Filozofie systému a úloha nemoci
Cestu k porozumění nám nabízí některé staré filozofické systémy. Tvrdí, že :
1.Vesmír je nedělitelný universální energetický systém, jenž zahrnuje vše včetně nás a projevuje se 
nekonečností různých podob. V průběhu jejich vzájemné přeměny se odehrává vše, co existuje.
2.Všechny jeho součásti jsou vzájemně propojeny a vzájemně se ovlivňují. Harmonie v jedné části systému odráží a vytváří soulad v ostatních částech, a to ve všech jeho rovinách. Ale nesoulad a disharmonie v kterékoliv části vyvolává nesoulad ve všech ostatních částech.
3.Lidská bytost je přímým odrazem vesmíru. Tvoří součást celého sytému – přírody a podléhá všem jeho zákonitostem. Lidský život vzniká z jediné oplodněné buňky, která se pak postupně dělí a mezi všemi takto vzniklými buňkami zůstává trvalé spojení a ony se pak vzájemně ovlivňují.
4.Všechny naše vnitřní pohnutky ovlivňují vnější prostředí a každý náš osobní nesoulad vyvolává nesoulad celého vesmíru. Naopak – jakákoliv pozitivní změna v našem okolí vyvolává změnu nejen v celém systému a v našem organismu, ale též v naši duši, v situaci a vztazích, ve kterých se nacházíme.
Rovněž nejnovější poznatky kvantové fyziky prokázaly, že i nejvzdálenější částice vesmíru jsou jakýmsi způsobem vzájemně propojeny a vše co se odehrává v jedné, ovlivňuje každou další.
Celý systém je autoregulativní a tíhne k rovnováze. Bereme- li více než jsme do systému vložili, vyvoláváme nerovnováhu ve svém těle, v sociální skupině, ve společnosti, ve světě, v celém vesmíru. A právě největším problémem současnosti je snaha brát více, než kolik bylo do systému vloženo.
1.Vydáváme-li více energie nežli vložíme v jakékoliv formě do svého těla – vysílené tělo reaguje vznikem nemoci.
2.Bereme si ze vztahu s partnerem více než kolik do něj vkládáme – nerovnovážný partnerský vztah se rozpadá.
3.Upíráme- li pracovníkovi spravedlivou odměnu – vyvoláváme sociální bouře.
4.Zneužíváme- li sociální systém nebo ekosystém dochází k jeho rozpadu, vzniku násilí a zhoršujícím se životním podmínkám
Systém, jehož jsme součásti, se nás snaží dovést k harmonické existenci, abychom nenarušovali jeho vnitřní harmonii. Nemoc je upozornění nebo také výzva systému – Vesmíru. Pokud nežijeme harmonicky a narušujeme systém, dostáváme různou formou upozornění. Může to být nemoc, nepříjemná příhoda, různé zátěžové situace a podobně. Příčina veškerých onemocnění je tedy vždy v nás, v našem způsobu existence.
Podle indické a čínské lékařské teorie je hlavní příčinou nemoci nerovnováha tělesných energii jako odraz neharmonického způsobu života. Jestliže člověk neanalyzuje určitý problém, nezpracuje psychický blok, realizuje se neřešený problém v tělesné rovině ve formě fyzického onemocnění. Z toho pohledu je každá nemoc psychicky podmíněná. Lékaři tradiční čínské medicíny říkají, že každá choroba začíná v duši, to znamená v psychických procesech.
Současná medicína v mnoha případech neřeší příčiny nemoci, ale pouze potlačuje její symptomy – projevy. Prvním krokem každé terapie musí být odhalení příčin, které vyvolaly onemocnění nebo jiné problémy. Teprve potom, po seznámení s příčinami a jejich nápravou, je možno věnovat pozornost symptomům. A to je úloha klasické medicíny. Nelze to však realizovat naopak. Pokud medicína potlačí nějaký konkrétní symptom, ale nemocný neporozuměl výzvám své nemoci, snaží se systém znovu opakovat svoji výzvu a objeví se nový zdravotní problém, dochází k posunu symptomů. A pak jeden specialista předává pacienta druhému, aniž je cokoliv zásadního řešeno.
Pokud nemocný neporozumí těmto signálům a nepoučí se, musí být Vesmírem – přírodou ze systému vyřazen.
http://www.medicineman.cz/index.html
http://www.lecenimkuzdravi.cz/jak-ten-svet-funguje-/