Černý bez – magie naší přírody ale především skvělé energie…
Pojďmě se spolu podívat na legendy obyvatelů některých lesů u nás, jako byly například Rusalky, Vodníci, Divoženky, Hejkalové, Ludkové… A dnes to budou právě Ludkové.
V některých oblastech Moravy patřili k ochráncům domovů Ludkové, čili, jak jméno prozrazuje – maličtí lidičkové. Tito lidičkové – Ludkové žili v lesích a především ve větších kopcích a horách. Jako většina představ o původních obyvatelích, i ludkové byli učiteli – naučili lidi řemeslům, především 
kovářskému a stavařskému. Ludkové svou povahou neškodili lidem. Naopak, žili s nimi v symbióze, a lidé dříve jim na zápraží nechávali vždy kousek chleba a trochu vody. Ludkové byli bojácní a k lidem se přibližovali jen v případě, že se cítili naprosto bezpečně. Jejich jazykem byla zkomolená lužickosrbština a sotva se do kraje dostavilo křesťanství, sbalili se a zmizeli. Předpokládalo se, že jsou předky Lužických Srbů a původními obyvateli země – k této víře přispěly nálezy pravěkých pohřebišť lidu popelnicových polí.
Když se nyní podíváme na sever Střední Evropy, kde Ludkové žili také v Lužici, v Polsku tak je můžeme částečně srovnat s Pixii – nesídlili totiž v domě, jako většina domácích duchů a skřítků, ale v kopcích a horách. Vztah udržují vždy s určitou rodinou ( podobně jako pro změnu Browniové, ale nehledejte v tom souvislost, rozhodně ne jinou, než – možná – v hlubinách času ztracenou indoevropskou spřízněnost ). Ludkové měli v různých krajích různá jména, jako například Krasnoludci, Karzelci, ( ze švédštiny nebo němčiny ) v Polsku, Krosnami ( zakrslíci ) v Kujavsku, Krosnieta v Kašubech a Pomoří a Kobudové ( z německého Kobold )… Takže kdo z vás žije v přírodě plné kopců, nebo v horách, a podařilo by se vám potkat Ludky, nebojte se jich, dejte jim trochu chleba a vody a taky nám zde dejte vědět…
Všem přeji krásný den,
Pavel
ĎAKUJEME:
Energie stromů – pro lidi co dokáží svět vnímat i jinak
Súvisiace články
