Kdyby kdyby kdyby. Aneb jeden čin je více než tisíc myšlenek…
Většina z nás sice chce partnera pro život, ale kupodivu nejdříve hledáme na tělesné rovině. Přitom víme, že tohle dlouhodobě nestačí a nefunguje. Ke vztahu patří i jiné hodnoty. A my je známe, jsou to takové, které pro nás mají zásadní význam, a pokud se silně odlišují, dochází nezadržitelně k rozchodu. A pak jsme zase tam, kde jsme vlastně nechtěli být. Sami a o zklamání bohatší.
Přitom na tvém partnerovi nebylo nic špatného, jenom to prostě pro tebe nebyl ten pravý.
To jsme přirozeně předtím nevěděli. Ale proč ne?
Možná proto, že jsme se o to na začátku našeho vztahu ve skutečnosti nezajímali. Přirozeně jsme nepředpokládali, že prožijeme další zklamání, naopak – chtěli jsme z celého srdce, aby to tentokrát vyšlo. Už jsme nechtěli být dál sami.
Přání být ve dvou je patrně tak silné, že jiné důležité aspekty přehlížíme. Dostáváme totiž vždycky jen to, co do svého osobního „vyhledávacího stroje“ vložíme. V našem případě: „Nechci být už sám.“ Že by měl budoucí vztah ale také vydržet po celý život, to už vyhledávací stroj nevěděl. Přesto, proč ne? Co jsme opravdu hledali? Partnera pro život. Proč jsme ho nedostali? Proč
se spokojujeme s málem? Možná jsme nevědomě hledali něco jiného. Něco, co se nám zpočátku jevilo jako podstatně důležitější.
Prioritou možná nebylo „Navždy“, nýbrž „Na teď!“
Možná jsme byli prostě jen šťastní, že jsme našli někoho, kdo nás obdivuje, zbožňuje a dá nám zapomenout na naši osamělost. Možná tu byl najednou někdo, kdo nás shledal báječnými a lichotil naší duši. V jeho očích jsme najednou byli opět krásní, mladí a žádoucí. Najednou jsme opět dostali všechno to, co jsme si tak dlouho odpírali – potvrzení vlastní hodnoty a ocenění. Tento pocit byl tak báječný, že vše ostatní nám nepřipadalo až tak důležité.
Možná jsme prostě toužili procítit své tělo všemi smysly. Možná jsme také chtěli zjistit, že jsme ještě pořád atraktivní pro druhé pohlaví.
Důvodů lze uvést bezpočet, jedno je ale jisté. Hlavní pozornost byla zaměřená v podstatě „pouze“ na onu báječnou chvíli prožitku, a nikoliv na to najít si partnera pro život. To samo o sobě není nic špatného. Možná jsme zažili aféru plnou vášně nebo láskyplný a něžný románek, který ale nezvratně spěl ke svému konci, jakmile tělesná fascinace opět vyprchala a bylo jasné, jak velké rozdíly mezi námi jsou. Rozchod byl předprogramován a nemá smysl dělat si kvůli tomu výčitky nebo si dokonce na expartnera stěžovat. Člověk dostal přesně to, co skutečně hledal. I když to nechce vzít na vědomí, dodávka byla včas a správná, jenom objednávka byla špatná. Nebo nepřesná.
Když už tedy hledáme viníka, nyní nepochybně víme, kde ho najít. Správně. U sebe.
Neměli bychom tedy být zklamaní, když jsme se zase znovu ocitli tam, kde jsme už kdysi začali: u hledání partnera, který by nás doplňoval. Přesněji řečeno, nestojíme vůbec na startu, nýbrž o stupeň hlouběji. Neboť nyní jsme o další zranění bohatší. Cítíme se využití a méněcenní. Co nám po malé jízdě na kolotoči zůstalo, stejně jako předtím, je naše osamělost.
Kdybychom svého budoucího partnera důkladněji pozorovali už od začátku, tedy dlouho předtím, než jsme si s ním něco začali, všímali si jeho duševních rysů, jeho vnitřních hodnot, jeho způsobu uvažování a přirozeně také jeho původu, tak bychom možná už tehdy rozpoznali nulovou šanci pro dlouhodobý partnerský vztah a dali od něj ruce pryč.
Ale to jsme neudělali a musel pro to existovat důvod. Možná jsme při čekání na „dodávku“ už prostě budoucnosti nedůvěřovali. Možná jsme uvěřili, že už nic lepšího nepřijde. Přinejmenším ne pro nás. Možná jsme hluboko uvnitř uvěřili, že si nic lepšího nezasloužíme, a proto jsme se spokojili už s tím prvním možným. Ale to není pravda. Pravda vypadá docela jinak.
Je to tvůj život, který si utváříš. Kdo jiný by za něj měl být zodpovědný?
My sami si určujeme svůj život. My, docela sami. Buď se omezíme a spokojíme se s málem nebo se cítíme svobodní a jsme připraveni přijmout to nejlepší.
Pokud ve svém životě chceme opravdu žít jen to nejlepší, platí zde nutnost učinit několik rozhodnutí. První je, že v budoucnu budeme hledat už výhradně to, co opravdu také chceme.
Ptej se tedy, co skutečně chceš? Partnera pro život? Potom se zaměř přesně na tohle – a neustupuj!
* * *
– z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh
ĎAKUJEME:
autor: Svět zázraků
Súvisiace články
