Může k tomu docházet na velmi jemné úrovni. Když si například myslíte, že vás lidé neberou takové, jací jste, a že se musíte velmi snažit, aby s vámi byli spokojeni, pak si takové lidi do svého života přitáhnete. Nakonec se možná 
budete stýkat i se svými přáteli jen tehdy, když jsou unavení a nemají chuť dávat. Cokoli považujete za pravdu o svých přátelích nebo jiných lidech ve vašem životě, to si vytvoříte jako svou zkušenost s nimi. Říkáte-li si například „tento muž je ke mně milý a citlivý“, vytvoříte si to ve vašem vztahu.
Aby ste se posunuli na novou úroveň sebelásky, začněte si všímat, co považujete za pravdivá fakta o fungování světa. Myslíte-li si, že svět je chladný a nehostinný, nebo že se musíte o všechno usilovně snažit, pak vám toto přesvědčení znemožňuje milovat sebe sama. Přesvědčení je to, co pokládáte za pravdu o realitě. Možná si říkáte: „Pravda je, že když se směji na lidi, usmějí se oni na mě.“ To může být vaše realita, ale ne realita druhých. Díky tomuto svému přesvědčení se totiž opravdu můžete podvědomě obracet a smát se pouze na ty, kteří váš úsměv opětují. Pokud věříte, že se na vás druzí nikdy zpátky neusmějí, budete si automaticky vybírat a smát se na lidi, kteří vám úsměv nikdy nevrátí.
Chcete-li zažívat svět, který o vás má zájem a podporuje vás ve vašich představách o sebelásce, začněte si všímat, co si o světě říkáte. Své zkušenosti s lidmi i svůj svět můžete změnit tím, že změníte svá očekávání. Někdo řekl: „Svět možná není spravedlivý, ale je přesný,“ což znamená, že vše, co jste dostali, je přesně to, v co jste věřili a co jste očekávali, že dostanete. Pokud máte profesi, o níž víte, že se s ní těžko vydělávají peníze, když si říkáte: „V naší branži si vydělá jen málokdo,“ vytvoříte si to jako skutečnost ve svém životě. Držíte se určitého názoru na realitu a taková bude i vaše zkušenost, nejen ve vaší vlastní kariéře, ale i s lidmi, s nimiž se budete ve své profesi setkávat. Stačí jen změnit očekávání toho, co se má stát, a budete žít v jiném světě.
Další z kvalit sebelásky je odpuštění. Někteří z vás si stále připomínáte staré věci a znovu a znovu zažíváte zlobu. Zlobíte se možná na sebe, nebo na někoho, kdo vás zklamal. Vyšší já umí odpouštět. Když lpíte na čemkoliv – na zlobě, uraženosti, na negativním pocitu vůči druhému – udržujete si to ve své auře. Člověk, na kterého se zlobíte, tím bude ovlivněný, ale ne tolik jako vy. Vše, co cítíte vůči druhým, sedí ve vaší auře a funguje jako magnet přitahující ještě více téhož. K odpouštění existuje rozhodně dobrý důvod – pročišťuje a léčí vaši auru.
Sebeláska zahrnuje také pokoru, tedy sebevyjadřování vycházející ze srdce a ne z ega. Pokora říká: „Jsem otevřený/á. Jsem ochotný/á naslouchat. Možná neznám všechny odpovědi.“ Pokora je jednou z vlastností, které vám umožní více přijímat, protože vede k otevřenosti. Pokora neznamená nedostatek sebevědomí, ale hlubokou víru a důvěru v sebe sama.
Pokoru mohou projevovat pouze lidé, kteří mají dobrý pocit
ze sebe sama.
Lidé jednající arogantně a s chladným sebevědomím postrádají právě ty vlastnosti, které se snaží předvést. Lidé, kteří milují sebe sama, se projevují velmi láskyplně, velkoryse a laskavě; své sebevědomí vyjadřují skrze svou pokoru, umění odpouštět a vše pojmout. Když potkáte lidi, kteří působí velmi moudře, ale přitom ponižují druhé, odmítají přátele a vyvolávají v lidech špatný pocit ze sebe samotných, můžete si být v klidu jistí, že nemilují sami sebe, i kdyby jejich slova a učení zněla sebelíp.
K sebelásce patří víra v sebe, důvěra v to, kdo jste, a ochota podle toho jednat. Nestačí svou víru a důvěru jen cítit; potřebujete ji prožívat také ve svém vnějším světě. Jste fyzickou bytostí a vaše radost pramení z toho, že kolem sebe vidíte věci odrážející vaši vnitřní krásu – zahradu, květiny, stromy, váš dům, řeku. To vše je odměna za to, že jste si věřili a jednali tak, že jste následovali svou cestu a vizi svými činy. Konečnou výzvou sebelásce je jednat podle ní, mluvit tak s lidmi a vytvořit si na světě své nebe na zemi.
Nestačí lásku jen dávat a vyzařovat; milovat sebe sama znamená lásku také přijímat. Když rozdáváte lásku, ale lidé ji nedokáží přijmout, nemá kam jít. Jste-li ochotní přijmout lásku druhých, prokazujete jim velikou službu.
* * *
– z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman
(prevzaté z FB)
