Ovládání: Pokud mě miluješ, uděláš to po mém

Pokud mě miluješ, uděláš to po mém!  Tohle jsou nebezpečná slova, která vycházejí z nebezpečného postoje. Je pouze otázkou času, kdy nás skolí zármutek, plynoucí z toho, že jsme tato slova používali, nebo si je dokonce i mysleli. Představují jednu z podob emocionální manipulace a vydírání, jež svědčí o tom, že uděláme cokoliv, abychom dosáhli naplnění svých potřeb. Chyba číslo jedna, které se ve vztazích dopouštíme, spočívá v tom, že si myslíme, že náš partner je tady na Zemi proto, aby se staral o naše potřeby – a to tak, jak si přejeme my. V takové situaci se necítíme ublížení, odmítaní ani zarmoucení, dokud někdo neodmítne hrát podle scénáře, který jsme pro něj napsali, anebo neodmítne udělat, co jsme pro něj naplánovali. Častokrát svému protějšku samosebou žádný scénář nikdy nedáme ani mu nesdělíme, co by musel udělat, aby nám tím přinesl štěstí. Mylně se domníváme, že kdyby nás partner doopravdy miloval, uměl by nám číst myšlenky, a my bychom mu nemuseli říkat, co chceme či potřebujeme. Tohle je recept na katastrofu.

Ovládání je způsob, jak se snažíme ostatní přimět, aby jednali podle našeho přání. Když ostatní ovládáme, pokoušíme se zabránit tomu, aby se někomu z nás ublížilo. Používáme různých donucovacích metod, abychom dosáhli svého a aby náš vztah zůstal v bezpečí. Je to zastřená forma šikany, ačkoliv nás s partnerem navzájem tak neodcizuje jako manipulace. Typické je, že naše snaha přimět ostatní, aby se chovali tak, jak chceme, se obrací proti nám, protože ovládání plodí odpor a ten je spouštěcím mechanismem mocenského zápasu. Ovládání je chybný způsob, jak se snažíme vyrovnat se strachem. Je to pravý opak důvěry a sebedůvěry, a když někoho ovládáme, zavíráme dveře před komunikací, přičemž komunikace je základním kamenem každého dobrého, šťastného vztahu. Podle toho, do jaké míry partnera ovládáme, lze určit, jak hluboko jsme do svého nitra pohřbili zármutek.Ovládání je kompenzace, jež se pokouší předejít budoucímu zármutku. Bohužel zpravidla zapříčiní vznik mocenského zápasu, z něhož se rodí zármutek.

Ve vztahu, kde ovládání s úspěchem zabraňuje tomu, aby se zármutek ukázal v pravém světle, pak vzniká nuda. Když k tomu dojde, buď se s danou situací smíříme, anebo ze vztahu vycouváme, protože se nudíme. Ve vztahu dojde možná ke změně v důsledku ovládání, ale tato změna bude falešná: hnací sílu, uvádějící do pohybu nás či vztah, jsme nezměnili. Když se s danou situací smíříme, nedosáhneme žádné zásadní transformace, díky níž by se náš vztah dostal do další roviny důvěry a léčení, a oba máme pocit, jako bychom prohráli. Když ze vztahu vycouváme, staré zármutky vyplouvají na povrch, dokud nezačneme být tak nezávislí, že už se nás to po citové stránce nijak nedotýká. Ale jestliže nejsme po citové stránce zainteresovaní, omezujeme smysl a možnosti našeho vztahu.

Spousta z nás je na manipulaci a ovládání všeho druhu tak citlivá, že když se nás kdokoli pokusí přimět, abychom se chovali podle toho, jak chce on, reagujeme nezávisle už jen proto, abychom mu ukázali, že se nedáme spoutat. Tohle nezávislé chování, jež vychází ze zármutku, však bohužel vede ke vzniku zármutků dalších.

 * * *

 Podstata zármutku

Pokud k ovládání ostatních používáme svou sílu, nezávislost či emocionální vydírání, chystáme porážku sami sobě; výsledkem snahy o ovládání ostatních není nic jiného než mocenský zápas.

 Podstata léčení

Zaujeme-li postoj zaměřený na léčení, každou bolestnou situaci a z ní vyplývající emocionální reakci můžeme použít jako příležitost, abychom si uvědomili další stupeň spojení s partnerem. Problém lze řešit tím způsobem, že se vrátíme tam, kde se odloučení objevilo, a znovu vybudujeme ztracené spojení.

 Léčivý návrh

Pokaždé, když někdo kolem tebe emocionálně reaguje, připusť, že je to volání o pomoc. Ačkoliv je takové chování nepříjemné, je to signál, že raněné dítě v nitru toho člověka se doprošuje lásky. Pokaždé, když vypluje na povrch tvá vlastní bolest, komunikuj o ní vyzrálým způsobem, který ti zajistí partnerovu podporu – je to účinnější, než kdybys ho tyranizoval anebo používal svých emocí jakožto zbraní.

 Rozhodnutí pro léčbu

„Požádám nebesa, aby mi pomohla v každé situaci, která je pro mne či pro lidi okolo bolestná. Jsem odhodlaný otevřít se vůči inspiraci, jež ke mně přichází.“

 Léčivá cvičení

Mysli na chvíle, kdy jsi na nějakou situaci zareagoval až přehnaně. Co jsi přitom cítil? Jaké staré vzorce tvého života se v této reakci odrážely? Jaké představy o vlastní osobě jsi takhle přiživoval? Koho ses snažil ovládnout? Co jsi od něho chtěl? Jaký cíl tyhle tvé negativní představy o vlastní osobě měly? Jakou výmluvu ti poskytly? Jaká situace pravděpodobně stála u kořenů toho všeho?

Představ si sám sebe v oné původní situaci, kterou sis vybavil. V této scéně znovu vybuduj vazbu mezi sebou a druhou zúčastněnou osobou či osobami: představ si, že se s ní nebo s nimi spojuješ prostřednictvím světelného paprsku. Sleduj, jak tento paprsek znovu propojuje tvůj střed se středem toho člověka. Nyní si tu scénu přehraj znovu tak, aby se odvíjela za přítomnosti nově navázaného spojení, zatímco vy si vyměňujete dary, jež si máte vzájemně nabídnout. Vždycky, když mezi sebou znovu vybudujeme vazbu, znovu se k nám vrací ona část našeho srdce, která se rozbila, a my jdeme vstříc vyléčenému srdci, jež beze zbytku dává.

* * *

– z knihy Milovat z celého srdce, Chuck Spezzano