ŽIJETE ŽIVOT SVÝCH SNŮ NEBO ŽIVOŘÍTE?
Krásne myšlienky, a vhodné nie len pre vyznavačov východných učení…
Zen (zenový buddhismus) je jednou z velmi známých cest k sebepoznání. Na rozdíl od většiny ostatních cest má nenáboženský charakter a spočívá v hledání poznání uvnitř sebe v dlouhých 
meditacích a cvičeních. Získal si značnou popularitu i v západním světě. V něm mají adepti také „západní“ problémy – v následujícím textu jsou odpovědi na některé otázky, položené rošimu (učiteli zenu) F. Kappleau. Lze je s mírnými úpravami využít i pro jiné cesty k sebepoznání.
Strava
Doporučuje se nějaká speciální zenová dieta?
Ne, to by odporovalo jednomu ze základních principů zenu. Jakmile byste si takovou dietu utvořili, stali byste se jejími otroky. Zen učí svobodně cokoliv přijmout či odmítnout, bez vášní či výčitek; jak by tedy mohla existovat nějaká předepsaná zenová makrobiotická či jiná dieta?
Něco jiného je říci, že je snazší ukáznit se v zenu a dosáhnout osvícení máte-li větší tělesnou vitalitu, což ale předpokládá přijímání výživné, kvalitní, nekonzervované potravy. Je to ovšem něco zcela jiného než trvat na jakékoliv konkrétní dietě.
Je překvapující, jak málo lidí si je vědomo, že i chutná strava může být škodlivá, je-li připravena a servírována někým, kdo je bázlivý a úzkostný nebo v jeho mysli převládá odpor a hněv.
Chemické změny, produkované v těle těmito vibracemi, mají schopnost „otrávit“ stravu a v citlivé osobě tuto potravu konzumující pak vyprovokovat takové reakce jako je bolení hlavy, žaludku ap.
Proto je v zenových klášterech dovoleno připravovat a servírovat jídlo pouze těm pokročilejším, jejichž mysli jsou již čistší. Samozřejmě netřeba zdůrazňovat, že i stav vlastní mysli při jídle má velký vliv na správné trávení a zužitkování potravy.
Jak ale můžete znát psychický stav kuchaře, jestliže jíte v restauraci?
Těžko, a proto ten, kdo je vážně zaměřen na duchovní praxi, se ve vlastním zájmu restauracím a podobným místům spíše vyhýbá.
I restauracím vedeným náboženskými skupinami?
Je-li jídlo připraveno a nabídnuto s láskou a péčí, může být v takovýchto místech prodchnuto čistými vibracemi.
Mnoho lidí v těchto dobách jí přírodní potraviny. Jaký je duchovní význam tohoto trendu?
Vyloučeno by mělo být „nerozlišující, nekritické“ čtení, ne všechno čtení. Studenti i profesionálové potřebují a měli by číst a studovat a tyto aktivity pak lze považovat dokonce za součást zazenu. Pravidelné sezení i sílící koncentrace a uklidnění mysli a emocí vám pak umožní lepší studium.
Jak byste definoval „nekritické“ čtení?
Nekritické čtení je nestřídmé čtení novin a časopisů, románů a podobných textů, které nejsou nezbytně potřebné pro vaši práci či studium. Všimněte si slova „nestřídmý“. Všiml jste si někdy lidí čtoucích noviny na nádražích, letištích, v dopravních prostředcích? Jen málokdo z nich dokáže meditovat či klidně sedět. Čtení vyžaduje energii, konzumuje ji, zatímco zazen energii konzervuje a soustřeďuje. Dá se to srovnat s generátorem nabíjejícím baterii. Můj učitel říkával žákům, že čím méně budou číst o zenu či filozofii, tím rychleji dosáhnou osvícení. Proč? Protože dobře věděl, že takové čtení zatěžuje mysl nezdravými koncepcemi a vědomostmi. Harada-roši, sám bývalý profesor, jednou řekl, že unikátní satori šestého patriarchy, který slyšel recitovat Diamantovou Sútru, je nutno přisoudit právě jeho nevzdělanosti, tomu, že jeho mysl nebyla zatížena mdlými spekulacemi, vyvolanými intenzivním čtením a studiem. Novicové v zenových klášterech jsou povzbuzováni pouze ke čtení životních příběhů mistrů a patriarchů, i když se musí naučit nazpaměť některé verše pro zpěv súter. Nepotřebují pravdu, kterou mohou uslyšet přímo z úst mistrových, hledat na stránkách spisů. Zen tvrdí „slyš pravdu, věř v pravdu, cvič pravdu“. Slyš pravdu, protože pravda vyslovená člověkem, který ji zažil, vibruje silou, která se nedá srovnat ani s nejpádněji napsanými slovy.
