Posuzujete sami sebe, druhé lidi i různé situace. Jenže při morálním posuzování to, co je dobré pro vás, je někdy pro jiného špatné a naopak. Tím vzniká ukřivděnost, protože jiní lidé se často chovají jinak, než by podle vás měli. Dokola pak přemíláte vzpomínky na nějakou urážku, 
ponížení nebo citové zklamání. A také máte touhu tomu druhému své utrpení oplatit. Tím vším si ale jen sami „vyrábíte“ své neštěstí. Trpíte přitom, a dokonce často ještě chcete, aby jiní obdivovali, jak trpíte. Jenže váš herecký výkon zajímá jen vás samé. Jiní o něm ani nevědí.
Pocit viny člověka hodně oslabuje, přitom vůbec nemusí spočívat na skutečné vině. Navíc je zbytečný, protože už se to stalo. Je to minulost. Minulé chování už nedokážete změnit. Jaký smysl tedy mají pocity viny? Žádný. Tak se přestaňte ničit pocity viny. Nic tím nevyřešíte.
Ivo Toman
