Fenomén dnešní doby hledání sebe sama, hledání vyrovnanosti a štěstí, cesty seberealizace a spokojenosti. Všechno je to krásné, velice vznešené. Všude kolem nás je toho mnoho. Není město, kde by se o tom nemluvilo, není žen ani mužů, kteří by po tom netoužili.
Mnoho lidí za různé kurzy zaplatili mnoho peněz, ztratili mnoho drahocenného času. A přitom všechno tohle je jen další útěk od reality života, útěkem od sebe sama, přiznání si věcí, které se nám moc nelíbí. Sbírání informací, kterých máme už tak moc, že nevíme co s nimi. Je to jako puzzle. Když máte puzzle o dvě stě kouscích, složíte ho během chvíle, ale když máte puzzle o tisíci kouscích, třeba se vám nepodaří složit vůbec. Nevíte kde začít, kde co najít, jak skládat. Nakonec toho necháte, je to nepřehledné, 
složité. Všechny vnitřní cesty člověka, ať je to Buddhismus, hledání štěstí, Křesťanství, New age, nebo moderní životní styl mají jedno společné. Najít uspokojení sama v sobě. Lidé cvičí, čtou, tvoří, radují se, jsou nešťastní. A přesto trvalé štěstí zažívá jen zlomek lidí na tomto světě. Proč? Je to tak jednoduché, že tomu ani většina lidí nevěří. Začněte se pomalu zbavovat své temné stránky vědomí, svého egoismu. To „krásné“ a naše nejlepší a nejvěrnější „Já jsem…“ A kdo vlastně jste? Maminka? Účetní? Manažerka? Prezidentka? Není to jedno ? Jste především člověk, lidská bytost. Ta nebo ten co má stejný význam jako kdokoliv jiný, a jako nikdo z nás. Je smutné vidět lidi, kteří si myslí, že dokázali víc než ti ostatní. V čem? Že dokážou vydělat více peněz? Že dokázali dojít výše než ostatní co se týče vzdělání? To jsou jen pokřivené hodnotící pohledy naučené naší společností. Podívejme se jen na to, kam došel náš pan premiér. Došel vysoko. Byl na vrcholu politiky. A přesto, jaký to byl člověk? Jaká byla jeho hodnota? Zamyslete se… Mnoho toho dokázal a také nám mnoho ukázal, jak to vypadá být egoistický. Je to synonymum nabubřelosti, pýchy, nelidskosti, povýšenosti a opovrhování. To je hodnota naší společnosti. Ten kdo je výš je lepší. A nebo horší? Co myslíte… Proč má představitel církve – papež – obrovský palác a obléká se tak okázale? Dělal to snad Ježíš ? Potřeboval to ? Nepotřeboval. Dělal vznešenou věc, šel a kázal a mohl to dělat i bez těch všech věcí kolem sebe. Všechno ostatní je jen ukázkou moci, která je projevem egoismu. A tudy cesta nevede. Pokud chcete vůbec začít hledat štěstí, chcete uvažovat o změně postojů, prohloubení soucítění, začněte se zbavovat svého egoismu. Začněte hledat pokoru a klid. Otevře vám to netušené možnosti vašeho vědomí, vašeho vnímání. Protože i štěstí, které máte a nevidíte ho v tuto chvíli je jen problémem vašeho vlastního vnímání. Nedokážete ho vnímat, i když ho máte. Vaše ego vám v tom brání. Vždyť přece co by tomu řekli druzí, kdybyste najednou byli šťastní…
Mějte krásné pondělí a trochu inspirace do nového týdne,
Pavel
ĎAKUJEME:
