Jako dítě jsem neustále mluvila s anděly. Připadalo mi to přirozené a vždy jsem si myslela, že ostatní děti dělají to samé. Bylo mi tak smutno, když jsem si asi v 6 letech začala všímat, že tomu tak není.
Ve skutečnosti všechna miminka a malé děti mohou vidět a vidí anděly, ale když se přiblíží do věku, kdy začínají mluvit, je jim vysvětleno, co je skutečné a co ne, a ony začínají být ovlivňovány a ztrácejí svoji schopnost vidět a prožívat více.
Mimina a malé děti jsou otevřenější než my, často vidí a slyší věci, které dospělí nevnímají. Můžou vám říct, že si například hrála s dědečkem, který už nežije, a říct nějakou frázi, kterou říkával, nebo vám mohou říct, že viděla něco, co vy jste neviděli. Neříkejte jim, že to tak není a nevysmívejte se jim. Poslouchejte, co vám říkají, může v tom být skryté poselství nebo varování pro vás.
Matky a otcové za mnou často jezdí, aby si se mnou promluvili o svých dětech, obzvláště náctiletých. Často jsou unavení, podráždění nebo vystresovaní kvůli jejich chování. Milují svoje děti, ale někdy je pro ně těžké s nimi žít.
Vždy jim říkám, aby požádali anděly o zvláštního anděla, který by jim pomohl s jejich dětmi, který by jim dal trpělivost a uklidnil je a pomohl jim vidět krásu a lásku v jejich dětech.
Má zkušenost s touto moudrostí v praxi:
Jednou za mnou přišla jedna Angličanka. Ona, její manžel a jejich dvě děti se nedávno přestěhovali do Irska kvůli práci jejího muže.
Vyprávěla mi, že nevěří na anděly, ale že jí někdo poradil, aby za mnou zašla. Vysvětlila mi, že si dělá velké starosti o svého tříletého syna, který jí někdy říká zvláštní věci. Občas si prý najednou přestane hrát a řekne něco, co zní velmi dospěle, nebo jindy jí dává příkazy, říká jí, co má dělat a co nedělat, a pak si zase z ničeho nic začne hrát. Vůbec tomu nerozuměla a dělala si s tím starosti.
Když jsem s ní mluvila, objevil se za ní její strážný anděl. Řekla jsem jí, že strážný anděl jejího syna mu možná dává poselství pro ni, aby usnadnil přestěhování jejich rodiny. Poradila jsem jí, aby mu nic neříkala a aby místo toho poslouchala, co jí říká, a pamatovala si to.
O několik měsíců později za mnou znovu přijela. Řekla mi, že se jim daří a že jsou v Irsku velmi šťastní. Řekla mi, že její syn ji ale dovádí k šílenství. Pokaždé, když jsou on a jeho malá sestra v autě, trvá na tom, aby nejezdila do města zkratkou tím, že zahne do ulice vlevo, ale místo toho to vzala objížďkou, která je delší.
Znovu se za matkou objevil její strážný anděl, usmála jsem se na něj a řekla jí, že jsem si jistá, že to je strážný anděl jejího syna, který chrání rodinu a že by neměla jezdit tou ulicí vlevo, dokud jí její syn neřekne, že může. Slíbila mi, že se tím bude řídit.
Za pár dnů jela do města do krámu a pospíchala. Zahnula do ulice vlevo, a když to udělala, její syn na ní v autě začal hystericky křičet. Vrátila se tedy zpátky.
Když byla v tom krámu, zaslechla, že v té ulici, kterou chtěla jet, se právě stala vážná dopravní nehoda. Ve svém srdci věděla, že její auto by bývalo v té nehodě taky skončilo, a že to je přesně to, před čím byla ona i její děti ochráněny.
ĎAKUJEME:
http://www.andelevmychvlasech.cz/clanky/novinky/prirozene-spojeni—–andele-a-deti.html
