A Vy viete odpovedať?
Žena byla v kómatu a umírala. Náhle měla pocit, že stoupá do nebe a ocitá se před soudní stolicí.
„Kdo jsi ?“ … oslovil ji Hlas.
„Jsem žena starosty,“ odpověděla.
„Neptal jsem se tě, čí si žena, ale kdo jsi.“
„Jsem matka čtyř dětí.“
„Neptal jsem se tě, čí jsi matka, ale kdo jsi.“
„Jsem učitelka.“
„Neptal jsem se tě, co děláš, ale kdo jsi.“
Snažila se seč mohla, ale na otázku: „Kdo jsi?“ prostě nebyla schopna podat uspokojivou odpověď.
„Jsem křesťanka.“
„Neptal jsem se tě, jaké je tvé vyznání, ale kdo jsi.“
„Jsem žena, která den co den chodila do kostela a vždy pomáhala chudým a potřebným.“
„Neptal jsem se tě, co jsi dělala, ale kdo jsi.“
Očividně u zkoušky neprošla, byla totiž poslána zpátky na zem. Uzdravila se ze své nemoci a byla rozhodnutá přijít na to, kdo je. A rázem bylo všechno jiné….
A Ty víš, KDO JSI ?
z knihy: Anthony de Mello – O CESTĚ
ĎAKUJEME:
Ahojky. Mam pocit,ze som krasna, jemna,krehka a cisto zmyslajuca bytost, ale tento hnusny, zakerny, zavistlivy svet okolo mna, mi nedovoli sa tak vzdy chovat, lebo by som vyzerala ako z inej planety, alebo prepustena z psych.liecebne a preto musim zapadat aj ja do tejto hnusnej masinerie…ale snazim sa vysielat dobro a harmoniu @-}–
Som ten čo pomáha..
Dovolím si nesúhlasiť so Zuzkou, že „tento hnusný, zákerný, závistlivý svet“ nás „núti“ k niečomu, čo nechceme. Cítim v tom náznak posudzovania, že „ja som lepšia ako tí ostatní“. A je to naozaj tak? Veď práve tento „hnusný, zákerný, závistlivý“ svet nám pomáha rásť, aj keď to niekedy až neznesiteľne bolí.
Neviem ešte celkom presne, kto som, ale dúfam, že to zistím skôr, ako odídem na iný svet. Zatiaľ sa cítim byť človekom. 🙂
… nemam vice slov – Ja Jsem 🙂
Som nekonečná energia 🙂
pekný článok 🙂 … Identifikujeme sa s rôznymi rolami alebo presvedčeniami, ktoré si o sebe vytvárame.. no je to len náš životný príbeh, v ktorom hráme hlavnú rolu. My sme niečo za tým všetkým, sme čistá pozornosť, ale bez myšlienok.. Keď nepremýšľame o tom aké veci sú, nachádzame sa v prítomnom okamihu a jednoducho sme.
Pamätám sa, že v jednej meditácii sa ma spýtal mních – Kto si? A ja som odpovedala, že dieťa hviezd.. a myslela som tým čisté vedomie, ničím nezaťažené, také svetielko bez hraníc.. ono sa to ťažko opisuje slovami.. V obraze by to bolo niečo, ako keď sa kúsky skladačky pospájajú do jedného (multidimenzionálne JA).. svetielko letí na vyššiu úroveň k svojej hviezde, kde sú zoskupenia svetielok, pripojí sa k nim a majú spoločné vedomie.. tam už nieje žiadne JA, ale len MY.
Proč říkat jako papoušek „Já jsem“? Vždyť stačí stáhnout mysl a nechat se zářit.