Vzpomeňte si na několik bolestných okamžiků svého života. Za kolik z nich jste nyní vděčni, protože jste se díky nim změnili a vyzráli? Zde je prostá životní pravda, která většině lidí zůstává skrytá. Šťastné okamžiky nám činí život radostným, ale nevedou k sebepoznání, růstu a svobodě. Tuto výsadu mají jen věci, lidé a situace, které nám způsobují bolest.
Každá bolestná událost v sobě nese semeno růstu a osvobození. Ve světle této pravdy se teď navraťte ke svému životu, vyberte nějakou událost, za kterou nejste vděčni, a podívejte se, jestli neobsahuje nějaký potenciál 
růstu, kterého jste si dřív nebyli vědomi, a proto jste z ní nic nevytěžili. A teď si vzpomeňte na nějakou nedávnou událost, která vám způsobila bolest a byla příčinou negativních pocitů. Cokoli či kdokoli tyto pocity způsobil, byl váš učitel, protože vám o vás samých odhalil něco, co jste pravděpodobně nevěděli. A přivedl vás k sebepochopení, sebepoznání, a tedy k růstu, životu a svobodě.
Zkuste nyní pojmenovat tu negativní emoci, kterou ta událost ve vás vyvolala. Byl to strach či nejistota, žárlivost, vztek či vina?
Co vám ta emoce o vás říká, o vašich hodnotách, způsobu vnímání světa a života, a hlavně o vašem naprogramování a danostech? Pokud na to přijdete, opustíte některé iluze, na kterých jste až doposud lpěli, nebo trochu napravíte pokřivené vnímání, nebo opravíte mylné přesvědčení, nebo se naučíte být nad svým utrpením, když si uvědomíte, že ho způsobilo vaše naprogramování, a ne skutečnost. A najednou shledáte, že jste vašim negativním emocím nesmírně vděčni, jim a lidem a událostem, které je vyvolaly.
A teď pojďme ještě o krok dál. Podívejte se na všechno, co myslíte, cítíte, děláte a říkáte a nemáte to na sobě rádi. Na své negativní emoce, nedostatky, vady, chyby, lpění, neurózu, nedochvilnost a ano, i své hříchy. Jste schopni je všechny brát jako nedílnou součást svého vývoje, něco, co skrývá příslib růstu a slávy, pro vás i pro ostatní, růstu, kterého byste nikdy nedosáhli, kdyby nebylo těchto věcí, které jste tolik nesnášeli? A pokud jste způsobili bolest či negativní emoce druhým, nebyli jste v tom okamžiku jejich učiteli, nástrojem, který jim nabídl semínko sebepoznání a růst? Můžete ve svém pozorování ještě vytrvat, dokud to vše neuvidíte jako šťastnou chybu, nezbytný hřích, který přináší tolik dobrého vám i světu?
Pokud vytrváte, vaše srdce zaplaví mír a vděk, láska a přijetí všeho. A pak objevíte to, co lidé všude hledají a nenacházejí. Pramen poklidu a radosti jež se skrývá v každém srdci.
Anthony de Mello-Cesta k lásce
veru je to presne tak, niekedy je ale ťažké prijať že práve bolesť a utrpenie je to čo nás posúva ďalej a prečo sme sem vlastne prišli, chvíľky radosti sú len oddychové.. a práve v tom utrpení väčšinou nie je viedieť čo nás chce naučiť, fakt až s odstupom času. Veľmi výstižný a potrebný článok. Ďakujem Maria, prajem pekný deň.
Lucia,
ďakujem za reakciu, mala som trošku obavy, či ľudí neodradí samotný názov.
Je to tak, s odstupom času si uvedomíme, že krízové, nepríjemné, ťažké časy, ktoré sme prežili nám dali veľmi veľa.
Krásny začiatok víkendu Vám všetkým priatelia 🙂
Je to výstižný a pravdivý názov, sama mám tú skúsenosť, že až po vážnom úraze s trvalými následkami mi začali prichádzať do života články, časopisy, knihy a rôzne informácie s duchovnou tématikou vďaka ktorej som začala aj duchovne rásť a získala som iný pohľad na život a zmenil sa môj rebríček hodnôt, ale aj iný pohľad na druhých ľudí.
Velká vďaka za tento článok…
Ja si vôbec nemyslím, že by sme sem prišli pre utrpenie,naopak, prišli sme sem pre radosť zo zážitkov života v hmotnej forme.Pre učenie sa, a aj pre vyčistenie karmy/ale postupom času premýšľam aj o tom, či vôbec nejaká karma existuje, či je niečo také vôbec potrebné/.To, že nejakým spôsobom trpíme a naozaj sa zastavíme až, keď nám tečie do topánok, to je v našom myslení, v tom, kam smerujeme energiu. Veď len odtiaľ sa nám môže vrátiť.Stačí si toto uvedomiť, poznať univerzálne zákony a riadiť sa nimi a svet je gombička. Ešte tak presvedčiť to naše škriepne ego, že?
Som vdacna za to ,co som prezila v minulosti,nemala by som to co mam dnes…ale za to co musim prezivat teraz neviem este byt vdacna a neviem to pochopit,ani sa k tomu postavit,jednoducho sa topim…
Hmm, pěkná to pravda. Po jejím přečtení toužím jít a dát jejímu autorovi pořádně přes držku. Bezpochyby se pak po tomto ušlechtilém činu v jeho i mé duši rozhostí mír a světlo, naše srdce zaplaví mír a vděk i láska. A kdyby snad ne, tak mu jich ještě pár přidám.
Tohle je typický esoterický úlet, kdy pravda skrytá v myšlenkách na počátku toho článku pozvolna přerůstá v nepravdu, projevenou na konec jako logický závěr článku předchozími větami o rozbití huby autorovi. Prostý běžný rozum je občas docela cenný nástroj k přehodnocení ujetých esoterických mouder.