Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
„V okamžiku, kdy tvůj egoismus začne zraňovat, stezka začne být snadná.“
Zen Graffiti
„Srdce hloupého je v jeho jazyku a jazyk moudrého je v jeho srdci.“
přísloví
Je důležité rozpoznat, kdo jsme a nebýt přitom ani egoističtí ani příliš skromní. Je to mince o dvou stranách: být vším, čím můžeme být .
Mnozí z nás si ještě neudělali jasnou představu o síle, jakou bychom chtěli ve světě projevovat. Naučme se rozlišovat lidi, kteří mají opravdový vliv a jsou naplnění světlem od těch, co nosí jen „moci šat“.
Všichni známe lidi, kteří mají velkou autoritu a přesto, když jsme s nimi, cítíme se nedoceněni, přehlíženi nebo ponižováni. Jsou to ti, kteří mají jakoby moc a pozici kontroly a jsou neustále obklopení spoustou lidí.
Pravá moc je schopnost motivovat, milovat, povzbuzovat a pomáhat lidem poznat, kdo skutečně jsou.
Je důležité umět rozpoznat lidi naplněné světlem. Nastal čas, abychom si byli vědomi těch, kteří nás vedou na cestu většího světla, radosti a lásky.
Rozvinutí lidé jsou velmi jemné duše. Někteří z nich ještě nerozpoznali kdo jsou a mohou být příliš skromní. Nejčastěji jsou to lidé štědří, přátelští se snahou pomáhat. Je to určitý stupeň vývoje, kdy si osobnost ještě neuvědomila rozměr své duše. Mnoho z nás je doposud zahaleno závojem pochybností a tápání, kým vlastně jsme. Je důležité odložit tento závoj, abychom se nepřipravovali o možnost posloužit sobě a ostatním lidem v daleko širším měřítku.
Když věnujeme pozornost svým pochybnostem a strachům, vnitřnímu hlasu, který říká „to nedokážeš“ nebo „na to nejsi dost dobrá/ý“, bereme tím na zřetel naše nižší já. My máme schopnost zaměřit svou pozornost tam, kam chceme. Nepotřebujeme věnovat pozornost těm hlasům, které nám působí bolest nebo vyvolávají v nás strach, že nejsme dost schopní, bystří nebo moudří…
S touto částí sebe sama můžeme zacházet jako s malým dítětem. Uchlácholíme ji a ubezpečíme, že všechno je vpořádku a pokračujme v cestě… Nedovolme, aby tyto hlasy příliš zaměstnávaly naši pozornost a nemysleme si, že jsme jimi sami.
Základní ušlechtilostí duše je projevit se v našich činech. Všechny vlastnosti, které bychom chtěli zosobňovat už máme v sobě. V životě hledáme pouze jejich vyšší vyjádření.
Mezi sobeckostí a skromností je jemná hranice. Kráčíme-li po této hranici, udržujeme projev síly v rovnováze. Vychvalujeme se? Když uděláme něco velkého, chceme to hned vyprávět všem okolo? Nebo pozorně nasloucháme druhým, zatímco své vlastní úspěchy dáváme stranou? Sklon přechvalovat se nebo zveličovat své výsledky může vytvářet problémy. Je rozdíl, když člověk vychází z opravdového sebevědomí nebo egoismu.
Když máme pocit, že jsme udělali nebo děláme něco obrovského či neobvyklého, posíláme svému podvědomí zprávu, kterou mu sdělujeme, že tento náš výkon není běžný. Chceme-li v životě udělat mnoho velkých věcí, berme je v klidu, když přijdou. Berme je jako něco, co děláme běžně. Tak si v sobě začneme zakládat vizi, že je to náš normální způsob bytí.
Někdy si naopak potřebujeme gratulovat více, než jak to děláme. To je ta druhá strana mince. Nikoliv přehnané sebevědomí, ale jeho nedostatek. Někteří z nás dosahujeme jeden cíl za druhým a nikdy se nezastavíme, abychom to uznali a blahopřáli si. Začneme se prostě hned soustředit na další věci, které máme udělat. Schází nám povědomí o tom, co jsme už všechno dokázali a nedopřejeme si žádné uznání za dosažené výsledky.
Je důležité, abychom si uvědomili, kolik pozornosti věnujeme tomu, co nejsme. Říkáme si: „Musím ještě udělat to a ono“. Buďme si plně vědomi, že pokud přemýšlíme o nějakém nedostatku svých kvalit, pak si ho vnášíme do sebe.
Cítíme-li se nepříjemně kvůli něčemu, co jsme neudělali, máme-li pocit, že jsme nebyli dost silní nebo jsme neřekli, co jsme měli a když se zabýváme tím, co nejsme, co neumíme, posilujeme tím energie, které nás pak budou ještě více ovládat. Raději se zaměřme na kvality, které již máme.
