Bůh ve své nepostižitelné moudrosti nestvořil ani jedinou bytost, do níž by nevložil nějakou touhu a zároveň touhu všech tužeb, totiž neschopnost přestat toužit. Přirozená touha, kterou lze těžko ovládnout, svádí mnohého člověka na scestí, neboť Bůh dal s touhou člověku i svobodnou vůli.
Nebraň se tedy touhám, ale rozdávej je. Rozdávej sebe a tím se nakonec všeho nejlépe zbavíš, takže ti zůstane pouze jediná touha, touha po Bohu. Dokud v sobě budeš mít sebemenší touhu po čemkoliv, dotud budeš probouzet touhy i v ostatních lidech, s kterými jsi vnitřně napojen. Dokud se nenaučíš dávat, dokud lpíš na něčem, co ještě nechceš nebo nemůžeš dát, zůstáváš připoutána k zevnímu světu.
Jakmile přestaneš lpět, stane se ti dávání radostí.
Dávej radost, dávej úsměvy, dávej život, dávej vše, co máš, neboť jen ten, kdo vše dává, bude všechno mít!
Ale naučit se dávat je snad největší umění, spojené s vnitřním růstem. Nemusí to být věci hmotné, na kterých se učíš dávat. Máš-li při dávání pocit ztráty, lítosti nebo povinnosti dodržet slib, není to správný způsob dávání, neboť zavání pokrytectvím.
K rozjímání:
Děkuji Ti, Otče, že mi pomáháš, když to potřebuji, že mne naplňuješ svou moudrostí, svou láskou, svou mocí a silou. Jsem upřímný, chci věrně plnit Tvou vůli.
Jsem trpělivý a s Tvojí pomocí mohu vše. Otevírám se světlu a pravdě, neboť vím, že jedině tak může nejvyšší Milost vítězně ovládnout mou přirozenost.
Jan Kefer
ĎAKUJEME:
