Venku je podivně ticho.
Ticho, které neuklidňuje, ale způsobuje husí kůži. Jako by bylo těsně před bouří.
V posledních týdnech se objevilo nespočet příspěvků, které varují, aby si lidé před Vánoci vybrali peníze z účtu, měli doma hotovost a vnitřně se připravili.
Mnoho lidí to sdílí, aniž by znali důvod, jiní to považují za hysterii.
Pravda leží někde mezi tím.
Ve skutečnosti jde o tiché, ale citelné posunutí, které v pozadí probíhá už roky a nyní se pomalu dere na povrch.
Žijeme v momentu, kdy se finanční systém mění.
Není to ze dne na den, děje se to ve stínu každodennosti.
EU plánuje digitální měnu centrální banky, svět testuje programovatelné peníze a souběžně se omezují nebo komplikují platby v hotovosti.
Hotovost nezmizí naráz, ale krok za krokem ztrácí prostor.
Lidé to cítí instinktivně.
Vnímají, že svoboda, která je ukrytá v anonymní bankovce, už není samozřejmostía právě tento neuchopitelný pocit spouští nervozitu, kterou vidíme všude na sociálních sítích.
Zároveň světová ekonomika skřípe jako přetížená převodovka.
Státy se zadlužují za hranicí zdravého rozumu, měny ztrácejí hodnotu a rodiny bojují o přežití do konce měsíce.
Když někde padne banka, když se v Číně zhroutí trh s nemovitostmi nebo v USA zavřou velké bankovní domy, tohle všechno prosakuje do každodenního pocitu lidí.
Nemusí se stát nic konkrétního, ale tělo ucítí nejistotu dřív než rozum.
Nejistota se dokáže šířit způsobem, jaký fakta často nezvládnou a k tomu připočtěte svět, který geopoliticky stojí na hraně. Více konfliktů najednou, nervózní státy, rozdělené společnosti a v tom systémy ztrácející svou oporu.
To vše vytváří kolektivní chvění, podtón napětí, který se usazuje v lidské psychice.
Obzvlášť v době, kdy se zdá, že zprávy spíše zakrývají, než vysvětlují, roste potřeba lidí postarat se sami o sebe.
Ale zásadní je, že neexistuje žádné oficiální varování, žádné konkrétní opatření ani blížící se zásah, který by ospravedlňoval, aby lidé v panice vybírali účty.
To, co zažíváme, není ohlášený kolaps, ale neklid společnosti, která cítí, že stojíme mezi dvěma systémy.
Starý ztrácí stabilitu, nový ještě není zrozen, a právě v tomto meziprostoru vzniká pocit, že bychom se měli připravit, aniž víme na co.
Panika je špatně a slepá důvěra také.
Moudrost leží někde mezi tím.
Mít doma hotovost bylo vždy rozumné. Ne proto, že by hrozilo konkrétní datum, ale proto, že jakýkoli systém, sebemodernější, je vždy zranitelný.
Každý by měl udělat to, co se mu zdá správné. Ne ze strachu, ale z vědomí.
Možná právě v tom je skutečné poselství celé této vlny – lidé začínají znovu myslet sami za sebe.
„Skutečná nejistota nevzniká, když se systém zhroutí, ale když se proměňuje. Tiše, neviditelně, ale nevyhnutelně. Kdo zůstává vědomý, zůstává svobodný.“
text: Rudolf Wagner
zdroj: Pavla Aligova
