Kdyby kdyby kdyby. Aneb jeden čin je více než tisíc myšlenek…
autor MAGDA KŘEPELKOVÁ
Tato inspirace přišla po hovoru se ženou, která vystoupila z bulimie – po 20 letech pravidelného zvracení. Před časem jsme spolu pracovaly. Když mi poprvé volala, absolutně nevěřila, že by se z toho mohla někdy dostat. To je přesně něco pro mě! Přesvědčení, že je to možné, jsem do ní vlévala každým hovorem. Hodně se mě vyptávala, ptala se na konkrétní věci, jak jsem se já dostala z bulimie, co a jak jsem prožívala. Časem se ode mě odpojila… i od ostatních pomocníků. Najednou jí došlo, že musí sama, což je pro mě vždy nadějná zpráva. Protože ve skutečnosti to nikdo za vás nemůže udělat, k uzdravení dojdete samy. Ano, v určité fázi může podpora pomoci.
Tato žena pak hodně prosila, silně prosila o svoje uzdravení. A jedno ráno byla bulimie pryč. Najednou, z ničeho nic se ztratila potřeba zvracet. Ne, že by měla vše vyřešeno. Jídlo je pro ni ještě někdy problematické. Necítí se ve svém těle úplně pohodlně. Ale ten pocit, že už nemusí zvracet, že to zvládla, ji tak posílil, že udělala další životní změny. Je na skvělé cestě. Ví, že musí být pozorná, aby nenaskočila zpět. Setrvačnost zvyků je někdy neúprosná. Ale jde to. Už je to pár měsíců a jde to. Důležité je uvěřit tomu, že je to možné.
Takže to shrnu.
- Vystoupit ze škodlivého návyku je možné. Na době trvání nezáleží.
- Je třeba přesměrovat váš hlavní zájem a tužbu (její prosba za zdraví). Pokud je pro vás stále hlavní touha nepřibrat, je třeba se této touhy pustit. Až pro vás bude hlavní touha být zdravá, půjde to. A pozor! To, že se pustíte představy a přání být hubená, neznamená automaticky, že budete tlustá. Nenechte se zastrašit černobílou nabídkou.
- Je to vaše práce, v určité chvíli je třeba propustit všechny pomocníky a skutečně se rozhodnout a vzít to sama do rukou. Převzít zodpovědnost.
- Přestáváte zvracet a objevuje se obrovská úleva a radost.
- Přichází pocit nepohodlí, tělo není zvyklé si v sobě nechávat jídlo. Připadáte si těžká a plná. Ale nezvracet je priorita.
- Myšlenky na staré zvyky se objevují, ale vy už na ně nemusíte reagovat, jen si je uvědomíte a necháte je být. Zde to chce trochu cvik v pozornosti. Je třeba, abyste si byla vědomá toho, co se vám děje v hlavě. Neustále!
- Vydržíte, protože zpátky už nechcete, zvracet vás už fakt nebaví. A třeba nemusíte být tlustá? Stačí, když připustíte tuto možnost. Však, co vy víte?
- Tlustá nebudete, protože začnete žít teď a nebudete už nic odkládat na dobu, až zhubnete. Tím máte víc pohybu, aktivit a také myšlenek – i na další věci než je jídlo.
- Úplně přirozeně tím navyšujete lásku k sobě, pečujete o sebe jinak, a také jíte, co vám dělá po všech stránkách dobře, aniž byste se jídlem přehnaně zabývala.
- Zjistíte, že vaše tělo, postava je proměnlivá. Oči také někdy vidí lépe, někdy máte energie hodně, jindy málo. A zrovna tak je někdy vaše tělo lehčí a někdy těžší. Pocitově to způsobuje nejen jídlo, ale i náročnost žití. Některé situace jsou lehké a jiné těžké. A život po vás chce – umět strávit vše.
No a jednou si nebudete moct vzpomenout, jaké to bylo, když jste neustále myslela na jídlo. Vždyť je tolik jiných věcí na přemýšlení. A taky si klidně dáte k jídlu cokoliv a kdekoliv. Bez strachů. A přitom zjistíte, že vám nyní chutnají úplně jiné věci, že jste přestala používat šidítka, sladkosti nebo alkohol. A dokonce se vám chce samo cvičit. Milujete, když je vaše tělo pohyblivé a pružné, a úplně přirozeně mu dopřejete to, co mu dělá dobře.
Moje hlavní podpora je: nabourat vám vaše zarytá přesvědčení o tom, co lze a nelze. Obejmout vás a zvednout ze země, když jste na dně a nakopnout vás, když si budete hýčkat staré sebedestruktivní hračky.
Takže – krásnou cestu!
—
zdroj:
Súvisiace články