Čím více uvidíme sebe takové, jakými se chceme stát, tím více se takovými taky stávat budeme . Říkáme-li si: „Nemám žádnou vůli, nic nedotahuji“, posíláme si tuto energii jednoduše do své budoucnosti. Soustředíme-li se na naše pozitivní vlastnosti, začneme pak zažívat novou energii přicházející z nitra a začneme takoví opravdu být.
Kdykoliv máme o sobě nějakou negativní představu, když si říkáme věci jako „nikdy nic nedokončím“ nebo „nemám čas“ posíláme do světa obraz, vysíláme danou kvalitu a tvoříme si ji ve svém životě. Když o sobě mluvíme pozitivně, takovými se i staneme.
Chceme-li, aby nás lidé respektovali a dívali se na nás s úctou, vězme, že se tak nestane díky tomu, že budeme chodit a každému vyprávět jak jsme dobří. Tímto na sebe přivoláváme jen útok. Jsme-li opravdu vyspělí, usmíváme se, vidíme velikost v druhých a zaměřujeme se na jejich podporování a pomáhání. V tom spočívá pravá síla.Vychází z našich představ o sobě samých. Nemusíme lidem říkat, že jsme soustředění a naplnění mírem. Oni to vědí. Komunikace je telepatická. Pokud o sobě říkáme něco, co uvnitř cítíme jako pravdu, lidé to vycítí.
Zušlechtěné ego má schopnost vyjít s druhými lidmi a pomáhat jim vidět jejich vlastní vznešenost a sílu. Soupeřivost často pochází od lidí, kteří nevidí, kdo jsou a postrádají základní víru ve svou vnitřní velikost. Vychází z nedostatku opravdového sebevědomí.
Když opravdu cítíme bezpečí, když víme, že je všeho hojnost a prožíváme ji, není proč soupeřit. Budeme naopak pomáhat ostatním vytvořit si v životě hojnost, ať jsou to peníze, láska nebo úspěch. Pomůžeme ostatním vidět, kdo skutečně jsou, protože sami máme vše, co potřebujeme a víme, kdo jsme. Chceme-li, aby si nás lidé vážili a respektovali nás, naslouchejme jim.
Opravdově silní lidé se nestarají o to, jaký dělají dojem. Vlivný člověk je ten, který dokáže svou vůli směrovat k vyššímu dobru, to je ta správná moc. Člověk, kterému jde o to, aby pomáhal a léčil ostatní, je ukázkou síly. Když lidé používají velká slova nebo používají moudré věci a my se při setkání s nimi přesto necítíme povznesení a vnitřně bohatší, jako bychom našli hlubší úrovně své bytosti, pak jsme nebyli svědky opravdové síly.
Chceme-li, aby lidé kolem nás vnímali naši sílu a rozpoznali kdo jsme, naslouchejme jim srdcem a nedělejme si starosti, jaký na ně děláme dojem. Soustřeďme se na to, jak bychom mohli pozvednout jejich vědomí a energii. Pravá síla je vidět na očích. Opravdově silní lidé mají v očích spoustu lásky a hledí na nás zpříma. Neuhýbají našim očím, dívají se přímo do nich a věnují pozornost tomu, co říkáme.
Vyhledávejme lidi, kteří jsou milí, jemní, zahrnují nás láskou a pomocí. Slyšeli jsme větu: „Pokorní zdědí svět“. Říká, že moc se vyjadřuje skrze pokoru.
Opravdově mocní lidé jsou velmi pokorní. Nesnaží se dělat dojem, nesnaží se být vlivní. Prostě takoví jsou. Přitahují lidi jako magnet. Vědí, že vše ve vnějším vesmíru je jen symbolem jejich vnitřních světů. Převzali zodpovědnost za svůj život a často mají kolem sebe mnoho lidí, kteří si k nim přicházejí pro radu. Nesnaží se nikoho o ničem přesvědčovat, pouze zvou a nabízejí. Nikdy nepřemlouvají, ani nepoužívají manipulaci a agresivitu, aby dosáhli toho, co potřebují. Naslouchají. Když mohou nabídnout něco, čím by vás podpořili, udělají to. Když ne, mlčí.
Podívejme se na své vzory, které jsem si doposud vybírali a znovu si definujme sílu v našem životě. Dívejme se na ni jako na jemně plynoucí řeku směrovanou naší duší. Uvědomme si, kdo jsme. Vysílejme o sobě do Vesmíru pozitivní, láskyplné obrazy a sledujme, jak lidé odpovídají. Buďme ochotni používat své vyšší vlastnosti a poznávat své schopnosti.
Zpracováno dle knihy: Žít s radostí od Snaya Roman
autor: Mezi námi a nebem
Súvisiace články
