… a života..
Žití
Většina z nás přijímá představu, že je možné během života změnit stav své mysli. Tuto možnost zkoumá většina duchovních tradic. Říkáme tomu duchovní růst či vnitřní rozvoj . V podstatě se zkoumá, jak dojít uskutečnění našeho plného potenciálu prostřednictvím určitého výcviku nebo vnitřní disciplíny. Díky ní se potenciál může projevit, což vede k probuzení. V životě neexistuje žádný větší prožitek. K probuzení tedy vedou cvičení, která provádíme během života.
Úloha snu pro odhalení našeho vnitřního světa je ústředním tématem analytické psychologie. C. G. Jung učil, že ve snu se můžeme setkat se starobylými symboly vystupujícími spontánně z našeho nevědomí. Tyto symboly, zvané archetypy, nacházíme ve všech mýtech a náboženstvích světa; jejich podoba se ovšem liší podle kulturního kontextu. Potenciál snění zkoumá i neurologie. Všeobecně se uznává, že snění poskytuje velké možnosti pro poznání a pochopení hlubších úrovní mysli. Tibetští buddhisté si této skutečnosti jsou vědomi už víc než tisíc let a dokázali ji patřičně využít. Buddhismus pokládá vědomí při spánku za obdobu vědomí během umírání a po smrti. Jóga snění byla vyvinuta jako technika k dosažení probuzení. Jógini vstupují do snového stavu vědomě; zjistili, že prostřednictvím meditace lze dosáhnout probuzení během spánku.
Umírání
Většina duchovních tradic učí, že smrt není konec, že něco přetrvává že život pokračuje v jiné podobě. Přesto mnoho lidí chápe smrt jako hrůzyplný zánik všech nadějí a života jako takového, jako tu obrovskou, ba propastnou záhadu. O smrti se nemluví, raději se co nejdéle popírá a ignoruje. Jiní lidé, jako například Jung, pohlížejí na smrt odlišně: Duchovní vyvrcholení je dosaženo na samém konci života. Lidský život je tudíž tím nejdokonalejším prostředkem, k němuž lze dospět. Jedině on je zdrojem karmy, která umožňuje zemřelým setrvávat ve věčném světle prázdnoty, bez lpění na jakémkoli objektu, a tak prodlévat ve středu kola znovuzrozování, mimo dosah iluze o vzniku a zániku.
Rob Nairn
Žití, snění, umírání