Od bolesti k rozhodnutí růst
J.Krishnamurti,významný indický filozof a duchovní učitel,jezdil více než 50 let téměř neustále po celém světě a pokoušel se lidem pomocí slov – jež jsou 
obsahem-sdělit to,co je za slovy,za obsahem.Při jedné ze svých promluv,téměř na sklonku svého života,překvapil publikum otázkou: “Chcete znát mé tajemství?” Všichni najednou zpozorněli a napjatě čekali,co řekne.Mnozí lidé v publiku byli jeho žáky už dvacet,třicet let,a přitom stále nechápali podstatu jeho učení.Po všech těch letech jim Mistr konečně prozradí klíč k porozumění!
“Nebráním se tomu,co se děje,” řekl jen,”to je celé tajemství.”
A dál už to nijak nerozebíral,takže většina jeho publika nespíš byla ještě zmatenější než dřív.
V jeho prostém sdělení se však skrývá hluboká pravda.Nebránit se tomu,co přichází,znamená,že jste s tím zajedno,vnitřně sjednocení.
“To,co se děje” se samozřejmě vztahuje k “takovosti” přítomného okamžiku,který vždy už je,jaký je.Odkazuje na obsah,na formu,již na sebe bere přítomný okamžik – jiný než přítomný okamžik ani neexistuje.Být
za jedno s tím,co je,znamená nebránit se vnitřně tomu,co se děje.To znamená nehodnotit to v duchu jako dobré nebo špatné,ale nechat to být.Znamená to,že byste se v životě neměli snažit o žádné změny? Právě naopak ! Pokud bude vaše činnost vycházet z vnitřního spojení s přítomným okamžikem,bude podporována vyšší inteligencí,Životem samotným.
Moji milí,právě toto “nebránění se tomu,co se děje”,je na celém našem procesu,na naší cestě k sobě samým to nejtěžší.Dokázat přijmout,co přichází,nijak to nehodnotit,neposuzovat,nebojovat proti tomu je už samo o sobě známkou určitého mistrovství.A k němu je potřeba se propracovat. Každý den,každou hodinu,možná i minutu dostáváme příležitost se to učit.Je jen na nás,jak se postavíme ke všemu,co nás potká,co nám přijde do života,jak se postavíme ke každému přítomnému okamžiku a tedy k životu jako takovému.Vždy máme na vybranou – pokud se rozhodneme přistoupit ke všemu,co k nám přichází vstřícně a s láskou,brzy se dočkáme odměny.Život si nás začne hýčkat,pomoc začne přicházet ze všech stran a vše poběží,jak na drátku. Jedno takové rozhodnutí (že chci být s tím,co je,zadobře) může změnit celou naši realitu.Ale to rozhodnutí musíme dělat znovu a znovu – dokud si nezvykneme takovým způsobem žít. Je to mravenčí práce,ale vyplatí se,to mi věřte.
Rozhodnutí,že se spřátelíme se vším,co se nám děje,tedy s přítomným okamžikem,znamená v podstatě konec ega.V egu je zakódován příkaz “vzdorovat přítomnému okamžiku,ignorovat jej a znehodnocovat ho”.Ego potřebuje ke své existenci čas,čím je ego silnější,tím více ovládá náš život.Potom je to tak,že téměř každá naše myšlenka se zabývá minulostí nebo budoucností a naše vnímání sebe sama závisí na minulosti,od níž odvozujeme svou totožnost,a na budoucnosti,od které očekáváme naplnění a uspokojení svých tužeb.Dokud bude naše vědomí svázané časem,budeme zažívat strach,úzkost,očekávání,lítost ,vinu nebo vztek.
Měli bychom se sami sebe co nejčastěji ptát:”Jaký mám vztah k přítomnému okamžiku?” A pak se snažit najít co nejupřímnější odpověď.
Přítomný okamžik je vše,co máme,i vše,co kdy budeme mít.Minulost již není a budoucnost ještě nenastala.Toto bychom si měli neustále uvědomovat.Život probíhá jen tady a teď.Zažívat můžeme vždy jen přítomný okamžik,nebo spíše to,co se v něm děje.
A tak pojďme společně říct životu “ANO” a dovolme každému okamžiku být takový,jaký je.A postupem času díky tomu objevíme onu Přítomnost přímo v sobě – ten nádherný všeobjímající klid !
Inspirace z knihy Nová Země od Eckharta Tolle
Súvisiace články
