O klamstvách, ktoré sa tvária ako pravda, o manipulátoroch, ktorí ich šíria ...
POMLUVA,
je něco, z čeho podvědomě cítíte skrytou manipulaci a zášť. Lepí se často na nějaké „svaté“ prohlášení a ta „pravá“ sladkost, v které je obalená, má náplň ze skrytého jedu. Takový pokrm otravuje ducha, jenž z toho časem onemocní. Takový člověk, který z pozice vševěda rozhoduje o tom co je dobré a co zlé, vynáší klamavé soudy, je malomocný – chybí mu pokora přijetí toho, co už je dáno Božími zákony. A tak i to co prohlašuje za svaté, pro něj svaté není, důkazem toho je zneužití posvátna – vlastního ducha k povýšení egem vykonstruované osobnosti. Jeho věhlasná spravedlivá pokora je vlastně pýcha. Je to skrytá rafinovaná nákaza vlastní neschopnosti se podřídit lásce k sobě a dokonce konat ve vlastním zájmu. Je za ní opodstatněný strach z nedůvěry v sebe sama. Totální absence vědomé lásky. A proto, než se s ním pouštět do diskuzí je lepší se od postiženého izolovat. Malomocný sice nekouše, ale vzduch, který je kolem něj je otrávený, on sám to často ví a proto se plíží nejraději opatrně- „ze zadu“, anebo vysílá své posly s „kódovanou správou“ nahlodávající srdce skrze nějaká všeobecně uznávaná dogmatická prohlášení, jejichž užití nemá jiný smysl než zranit nebo uškodit jiným a sebe zviditelnit. Pomluva zasáhne tím čím je – lží. Tne do svobodného ducha, a lží se pokouší z něj, na emocionální rovině (apeluje na hodnoty, na které je, konkrétní bytost velice citlivá) prostřednictvím myšlenek, udělat spřízněnce zatuchlé „pravdy“. Je to forma násilí, která má novodobou sílu v těžce kontrolovaném mediálním bujení jako u rakoviny a nelze ji jinak zabránit, než zdí bezpečné a laskavé vzdálenosti od toho co ji způsobuje. Lež, jak je známo má velice krátké nohy. Proto buďme bdělý. Jsme lidi, jsme omylní a „ďábel“ je velice šikovný lhář. Jemu záleží převelice jen na jediném, na utrpení své oběti.
ĎAKUJEME: