Osvoboďte se od minulých vztahů (1/2)

Touha po minulosti brání prožívání přítomnosti.

Prožili jsme dobu, kdy jsme byli pro někoho důležití. A rádi bychom, aby tomu tak bylo i nadále. Byli jsme milováni a hluboká láska dávala našemu životu smysl. Něco v nás potřebuje pocit uznání a my věříme, že bychom byli ještě více významní, kdybychom si uchovali ty momenty, ve kterých jsme kdysi skutečně významnými byli.

Zároveň se obáváme, že tak báječný vztah už nikdy nebudeme mít. Věříme spíš na nedostatek než na hojnost a nechtěli bychom jednoho krásného dne zůstat sami.

Tím ale dáváme najevo, že svému novému partnerství opravdově nedůvěřujeme. Ve skutečnosti se domníváme, že když se plně oprostíme od minulosti, zůstaneme někdy v budoucnu s prázdnýma rukama.

A právě proto, že se nepouštíme starého, zůstaneme jednou v budoucnu skutečně s prázdnýma rukama. Spojujeme se s minulostí a tvoříme si – pomocí našich expartnerů – pouze odstup od svého nynějšího partnera.

 Neoprostit se znamená nebýt svobodný. 

Existující pouta k expartnerům, ať už vědomá či nevědomá, novou vazbu nepřipustí, protože v našem životě stále existuje určitá část, kterou ještě sdílíme se svými expartnery.

Navíc ani svým bývalým partnerům neposkytujeme svobodu. Přirozeně jim dovolíme, stejně jako oni nám, aby navázali nový vztah. Ale přesto ještě pořád chceme hrát v životě toho druhého první housle. Přesněji vzato, nejsme ještě vůbec připraveni znovu navázat vztah. Vlastně nemáme vůbec chuť začínat zase od začátku, hrát celou tu hru od přibližování, seznamování, přes prohlubování důvěry, budování vlastního příběhu a na konci se opět jenom nechávat zraňovat. Snažíme se o nový vztah jedině proto, abychom nemuseli zůstat sami nebo abychom konečně měli zase trochu sexu.

Bývalého partnera známe pořád ještě mnohem důvěrněji. Rovněž on zná nás, se všemi našimi temnými stránkami. Ještě stále s ním cítíme propojení, které s novým partnerem zatím zdaleka mít nemůžeme. Možná jsme zamilovaní, zamilovaní do toho, co je pro nás nové, ale zda někdy budeme schopni vytvořit opět prostor pro takovou intimitu, to není jisté.

Přitom právě lpění na starých, dávno uplynulých vazbách je přesně to, co nám brání v dalším životě a nutí nás k pasivitě.

 Měli bychom si to začít uvědomovat, i když to bolí. Starý vztah je pryč! Už je minulostí. Je třeba začít zase znovu od začátku. Začít věřit, že můžeme být pro někoho opět důležití. Že budeme zase někým milováni. A že i my budeme znovu někoho milovat, pokud si to dovolíme.

 Bylo by proto dobré nechat své bývalé partnery jít a konečně se odvážit vyrazit novým směrem. Vracet se a znovu si s nimi něco začínat přece už ani nechceme! Vždyť to máme za sebou a nefungovalo to. Přesto se nechceme vzdát lpění na něčem, co se již stalo minulostí.

Není náhoda, že přibližně v jedné čtvrtině všech nevěr dochází s expartnerem. Lze k tomu ještě něco dodat? Oprostit se není právě jednoduché. Když se ale nenaučíme minulost uzavírat, pouze ji hromadíme, až najednou nejsme schopni žít v přítomnosti. Tím si ale opět potvrzujeme své nejhorší obavy. Díky tomu se skutečně nikdy nedostaneme k prožívání hlubokého a láskyplného vztahu.

Proč?

Protože nemáme odvahu opět riskovat a jít do vztahu naplno, tedy odevzdat se a vzdát se něčeho, co do našeho současného života již nepatří.

* * *

– z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh

ĎAKUJEME:

autor: Svět zázraků