Relativní pravda se vztahuje k tomu, jak něco vypadá. Absolutní pravda je to, co skutečně je. Tai Situ Rinpočhe: Relativní svět, absolutní mysl.
Základ buddhistické filosofie a psychologie se opírá o poznání, že existujeme simultánně ve dvou dimenzích: v absolutní neboli nejzazší, a relativní neboli konvenční.Absolutní dimenze se vztahuje k nám jako probuzeným bytostem; mohli bychom tedy říct, že je to náš skutečný stav. Je přítomná právě v tomto okamžiku, stejně jako slunce je přítomné, i když je skryto za mraky. Relativní dimenze je stav, který zná pouze mraky a nevidí, že za nimi je i slunce. Vzniká, když ve vědomí převládá rozdělující, sebestředné myšlení, kterému se také říká dualistické. Jeho existence je zakořeněna v chorobně nutkavém myšlení, v němž se vše točí kolem jediného slova já.
Cesta k probuzení je cesta rozhrnování mraků, které zastírají absolutní dimenzi, takže zvolna začínáme prožívat, co bylo stále přítomno. Nejde o nic tajuplného. Nemusíme do svého života vnášet nic nového. Prostě se přeladíme na to, kým ve skutečnosti jsme na absolutní dimenzi. To je naše skutečná vnitřní podstata. Právě ona vás nutí číst tuto knihu. Řekla vám: Musím se něco dovědět o svém skutečném vnitřním já. Bez toho byste se nejspíš dívali na televizi nebo se rozptylovali nějak jinak. Takže absolutní dimenze nás ovlivňuje neustále, třebaže její působení běžně nevnímáme.
Nejvýznamnější překážkou prožívání absolutní dimenze jsou negativní aspekty relativní dimenze a vědomí, které se s nimi pojí. V nejranějších buddhistických naukách se tyto negativní aspekty označovaly jako nesprávně nasměrované činy . Své kořeny mají především v chtivosti, nenávisti a klamu. Vedou k neblahým karmickým následkům – obsahují zárodky nešťastného osudu či znovuzrození. Proto se v buddhismu věnuje tolik pozornosti rozpoznávání a oprošťování se od nesprávně nasměrovaných stavů mysli a současnému rozvíjení stavů protikladných štědrosti, lásky, soucítění a moudrosti. Naše mysl se tím podstatně přiblíží prožitku své vlastní skutečné podstaty: stavu probuzení, probuzení do skutečnosti, že jsme absolutní dimenzí.
Negativita je v nás pevně zakotvená na nevědomých úrovních, takže nás ovlivňuje nepozorovanými způsoby či v podobě nevědomých sklonů – navyklých modelů chování a podmíněných reflexů. Úrovně podmínění jsou hluboké a přetrvávají nejen během tohoto života, ale i v mnoha dalších. Ovládají nás, dokud je neodhalíme a nepřijmeme za své. Teprve pak se osvobodíme od svých rozporuplných emocí. Pozoruhodné je, že ničeho negativního se nezbavíme, protože všechno je zároveň relativní i absolutní. V každém negativním sklonu je obsažen i jeho probuzený protiklad. Učíme se transformovat negativní sklony, aby se jejich probuzený protiklad mohl projevit.
Rob Nairm
Žití, snění, umírání
(prevzaté z FB)