Chalíl Džibrán:
“ Zanedlouho, až se na chvíli ztiší vítr, mě porodí jiná žena.“
Viliam Shakespeare:
„Celý svět je jeviště a všichni muži a všechny ženy jsou jenom herci. Mají své odchody a své výstupy a jeden člověk hraje mnoho rolí.“
Řekla bych, že jedna duše hraje mnoho rolí. Naše duše se navracejí do nových a nových životů. Jsou stavěny do různých situací a záleží, jak na tyto situace hostitel reaguje. Naším postojem, našimi myšlenkami, našimi city, prostě našimi reakcemi jsou naše jemné energie buď posilovány – jsou v harmonii nebo špatnými reakcemi jsou jakoby ušpiněny, jsou znehodnocovány. Jestliže svoje omyly, svoje špatné reakce nenapravíme za téhož života, duše si je všechny odnese a zase přinese do nového života.
Nevyčištěné negativní energie způsobují bloky na našich jemných tělech a blokují tak hladký průtok energií aurou, a jsou-li příliš těžké a trvají-li příliš dlouho, přenesou se do aury fyzického těla a posléze na tělo fyzické jako nemoc.
Nedá se říci, že čím je negace starší čili jedná-li se o hodně dávný život, že tím je slabší její dopad na tělo fyzické. Stejně silně může působit uložená negace ze života před 2000léty jako těžká negace ze současného života. Říká se, že se za vše platí, a je to pravda. Za těžké viny těžce platíme. Boží mlýny melou někdy pomalu, někdy rychle, ale melou vždy.
Když si vytvoříme karmu, tak pak platíme a je nám dána možnost, abychom napravili, co jsme pokazili. Proto se vracíme sem na Zemi do nových životů. Někdy z vlastní vůle a někdy musíme, ale vždy všechno probíhá podle BOŽÍHO PLÁNU.
Bylo mi také řečeno, že každé duši je určeno datum příchodu na tento svět. Kdyby přišla tisíckrát, tak vždy se příchod uskuteční v určenou dobu.
Reinkarnace je pokračování vývoje každé duše, každého člověka. Rodíme se do podmínek, které jsme si vysloužili minulým životem. Přicházíme, abychom vymazávali špatnou karmu, abychom byli láskyplnějšími, pokornějšími, odpouštějícími , a abychom se dopracovali k poznatkům o duchovním světě, na který jsme zapomněli. To je náš úkol zde, na planetě Zemi.
Vesmír má různé možnosti, jak nám tuto cestu otevřít – nemoc je cesta, katastrofy jsou cesta, utrpení ať fyzické nebo psychické zatřese člověkem tak, že začne přemýšlet i o jiných věcech než materiálních. Je správné, když si položí otázku: „Co mi má toto onemocnění říci? Co se mám naučit? Co jsem dělala špatně?“ Nesprávná reakce je:“Proč zrovna já mám toto onemocnění? Proč zrovna mne potkalo ……?“ Při této nesprávné reakci pak Vesmír na člověka musí více přitlačit. Pokud ale člověk správně pochopí, co je mu pomocí nemoci nebo jiného utrpení sdělováno, a začne pracovat na nápravě svých chybných postojů nebo činů, tak má velkou šanci svoji nemoc zastavit nebo aspoň výrazně zpomalit, protože už toto upozornění není pro člověka potřebné.
http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2010031201
autor: Mezi námi a nebem
