Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
Nemoci, kterým se tak vyhýbáte umožňují důležitý posun ve vývoji. Nemoc je pro člověka tím, čím je pro hada svlékání z kůže.
Musíš pokročit dál, proto se tvoje duše rozhodla přijmout nemoc. Nemoc je motorem, který tě 
posune dál. Z toho důvodu byste měli být velice opatrní při potlačování nemocí. Jinak byste mohli následně velmi onemocnět. Ne proto, jak se mnozí domnívají, že by se staré utrpení znovu a silněji vracelo, nýbrž proto, že duše ještě více dychtí po rozvoji. „A vede-li tato následná nemoc ke smrti, co je pak s vývojem?“ tážeš se. Měl bys vědět, že nějaká část tvé duše neochvějně touží po věčnosti. Vzpomíná si ještě zcela přesně na štěstí, které prožívala. Je to také ona, která působí, že dítě při narození pláče, neboť ví, že život na zemi je spojen s utrpením. Proto také tato část duše, totiž tvé Já, ožívá, když tvé tělo a s ním tvé ego, zanikají. Nejsnažší způsob, jak uvést v soulad „obě duše v tvé hrudi“, je činit dobro, opakovat Boží jméno /27.2./ a vše nabídnout Mně. Já se pak postarám o vše ostatní.
Promluvy k Západu, Sathya Sai
Súvisiace články
