Pasivita je patologickou nemocí mysli dnešní doby…
Informace, které sděluji v této knize svým čtenářům, poskytuji prakticky každému pacientovi. Setrvačnost duše je nezměrně větší než setrvačnost našeho vědomí. K tomu, abychom duši správně orientovali, musíme vynaložit dlouhodobé, trýznivé úsilí. Čím srozumitelněji a důkladněji stav věcí analyzuji, tím snáz se pacient vzchopí.
Přišel jsem k nemocnému, který byl chorobou nadlouho upoután na lůžko. Šlo o těžký úraz mozku. V poslední době zažil hodně hádek se ženou, často se cítil ukřivděný a žárlil. A jelikož žárlivost je vlastně nenávist, dochází k blokaci hlavy – k úrazům, mrtvícím, roztroušené skleróze, ztrátě sluchu či zraku, zánětům nosohltanu a nádorovým onemocněním.
„Vaše problémy způsobila žárlivost a agrese. Základem každé žárlivosti je snaha povýšit milovaného člověka nad Boha, proto vám ubližovali, hádali se s vámi a rozcházeli ti nejbližší lidé. Vy jste ale nebyl ochoten se s tím smířit a hromadil jste v sobě agresi, která se dříve či později musela proměnit v nemoc. Teď si ale poslechněte to hlavní. Té agrese máte v sobě zatím asi jen pětinu, ale ve vašem případě se hromadila mnohem rychleji než u jiných lidí. Důvodem je vaše nezměrná pýcha, jejímž zdrojem je přílišné lnutí vaší duše k moudrosti. Zuby nehty se držíte moudrosti a odsuzujete šéfy své organizace za nepromyšlené jednání. Představte si celou situaci jako člun, plující říčním proudem nad kameny. Ty kameny jsou symbolem peněz, hmotných statků a životního úspěchu. Když v člověku není mnoho pýchy, kameny buší do dna člunu slabě a agrese téměř nevzniká, ani nemoc nemusí přijít. Čím větší je však pýcha, tím silnější je tlak srážející nás k Zemi, vrstva vody se ztenčuje a kameny dno nakonec prorazí.
V posledních dvou letech značně zesílily vaše výhrady k okolí, především k vašim nadřízeným, které vytrvale odsuzujete a hněváte se na ně za jejich nemoudré chování. Vaše pýcha se rozrůstá obrovskou rychlostí. Proto se také tak nápadně posílilo vaše nutkání přiblížit se k rodině a milovanému člověku. Abyste dostal možnost přežít, vaše žena vám musela ubližovat a hádat se s vámi. To byla ta nejšetrnější varianta, jak vás vrátit zpět k normálu. Vy jste se ale s touto variantou nedokázal vyrovnat. To znamená, že musela přijít těžká nemoc nebo úraz.
„Ano,“ přikývl ustaraně pacient. „To, co říkáte, vypadá velmi pravděpodobně.“
Soustředěně se zamyslel a pak se mě zeptal:
„Takže pokud se chci vyléčit, musím celý svůj dosavadní život vrátit a vše, co se v něm událo, považovat za boží danost? Prosím, to udělat mohu. Jediné, co nechápu, je to, jak se budu chovat v práci. To se mám na tu tupohlavost a idiotství jen tak koukat a nic proti ní nepodnikat?“
„Vy se neustále snažíte pracovat podle stejného režimu, ale pokaždé je to jedna ze dvou krajností. Místo toho ale musíte situaci kontrolovat. Toho dosahujeme tím, že ji navenek nepřijímáme a bojujeme s ní, až si ji nakonec podrobíme. Uvnitř ji však musíme bezezbytku přijmout. Navenek se stýkáte s lidmi, kdežto ve svém nitru s Bohem. Když to, co děláte navenek, přenesete dovnitř, stává se z toho pravý opak. Zatímco vnější konflikt se situací a snaha přizpůsobit ji svým představám vám dává zdraví, jakmile vstoupí do vašeho nitra, přináší nemoc. Dřív člověk víceméně dodržoval harmonii, protože byl od dětství vychováván podle duchovního a božského principu, tedy k absenci nenávisti, agrese a k přijetí všeho existujícího jakožto rozumného. Když dítě postupně dorůstalo a život ho posouval k opaku, dávno zformované jádro světla a klidu v duši agresi dovnitř nevpouštělo. Byla to taková živelná dialektika. Zatímco dnes je to koncepce, ale přistoupit na ni je velmi složité.
Vědci už nejednou zkoumali, co se odehrává, když do kontaktu přicházejí dvě civilizace, dva národy, dva kmeny. Ukázalo se, že nejrychlejší je vzájemná výměna pracovních nástrojů, výrobních postupů a předmětů každodenní potřeby. Mnohem pomalejší a nesnadnější je výměna zvyklostí a tradic. Úplně nejtěžší je pak výměna konfesí, náboženských systémů. Věroučný světový názor je nejvyšším stupněm abstrakce od vší pozemskosti, protože se pohybuje ve vrstvách ducha, rozprostírajícího se v celém vesmíru. Jeho hmota i setrvačnost je tedy obrovská. Říkám to proto, abyste pochopil, že budete muset přebudovávat hlubinné hladiny duchovního vnímání světa, což bude probíhat pomalu a ztěžka. Ale jedině takový přístup vám umožní, abyste problémy jen neodložil na později, ale úplně se jich zbavil.“
Moji pacienti při sezení často říkají:
„Teď se přece chovám správně, tak proč jsem nemocný?“
A já odpovídám:
„Představte si, že kapitán zaoceánského parníku usnul a loď celou hodinu směřovala přímo na útesy. Pak se vzbudil, promnul si oči a povídá: ‚Těch posledních pět minut se chovám naprosto normálně, takže by všechno mělo být v pořádku. Chcete-li se zbavit agrese vůči lidem, musíte pochopit, že v jemných hladinách jsme si všichni naprosto rovni, že tu nejsou ani mudrci, ani pitomci, že nejsou lotři a svatí, že nejsou bohatí a chudí. Rozdíly panují jen v nejvyšších vrstvách, a ty sinusovitě kolísají. Komunistická ideologie se snažila lidem vnutit lásku ke všemu jak uvnitř, tak mimo nás, ale ta láska se proměnila v nenávist. Lidé za nic nemohou, nedokonalá idea a nedokončená koncepce přinášejí tisíckrát víc mrtvých než obyčejná ničemnost. Nedokonalá koncepce, to je výraz nedostatečně rozvinutého ducha. A tak pokud lidstvo v nejbližší době nenastolí přísnou prioritu duchovních hodnot v ekonomice, politice, vědě, umění, pedagogice, medicíně a dalších oborech lidské činnosti, budou se rozbíhat stále mohutnější mechanismy donucovací povahy.“
A pokračoval jsem v rozmluvě se svým pacientem.
„Už jsem vám říkal, že vztahy k milovanému člověku jste povýšil nad Boha, z čehož
vždycky vznikají velké problémy. Skrze křivdy, odsudky a žárlivost jste příliš lnul k milovaným lidem. Ve vašem případě je tu ale ještě jeden nebezpečný článek, a to je opovržení ženami. Z opovržení se nevyhnutelně rodí odsudek. Znáte to úsloví: Slepice není pták a ženská není člověk! Někde uvnitř se k ženám stavíte právě takhle. Když odsuzujete lakomce nebo marnotratníka, vaše duše přilne k penězům a vy o ně přijdete. Když se však s despektem díváte na ženy, nikdy se nedočkáte toho, že byste si s nimi rozuměl. Všechno na světě se vyvíjí dialekticky – muž dostává matku, z jejíhož lůna se rodí a na niž je do značné míry odkázán fyzicky, a otce, který je nám naopak vzdálenější a na němž jsme závislejší spíš duchovně. Rozvoj duchovnosti si nelze představit bez rozvoje fyzického, což platí i pro lidské zrození. Lidstvo se zrodilo ze Země, na níž jsme fyzicky závislí. Ukazuje se, že energetika žen systémově odpovídá energetice Země, zatímco energetika mužů je totožná s energetikou Slunce a k početí lidstva došlo v pozemské atmosféře nad jižním pólem. Člověk, který pohrdá ženami, pohrdá i Zemí a vším pozemským, a odsudek a přezíravost nás mocně připoutává ke všemu, co přezíráme a odsuzujeme. Mocné uzemnění pak aktivizuje proces rozpadu ve fyzickém těle. Proto muž pohrdající ženami upadá duchovně a začíná být nemocný a stárnout mnohem dřív, než je běžné. Duchovnost muže je do značné míry dána jeho vztahem k ženě,“ zdůraznil jsem svému pacientovi, „proto mnohokrát přehodnoďte svůj dosavadní život a změňte vztah k ženám a situacím, které s nimi nějak souvisejí.“
Rozhostilo se ticho. Zpracovávat informace, které poskytuji, není snadné, protože i sebemenší maličkosti spojuji s jevy kosmického řádu. Informace je konstrukce; aby ji oslovený dokázal vstřebat, musí měnit, přesněji řečeno kontrolovaně bořit svou duchovní strukturu. Z toho plyne, že příliš velké penzum informací, které navíc není přesně směrováno, může zdraví, psychiku či dokonce život člověka zcela zmarnit. Proto se snažím odpovědět na jakoukoli otázku, kterou mi nemocný položí. Někdy se sezení změní ve skutečnou diskusi, jako například v tomto případě.
„No dobře,“ usmál se pacient, „vy říkáte, že když odsuzuju vše pozemské, pak právě tím příliš tíhnu k Zemi, příliš v ní vězím. Tím se zvyšuje má agresivita a já začínám být nemocný. Mohl byste mi uvést ještě nějaký podobný případ?“
„Včera večer mi zavolala jedna známá. Nemohla popadnout dech, několikrát u ní byl doktor, ale nedokázal si s tím poradit. Proto se obrátila na mě. Řekl jsem jí, že začala příliš lpět na těle, vztazích, a proto se v ní prudce vzedmula vlna agrese.
Za hodinu zavolala znovu. A řekla mi, že ač se sebevíc snažila potlačit v sobě všechny výhrady a nechuť vůči mužům, stejně se jí neulevilo.
„Někdy přespávám u přítelkyně a tam se mi vždycky přitíží. Nemůže to nějak souviset?“
„Je vaše přítelkyně hezká?“
„Ano, velmi. Ale proč se na to ptáte?“
„Jde o to, že duše vaší přítelkyně přilnula k tělu, tělesným radovánkám, sexu a k vlastní
fyzické kráse. Uvnitř ale všemi muži opovrhuje a nenávidí zejména ty, kteří se s ní rozešli, nebo jí způsobili nějaké nepříjemnosti. Vy jste přítelkyni za nepěkný vztah k mužům odsuzovala a uvízla jste v její špíně, v její agresi. Vybavujte si postupně celý svůj život, odstraňujte z něj výhrady vůči mužům a pak se pomodlete a proste o odpuštění za to, že jste přítelkyni pranýřovala.“
„Dejme tomu, že člověk má skutečně dvě cesty k Bohu,“ zauvažoval pacient. „Buď podle východního myšlení od Boha sestupuje dolů na zem, nebo naopak vystupuje schod po schodu ze Země vzhůru k duchu a božskému, což je západní tradice uvažování.
„I ti nejprimitivnější lidé lnuli k viditelným hmotným statkům, tedy k první hladině pozemskosti, ale oporu hledali ve druhé hladině, tedy ve vztazích mezi lidmi, ve smyslu pro povinnost a postavení ve společnosti. Po nějaké době se energetika posílila a duchovní lidé se pozvedli i nad druhou hladinu, což znamená, že se zbavili agrese útočící na tuto druhou hladinu, protože jejich vědomí se zachytilo duchovních entit ještě vyššího řádu.“
„Řekněte mi, prosím, a kam je třeba orientovat své vědomí, abychom se povznesli i nad třetí hladinu a dostali se k hladinám ještě vyšším?“
Usmál jsem se.
„Nejlepší je spoléhat na lásku k Bohu. Hladinu, o které mluvíte, nazývám soustavou bodů božské predestinace. To je ovšem má vlastní terminologie. Řekněme to takhle: váš osud musí být zcela rozvrácen, abyste se zbavil závislosti tohoto druhu, proto probíhá vaše odtržení od všeho pozemského. Každý z nás má v sobě božské struktury, které prakticky v nikom nefungují přímo, a když se vám rozpadá osud a vy se začínáte upínat k těmto strukturám, pak ožívají a začínají působit.“
„Promiňte, ale mohl byste mi to vysvětlit nějak jednoduše, třeba na nějaké srozumitelné životní situaci?“
„Samozřejmě,“ souhlasil jsem. „Tyto struktury se aktivizují tehdy, když ani při naprostém rozpadu vlastního osudu neztrácíte víru v Boha. U ateisty se to může projevit vírou v rozumnost a harmonii světa. Když v těžkých, kritických minutách říkáte:
Nevěřím v nejvyšší spravedlnost, na světě není pravda!, když říkáte: Nevěřím v ušlechtilost a nejvyšší city v lidech!, pak ztrácíte víru a zříkáte se svých nejvyšších duchovních struktur, struktur duchovního otce. Takový postoj pak obzvlášť silně mrzačí duše vašich potomků.“
Znovu jsme se na chvíli odmlčeli. Pak se mě ten muž zeptal:
„To znamená, že v nitru se musím setkávat s Bohem, a navenek s lidmi? Zatímco dřív mé vědomí tíhlo buď jen k Zemi, nebo naopak jen k Bohu, pak teď musejí oba tyto procesy probíhat zároveň? No dobře, ale jak se vlastně na Zemi objevily tyto dva protichůdné způsoby uvažování?“
„Vědomosti, které lidstvo získávalo, ho stále intenzivněji poutaly k Zemi. Jakmile však tyto procesy dospěly k určité mezi v karmě lidstva, musel se rozvinout pochod přesně obrácený – zřeknutí se všeho pozemského. Abychom se však dokázali zříct všeho pozemského a těla, které člověka s pozemskostí spojuje, bylo třeba dát tělu oddech, ochranu. K tomu mohlo dojít na území, které bylo v kontaktu s jinými národy a civilizacemi a zároveň bylo spolehlivě izolováno od neustálých vpádů, válek a katastrof. Takových oblastí bylo na Zemi několik; nejdůležitější z nich se stala Indie, která se podobala láhvi s hrdlem obráceným směrem ke Středozemnímu moři. Vzájemné soupeření mezi neustálým rozpadem formy ve středomořské oblasti a krystalizací obsahu v Indii vytvořilo základ pro vznik filozofie, která se dokázala zcela oprostit od všeho pozemského a všechny síly zaměřila na duchovní struktury člověka. „Zabij v sobě všechny pozemské tužby, zboř v sobě vše pozemské a pak teprve budeš s Bohem“ – takový je princip východní filozofie. Toto pomíjení všeho pozemského v zemi s teplým podnebím a hojností potravy poskytlo impuls k duchovnímu rozvoji početných skupin lidí. Nahromaděný duchovní potenciál se nakonec měl realizovat i ve hmotných strukturách. To vedlo k nevyhnutelnému vzniku filozofie zaměřené opačně, tedy s absolutním důrazem na pozemskost. A to je materialismus.
Člověk, který pozemskostí opovrhuje, k ní začne tíhnout a zbožňovat ji. Člověk, který pohrdá ženou, je před ní dříve či později sražen na kolena. Skutečný materialismus se mohl zrodit jedině na území Indie a Tibetu jako důsledek prvopočátečního idealismu. Tyto dvě filozofie se začaly navzájem ovlivňovat a vytvářet nová náboženství, nové filozofické proudy, v nichž už byly alespoň zprostředkovaně propojeny. To byly zárodky nového světového názoru, které z „hrdla láhve“ proudily do Palestiny a celé středomořské oblasti. Z tohoto potenciálu vznikla světová náboženství, která dnes vyznává většina lidstva. Takový byl proces jejich zrodu, formování a sjednocení v duchovní poloze přímo na Zemi. Prolnutí těchto dvou protichůdných tendencí koncem druhého tisíciletí naší éry bude stát u vzniku nové teorie, nové koncepce, ve které splynou věda a náboženství, materialismus a idealismus, kosmické a pozemské myšlení. Vstup lidstva do vesmíru a jeho kosmická existence nejsou možné bez takového chápání světa; které by odpovídalo této filozofii.“
Po skončení naší debaty jsem prohlédl struktury pacientova pole. Zaznamenal jsem v nich výrazné zlepšení. Zatím to stačilo. Mohl jsem sezení zakončit a s pacientem se rozloučit.
Zavolala mi jedna žena a přerývaným hlasem mi vylíčila své neštěstí.
„V naší rodině neustále zuří nějaké spory, dcera má velké problémy s manželem. Najednou nás postihlo ještě větší neštěstí. Mají dceru, krásné zdravé dítě. Až do čtyř let nevěděla, co je to nemoc, jenže najednou nastal výron krve do mozku a holčička nám umírá. Lékaři to vůbec nechápou a nejsou schopni vysvětlit, co se děje.“
Pole holčičky se skutečně celé rozpadalo a jeho největší deformace jsem zaznamenal v oblasti hlavy. Vědomá i podvědomá agrese dvojnásobně překračovala smrtelnou hranici. Hlavní příčinou byla nenávist, a ta se zrodila ze žárlivosti. Příčinou žárlivosti byl milovaný člověk, rodina jako jediný cíl, jako jediné životní štěstí. Situaci přitom značně komplikoval fakt, že tato žárlivost působí již po několik generací, a to jak z matčiny, tak otcovy strany. Ve věku 3-5 let se malý človíček začleňuje do všech základních pozemských situací, takže lpí-li příliš na pozemskosti, je pro něj velice těžké dosáhnout vnitřní rovnováhy. Pole té holčičky se právě v tomto období zkřížilo s polem jejího budoucího manžela. Program, který v ní byl uložen už dlouho, se inicioval, takže okamžitě následovala blokace. Příroda je moudrá – smrt dítěte v tomto životě mu umožní normální vývoj v životě příštím.
V podvědomí totiž zůstane informace, že žárlivost znamená smrt. Už v první knize jsem psal, že rodiče mají na své děti velký vliv.
Jenže také děti mohou nepříznivě zasahovat své rodiče, i když jen v mnohem jemnějších, hlubinných vrstvách; proto se trest posouvá až do příštího života. Akce zkrátka vždy vyvolává protiakci – problém je jen v tom, že zdaleka ne vždy jsme schopni tento mechanismus zaznamenat a porozumět mu.
S tímhle člověkem jsem rozmlouval v kuchyni:
„Je to pravda, všechno se člověku opravdu vrací, pocítil jsem to na vlastní kůži. V mládí jsem velice miloval jednu dívku. Pak mi ji přebral jiný mládenec a já jsem si najal partu výtržníků, aby ho zmlátili. Když s tím byli hotovi, ještě mi zavolali a zeptali se:
A nemáme mu třeba něco ufiknout? Strašně jsem se lekl a prosil jsem je, aby ho už, proboha, nechali na pokoji. Tu dívku mi to stejně nevrátilo. A teď se podívej, co všechno se mi pak přihodilo.“ Vyhrnul si košili na zádech a ukázal mi dlouhou jizvu podél páteře. „Udělala se mi meziobratlová kýla. Div mi přitom neochrnuly nohy, ale Bůh se nade mnou smiloval, náhodou se našel skvělý odborník, takže už normálně chodím, ale jako chlap jsem na tom zatím pořád špatně.“
„To je v pořádku,“ řekl jsem mu, „všechny infarkty, řídnutí kostí a zlomeniny páteře vznikají nejen z toho, že se člověk cítí ukřivděný, ale i když sám na někom páchá křivdu. Kdybys souhlasil s tím, aby ti mizerové tvého soka zmrzačili, teď bys ležel bez hnutí a v příštím vtělení bys byl neduživý a jen bys živořil. Slyšel jsem o jednom muži, který se nečekaně vrátil domů a zjistil, že mu je žena nevěrná. Tak ji zabil a dostal za to deset let. Podíval jsem se, co s ním bude v příštím životě. Obludná podvědomá agrese vůči ženám, kterou si tímto činem vtiskl do podvědomí, se v příštím životě rozptýlí a po krutém a agresivním chlapovi nezůstane ani památky. Bude to skromný, ostýchavý člověk, kterého bude neustále někdo ponižovat a urážet, ženy mu budou nevěrné, budou ho opouštět a on celou svou agresi obrátí proti sobě, bude se hněvat na celý svět a trýznit se pocitem ponížení – zkrátka a dobře propadne nechuti k životu. Postupně bude ztrácet potenci a nakonec bude s největší pravděpodobností zápolit s rakovinou prostaty. Pak umře a takhle se to bude opakovat po několik životů v závislosti na tom, jak silně ubíjel lásku v sobě i ostatních. Tak se to bude opakovat až do chvíle, kdy se cit lásky pro něj stane svátostí a on ho přestane ohrožovat. Teprve pak se mu dostane i pozemského štěstí. Pokud se pro něj cit lásky k Bohu stane cílem a smyslem života, kdežto vše pozemské prostředkem k rozhojňování této lásky, bude mu dovoleno zakusit skutečné, úplné pozemské štěstí.“
ĎAKUJEME:
Súvisiace články