Buďte si vědomi, že přílišné čtení jakéhokoliv druhu, stejně jako přílišné braní drog, utiskuje mysl a snižuje její kapacitu tvořivého myšlení. Vyvolává také touhu po zbytečných faktech a pýchu z jejich osvojení, vlastnosti pro duchovní pokrok velmi nevhodné. Opravdová moudrost spočívá ve schopnosti číst nenapsané knihy. Nietzsche napsal, že když už kvůli očím nemohl číst, začal konečně číst sám sebe. Čtení a zazen se navzájem nedoplňují. Dlouhé čtení faktů a teorií vyčerpává mozek a enervuje tělo, paralyzuje touhu po sezení. Po sezení v zazenu se naproti tomu vaše mysl bude cítit tak čistá a ostražitá, že nebudete chtít zamlžit si ji čtením jakéhokoliv druhu.
Touha po zdraví vzniká z podvědomé touhy po sebenaplnění. Mnozí jsou ale pak tak zaměstnáni pročítáním tabulek, zkoumáním těla, že nikdy nepřekročí tento stav a nedosáhnou opravdového duchovního vysvobození. Takoví lidé nemají povědomí o touze uniknout z pocitu „Já“, necítí dost silně bolest ega, aby si pokládali hledající otázky o smyslu života a smrti. Osvícení s sebou přináší něco jako „zhroucení, vzdání se“ těla a mysli.
Měli bychom také odmítat maso, abychom byli dobrými buddhisty?
Jsou daleko základnější požadavky než jíst či nejíst maso. Jakmile se praxe prohlubuje, podvědomý strach a zvyky přirozeně blednou a tělo i mysl zvyšují svou citlivost a jemnost, takže člověk
začne přirozeně preferovat vegetariánskou stravu před konzumací masa. Mnohé by se dalo říci o jednoduchosti jídla. Většina lidí se přejídá a Senekovo tvrzení o tom, že člověk neumírá přirozeně, ale „nožem a vidličkou“, je stejně pravdivé dnes jako bylo za jeho časů. Ten, kdo trpí špatným trávením či chronickou zácpou, vyplývající z přejídání nebo konzumace příliš výživného jídla, nemůže praktikovat zen dostatečně efektivně. Zvláště vykonává-li někdo sedavé zaměstnání, málo cvičí a dlouho medituje, měl by jíst raději méně než více. Skromná strava pomáhá zenu ještě jinak – utlumuje sexuální touhy a fantazie z nich pocházející. Ve stavu hlubokého samadhí potřebuje tělo jen velmi málo nebo téměř žádnou potravu a zdá se, že si bere různé druhy výživy z prostředí. Avšak než dosáhnete tohoto stavu, bylo by nemoudré přestat najednou jíst maso, ryby a drůbež. Snažte se zvoleným stravovacím změnám postupně přizpůsobovat a dejte tělu čas se na ně adaptovat.
Ve skutečnosti jsme ale daleko více vyčerpáváni zlostnými, chtivými a závistivými myšlenkami než nedostatkem bílkovin či vitamínů. Zazen (meditační zenové sezení) soustředěním a kontrolou mysli posiluje koncentraci a čistí emoce, čímž usnadňuje i likvidaci škodlivých myšlenek. Duchovně zdravý člověk je takový, který tuto schopnost rozvinul, vidí do opravdové podstaty věcí a je schopen tvořivě se přizpůsobit svému okolí, to znamená svobodně reagovat a plně měnit okolnosti bez bázně.
Za všemi chronickými nemocemi stojí duševní nemoc. Hlodavý pocit nenaplnění oslabuje tělo a nemocné, slabé tělo potom plodí i zmatenou a nemocnou mysl.
Říká se, že k dosažení osvícení musí člověk odstranit myšlení v termínech já-a-ostatní a přestat si hrát s koncepty, a že takové čtení, které přináší koncepty a náhodné myšlenky, by mělo být odstraněno. Studuji psychiatrii, takže musím číst velice mnoho, abych porozuměl problémům lidí jiných národností, abych se lépe seznámil s jejich způsobem vyjadřování a myšlenkovými vzory. Jestliže ale je toto čtení pro můj zazen škodlivé a já se mu začnu vyhýbat, jak pak budu schopen lépe pomoci svým pacientům?
A co čtení románů pro potěšení?
To záleží na tom, jak moc chcete být osvobozen. Jestliže žízníte po seberealizaci, budete vstávat ve tři ráno ne abyste četl, ale abyste seděl v zazenu, a nic vás od toho neodradí.
Co jsou to „nezdravé myšlenky“?
Nezdravé jsou myšlenky typu rozlišování dobra a zla, denní snění, „mám rád tohle, nenávidím tamto“, zlostné či odporuplné myšlení, umíněné názory, zbytečné posudky, hodnocení a závěry, neúčelné omezování, žárlivé myšlenky.
Jak je možné vyhnout se „tvoření názoru“, nebo jak je dokonce možné „nemít názor“?
Použil jsem slovo „zbytečné“. Učitelé, rodiče, kritikové a soudci musí vynášet „soudy“ – to je jejich práce. My ale hovoříme o bezdůvodných, svévolných hodnoceních, kterých každý učiní tisíc za den a která i rodiče nechtěně vyžadují na dětech, např. když se ptají „co se ti líbí víc, růže nebo sedmikrásky“. Když se někoho zeptáte „co si myslíš o tom a tom“, nutíme ho „soudit“ a oddělujeme ho tak od osoby nebo věci, kterou posuzuje. Stejně škodlivá jsou posuzování sebe sama, oceňování vlastních akcí na „dobré“ či „špatné“.
Stále nechápu, co je na soudech a názorech špatného.
Jakmile si jednou názor utvoříte, už v něm uvíznete. Budete se snažit bránit ho, začnete argumentovat a stanete se agresivním. „Názor,“ řekl Voltaire, „způsobil víc nesnází na této zemi než katastrofy a zemětřesení.“
Je rozumné kombinovat zen s hathajógou, tai-či nebo karate?
Jak hathajóga tak tai-či, cvičíte-li, aniž byste lpěl na jejich filozofických as
pektech, a nevěnujete-li jim více času než sezení, jsou vhodnou kombinací pro zen a posilují ho.
Děláte vy něco z toho, roši?
Ano, denně cvičím ráno hodinu jógu. Nejprve sedíme v zazenu, pak zpíváme a potom cvičíme jógu. Je to vynikající počátek dne. Moji učitelé Harada-roši a Yasutani-roši denně hodinu provozovali tělesná cvičení až do věku svých 85 let.
Nesnáším tělesná cvičení venku, ale chodím jednou týdně k chiropraktikovi a na masáže a dělá mi to velice dobře. Myslíte, že je mezi tím a zenem nějaký rozpor?
Ne. Jestliže se cítíte lépe, je to prospěšné vašemu zazenu. Avšak měl byste si pomáhat sám, např. provozováním tai-či, jógy, běháním, plaváním, protože tím budete trénovat také svou svobodně jednající osobnost. Během chiropraxe či masáží jste pouze pasivní a to je obrovský rozdíl.
Ďakujeme, prevzali sme z:
http://www.skola-esoteriky.cz/dokumenty-clanky/tibet/otazky_uciteli_zenu/otazky_uciteli_zenu.php
Súvisiace články
