Jen si představte, že byste se zítra ráno probudili v Evropě čtrnáctého století s tím, že byste věděli to, co víte dnes, a věřili tomu, čemu dnes věříte. Představte si, co by si o vás lidé mysleli, jak by vás kritizovali. Dali by vás k soudu už za to, že se každý den koupete.
Vše, čemu věříte, by ohrozilo to, čemu věří oni. Jak dlouho by to trvalo, než by vás obvinili z toho, že jste čarodějnice? Mučili by vás, nutili k přiznání, že jste čarodějnice a nakonec zabili, protože by jim vaše přesvědčení naháněla strach. Jste schopní snadno rozpoznat, že ti lidé žili své životy pohrouženi v pověrách. Jen stěží něco, čemu věřili, byla pravda a vy to dokážete snadno rozpoznat díky tomu, čemu věříte dnes. Ti lidé si však svých pověr nebyli vědomi. Jejich způsob života byl pro ně naprosto normální. Neznali nic lepšího, protože se nikdy nic jiného nenaučili.
Možná pak také to, co si vy o sobě myslíte, je plné pověr stejně jako ta přesvědčení lidí z dávných časů. Jen si představte, kdyby lidé z budoucnosti žijící o sedm či osm století později viděli, co si většina z nás dnes o sobě myslí.
Způsob, jakým se většina z nás vztahuje ke svému vlastnímu tělu, je stále barbarský, ačkoliv ne tolik jako před sedmi sty lety. Naše tělo je k nám naprosto loajální, ale my své tělo posuzujeme a zneužíváme. Zacházíme s ním, jakoby to bylo naším nepřítelem, a přitom je to náš spojenec.
Naše společnost přisuzuje značnou důležitost atraktivitě, která se řídí představami, jež nám prezentují média, televize, kina, módní časopisy. Věříme-li, že nejsme podle těchto představ dost atraktivní, pak věříme lži a používáme slovo sami proti sobě, proti pravdě.
Lidé, kteří média řídí, nám diktují, čemu máme věřit, jak se oblékat, co jíst a manipulují lidmi, jakoby to byly loutky, což znamená jakýmkoliv způsobem, který si jen usmyslí. Když chtějí, abychom někoho nenáviděli, rozšíří o něm pomluvy a pomocí lží docílí svého. Když přestaneme být loutkami, jasně uvidíme, že naše životy ovlivňovaly lži a pověry.
Představte si, co by si lidé z budoucnosti o našich pověrách asi mysleli. Pokud by věřili v dokonalost všeho, co se nachází na zemi, včetně lidí, ukřižovali bychom je za jejich přesvědčení?
Co je pravda a co je lež? Vědomí je velmi důležité, protože pravda nepřichází se slovy nebo poznáním. Ale lži ano a jsou jich miliardy. Lidé věří tolika lžím, protože si to neuvědomují. Ignorujeme pravdu, anebo ji zkrátka nejsme schopni vidět. Jak na nás společnost působí, tak shromažďujeme spoustu znalostí a všechny ty znalosti jsou jako zástěna z mlhy, která nám nedovoluje pravdu vnímat, vnímat to, co skutečně je. Vidíme jen to, co chceme vidět. Slyšíme jen to, co chceme slyšet.
Náš systém přesvědčení je jako zrcadlo, které nám ukazuje pouze to, čemu věříme. Jak se vyvíjíme a rosteme, učíme se tolika lžím, že se tím celá konstrukce našich lží stává velmi komplikovanou. A děláme si to ještě komplikovanější, protože myslíme a věříme tomu, co si myslíme. Vytváříme domněnku, že to, čemu věříme, je absolutní pravda a nikdy nás ani nenapadne, abychom vzali v úvahu, že naše pravda je relativní pravdou, virtuální pravdou. Obvykle se zdaleka ani neblíží jakémukoliv druhu pravdy, nicméně je jí nejblíže tak, jak se k ní můžeme dostat, aniž bychom si vše uvědomovali.
Don Miguel Ruiz & Don Jose Ruiz – PÁTÁ DOHODA
ĎAKUJEME:
