V minulých dobách byli lidé na celém světě pohané – prostí uctívači přírody. Neexistoval pojem hříchu, neexistovala otázka viny. Život byl přijímán takový, jaký je. Neexistovalo žádné hodnocení, žádné výklady – do ničeho ještě nezasahoval rozum.
Ve chvíli, kdy začne do věcí zasahovat rozum, se zrodí odsuzování. Ve chvíli, kdy začne do věcí zasahovat rozum, se zrodí rozdělování a člověk se stane rozpolcenou bytostí. Tehdy začnete odsuzovat cosi ve svém bytí – jedna část se dostane výš a druhá část je pak níž a vy ztratíte vyváženost. Je to však nevyhnutelné, protože se začal projevovat rozum, což je součástí růstu. A stejně jako to platí o každém dítěti, platí to i o celém lidstvu.
Když se dítě narodí, je pohan. Všechny děti se rodí jako pohané a jsou šťastné takové, jaké jsou. Dítě nemá představu o tom, co je správné a co je špatné. Nemá vůbec žádné představy. Nemá žádná měřítka, žádná posuzování. Má-li hlad, řekne si o jídlo. Když je ospalé, tak prostě usne. Zenoví mistři říkají, že tohle je ten nejvyšší duchovní stav – člověk jí, když má hlad, a jde si lehnout, když je ospalý. Nechte život plynout a nezasahujte do něho.
Všechny děti se rodí jako pohané, ale dříve či později onu prostotu ztratí. Je to součást života a musí k tomu dojít. Je to součást našeho růstu, vyspívání, našeho osudu. Dítě to musí ztratit a znovu najít. Jakmile to ztratí, stane se z něho obyčejný světský člověk. A když to znovu získá, stane se duchovní bytostí.
Dětská nevinnost nic nestojí: je to dar existence. Nezasloužili jsme si ho a budeme o něj muset přijít. Jen tím, že ho ztratíme, si uvědomíme, o co jsme přišli. A až tehdy, když ho hledáme a zasloužíme si ho, když ho znovu získáme a staneme se jím – až pak poznáme jeho neobyčejnou vzácnost.
Osho – Kniha poznání
ĎAKUJEME:
