Vše, co prožíváš, se děje v tvé hlavě. Zkus si odpovědět na otázky: kdo se směje? kdo pláče? kdo zuří? komu je zima? Něco se děje ve světě kolem tebe, ale prožitek je jenom tvůj. Ty rozhoduješ, jak danou situaci budeš prožívat – můžeš si říct: je to fajn nebo stojí to za houby.
Všechno, co se děje kolem tebe, se děje v tobě – tomuhle principu říkám Zrcadlo. Svět kolem nás, lidi, zvířata, rostliny, věci, vztahy, řeči, jsou zrcadlem nás samých. Někdo mě nadává, ale proč vnímám jeho nadávky? Protože ve mě je něco, co si ty nadávky přeje. Nebo, krásný západ Slunce – co je krásného na západu hvězdy spektrální třídy G8 za obzor planety terestrického typu?
Nic. Ta krása je ve mě. Vše, co vidím, cítím a prožívám, je mým zrcadlem. Tvůj život je zase tvým zrcadlem. To, co vidíš na lidech kolem sebe, jsi ty sama. Nemohla bys vidět a cítit lásku druhých lidí, kdybys jí už neměla v sobě, nemohla by ses s nimi radovat, kdybys už tu radost neměla.
A platí to i o negativních pocitech. Tak třeba tvůj manžel – „je strašný“ (neznám ho, pod slovem strašný si nic konkrétního nepředstavuju, to je na tobě). Ale můžeš si uvědomit, jak je vlastně úžasný, že ti pomáhá tím, že ti nastavuje zrcadlo že to něco „strašného“ je v tobě a tím, že on ti to ukázal, ty se toho můžeš zbavit. Nemůžeš nijak změnit jiné lidi, můžeš změnit jen sama sebe a když ostatní uvidí, že ty jsi krásná a úžasná, budou se chtít změnit taky.
Takže do tohohle života sis darovala úžasného manžela, úžasné rodiče, úžasné děti, narodila ses do úžasného světa plného výzev. Všichni jsme tu jen proto,abychom ti pomohli (někteří vědomě a někteří nevědomě). Na druhých lidech vidíme jen to, co máme v sobě, jen ty pocity, myšlenky nebo vlastnosti, které máme sami, můžeme vidět na druhých. Lidé kolem nás nám dávají příležitost, abychom si uvědomili, co máme v sobě. Např.: nějaká prodavačka mě urazí, čili ve mě je něco, co může být uraženo, prodavačka to podvědomě ví a ukáže mi to v Zrcadle svého jednání. V tu chvíli mám příležitost si svou uraženost uvědomit a zbavit se jí. Jiná prodavačka se na mě mile usměje, nebyl bych si jejího úsměvu všiml, kdybych už v sobě ten úsměv neměl.
Většina lidí nejsou čistá zrcadla a i oni potřebují pohledy do zrcadel kolem sebe, ale díky těmto pohledům všichni společně čistíme svou mysl. Ale mistři nám nastaví Zrcadlo, aniž by se ušpinili pocity nebo myšlenkami, které odráží.
Všichni jsme vedeni úžasnou cestou poznání, že my sami jsme tvůrci světa kolem nás. Každý, koho znám, je na téhle cestě. Je úžasné sledovat, jak nám vesmír vždy vrátí to, co si představujeme. Spousta lidí si myslí, že jsou ve vleku událostí a události je vlečou a smýkají s nimi, další vidí kolem sebe nepřátele, se kterými musí bojovat, a tak boj je stále krutější a nelítostnější. Někteří vidí, že svět kolem nich je pořád horší a horší. A pak přijde ten úžasný bod obratu, události jsou neúnosné, nepřátelé neporazitelní a svět nad propastí, dál už to zkrátka nejde, v tu kritickou chvíli se mysl a ego zastaví, protože dál jejich svět končí. Události prostě jen plynou, z nepřátel se stanou lidé a svět jen JE. A v tu chvíli přijde uvědomění – osvícení – vesmír nám vrací jen to, co chceme. Chtěli jsme bojovat, měli jsme boj, který jsme nemohli vyhrát. Boj skončí ve chvíli, kdy přestaneme bojovat s obrazem v Zrcadle.
Svět je takový, jaký ho chceme mít a máme svobodu vytvořit ho podle svých představ. 
A protože v této kritické chvíli mysl a ego mlčí, vynoří se ta představa z hlubin naší duše. Je úžasné sledovat, jak tahle hluboká představa všech lidí na světě je podobná, nikdy to není o penězích, o ovládání jiných lidí nebo o slávě, ale vždycky je tam láska a je úžasné, že i když každý má tu představu jinou, všechny jsou harmonicky propojeny, jedna představa druhou doplňuje nebo rozvíjí. Mám taky takou představu a mou cestou je naplňovat jí, jdu to té cestě a naplňuji jí každým svým krokem.
Převzato z http://novazeme.ning.com/
zdroj: Andělský svět
