Pekné podobenstvo…
Jistý žebrák seděl už přes třicet let u silnice.
Jednoho dne šel kolem nějaký cizinec.
„Můžete mi dát nějaké drobné?“ zamumlal žebrák a nastavil cizinci starou baseballovou čepici. 
„Nemám nic, co bych vám mohl dát,“ odpověděl cizinec.
Pak se žebráka zeptal: „Na čem to sedíte?“
„Je to jen stará bedna,“ odpověděl žebrák. „Sedím na ní od té doby, co si pamatuji.“
„Už jste se někdy podíval dovnitř?“ zeptal se cizinec.
„Ne,“ odpověděl žebrák. „Proč bych to dělal? Nic tam není.“
„Tak se tam podívejte,“ řekl mu cizinec.
Žebrák otevřel víko. Ke svému úžasu a radosti zjistil, že bedna je plná zlata.
Já jsem ten cizinec, který nemá nic, co by vám mohl dát,
a který vám radí, abyste se podívali dovnitř.
Ne do nějaké bedny, ale mnohem blíže: do svého nitra.
Z knihy Moc přítomného okamžiku (E. Tolle)
