Svoboda je vaše životní právo

Svoboda je vnitřní pocit. Je to schopnost vybrat si, co chcete. Je to vědění, že vy jste kapitánem lodi. Svodoba znamená vědět, že vám patří váš život a že jej máte ve svých rukách. Svoboda je nezbytná pro radost, protože pocit, že jste v pasti nebo zbavení svých práv, vám brání prožívat radost.

Chcete-li vnést světlo své duše do svého vědomí, potřebujete nutně svobodu. Žijete na planetě svobodné vůle, kde se učíte o akci a reakci, o příčině a následku. Pozemská realita je založená na možnosti volby. Jakoukoliv situaci, kterou ve svém životě prožíváte, jste si sami zvolili, ať už si myslíte, že jste svobodní, nebo ne.

Učíte se na svých pokusech a chybách. Neodsuzujte sebe ani ostatní za to, co si zvolili, protože díky reakcím a účinkům, které tou kterou volbou vyvoláte, se vždycky něco naučíte a rostete. Vaše pozemská škola svobodné vůle zvaná život vám nabízí mnoho lekcí a zkoušek svobody.

 Vaše svoboda má jen takové hranice, které si sami vymezíte.

Kde se ztrácí pocit radostné svobody, vaše životní právo volby? Když jste byli malí, kladli na vás velké nároky a mnohé se od vás očekávalo. Přesto má dítě více svobody, než by se na první pohled mohlo zdát. Má svobodu reagovat pokaždé nově, může se učit a růst, aniž by ho omezovaly předpojaté myšlenky. Má svobodu zkoumat věci zčerstva, vnímat každou situaci takovou, jaká je, netřídit ji a neanalyzovat na základě minulých zkušeností. Zejména v prvních letech svého života si dítě může svobodně utvářet názory založené na přirozených reakcích, a ne na minulých myšlenkách.

Jak dítě roste, v procesu vývoje mysli ztrácí některé své pocity svobody. Mysl začíná vyhledávat vzorce; dělá si asociace a dává dohromady věci, které by se daly lépe pochopit jako nezávislé události. Kdykoli se něco stane, mysl se hned dívá na všechny ostatní zkušenosti podobné povahy a často zveličuje to, co je na současné situaci v porovnání se vzpomínkami horší.

V dětství děláte silná rozhodnutí. Jedna žena měla často strach ukázat výsledky své tvůrčí práce. Pak zjistila, že kdysi někdo zesměšnil její obrázek, který jako malá holčička namalovala. Od té doby se bála lidem ukázat, co vytvořila. Schovávala své kresby a postupně získala nepříjemné pocity z jakéhokoliv svého tvůrčího úsilí. Začala se bát projevovat svou tvořivost. Současné prožitky vždycky ztotožnila se starou zkušeností a připravila se tím o možnost volby, kterou jí nabízely všechny nové, i když podobné situace. Tak ztratila svou svobodu – nemohla si svobodně vybrat, jak odpoví na svou vlastní sílu a tvořivost.

Děti dělají nepřetržitě rozhodnutí o povaze reality. Jiná žena jen ztěžka mluvila o tom, čemu opravdu věřila. Pak objevila, že jednou, když byla malá a pekla se svou tetičkou dort, dostala přísně vynadáno za něco, co řekla. Tenkrát se rozhodla, že pokud chce, aby ji lidi měli rádi, musí si nechávat své názory pro sebe. Ve všech situacích, které pak následovaly, vycházela vždycky z toho předpokladu. Tím se připravila o svobodu reagovat spontánně a vnímat každou situaci jako novou zkušenost. Bála se promluvit a cítila se rozrušená, když měla vyslovit nějaký svůj názor, který by mohl být zpochybněn.

Svoboda je vaše životní právo. Patří všem. Možná teď řeknete, že v té či oné oblasti svého života svobodu nemáte, jako například: „Nemohu si svobodně cestovat po světě nebo dát výpověď v práci nebo dělat to, co bych chtěl/a.“ Jste svobodní – do té míry, do jaké ve svou svobodu věříte.

– z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman

(prevzaté z FB)