Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
Jednou jsem slyšela příběh o tom, jak každý z nás přichází na svět jako nádherný, čirý diamant bez jediného kazu. Během dospívání a v důsledku životních bolestí se naše původní záře ztrácí pod nánosem smetí.
Pak dospějeme a skryjeme všechny ty odpadky pod pláštěm jasného, lesklého nátěru. Nastavujeme světu tohle pozlátko a divíme se, proč se ostatním nezdá vyjímečné. V průběhu času 
dokonce uvěříme, že tato ochranná slupka jsme opravdu my, a budujeme celou svou osobní identitu kolem ní. Máme-li štěstí, život nám nabídne dar – „budíček“. Něco se přihodí, na okamžik nakoukneme prasklinou ve zvtvrdlém povrchu, podíváme se skrz vrstvy špíny a nakrátko spatříme oslnivý jas vyzařujcí z našeho nitra. Pokud máme opravdu velké štěstí, strávíme zbytek života na cestě domů k této dokonalé kráse a svobodě. Zjistíme, že jsme VŽDYCKY byli a VŽDYCKY budeme tím nádherným diamantem bez jediného kazu.
z knihy: Brandon Bays
(prevzaté z FB)
Súvisiace články
