Všichni chceme být šťastní. A občas opravdu jsme; většinou však ne. Proč jsme ještě nedosáhli trvalého štěstí? Protože nevíme jak. Jsme chyceni do pasti neporozumění sobě samým. Vinou nevědomosti hledáme štěstí na nesprávných místech.
neuvedomujeme, pretože tým trpíme takmer všetci, takže to vlastne považujeme za normálne. Tento ustavičný duševný hluk vám znemožňuje nájsť tú sféru vnútorného pokoja, ktorá je neoddeliteľná od Bytia. Tiež vytvára naše falošné ja (Ego), ktoré vrhá tieň strachu a utrpenia.Někteří z vás si svou životní práci tvoří jen stěží, protože jsou přetíženi podporováním jiných lidí v jejich kariéře a v jejich životní práci. Svou vlastní práci možná odsunují stranou do té doby, dokud ten druhý člověk neuspěje. Pomáhat druhým v uskutečňování jejich životní práce a být součástí týmu může být důležité poslání.
Kto je na konci, môže znova začať, lebo koniec je začiatok, videný z 
druhej strany.
Karl Valentin
Veľmi dobre napísané! Často si neuvedomujeme, čo slovami, náladou, pohľadom spôsobíme…
http://lubicamackova.blog.sme.sk/c/354135/Kto-robi-bordel-v-detskej-dusi.html
Jsem reaktivní člověk.
Tato myšlenka se mi hluboce vryla do vědomí, když jsem jednou seděla ve své kanceláři. Už dříve jsem slyšela o reaktivním chování, ale do té doby jsem si neuvědomovala, do jaké míry se tak chovám já.
Den sedmý: Odpuštění
