autor:
Je to příběh, který nás doprovází životem. Je to osobní verze toho, z jakého úhlu pohledu jsme se na svůj život dívali. Buď ho vyprávíme zas a znovu, chceme si ho často připomínat a vyvolávat v sobě (pokud jde o pozornost, tak i v druhých) lítost, nebo si ho necháváme v sobě a pevně ho držíme uzamčený, zdánlivě pohřbený v minulosti a možná i ve chvíli, kdy nám ho připomene přítomnost tvrdošíjně tvrdíme, že tu není žádná souvislost, byť ten POCIT….ten POCIT…. je stejný jako kdysi.
Práce s osobním příběhem nám zpočátku může přinášet zajímavé souvislosti. Pokud se podíváme do hloubky, dokáže vynést na světlo stíny, zastaralé mechanismy a potlačené bolesti, kterých si nejsme vědomi. Začneme pátrat v příčinách, toulat se ve vlastních pocitech a poznávat sebe sama. Je to velmi silný a podnětný proces, až do chvíle, kdy už VÍME.
V té chvíli často přicházíte s tím, že všechno již víte, poznali jste souvislosti, poznali jste se ve svých dřívějších pravdách i lžích, životních programech a chcete pokračovat dál. Jenže i když všechno již víte, nedokážete to žít, prožívat a změnit.
Zásadním krokem je v takové chvíli opuštění a přepsání osobního příběhu. Přepsání tohoto příběhu do kompletní změny úhlu pohledu na sebe, na život, hodnoty, priority, vztahy – na celý svět. Vyměnit oči a pozorovat život jinak. Vyměnit staré filtry, odhodit je a dívat se čistýma očima. Jak?
Když přepíšete osobní příběh a přestanete se jím zabývat v té podobě, v jaké jste si ho zapsali, což byla jen vaše verze (pravda i lež), nikoli verze vašich rodičů, přátel, partnerů….. Přestanete se skrze něj litovat, smutnit, trýznit, vinit, trestat, křivit pohled na sebe sama, pak se velmi jednoduše posunete
z bodu: Já to vím
do bodu: Já to žiju.
Najednou vidíte v osobním příběhu dětství plného kritiky a nedocenění, nový příběh dítěte, které se během života učilo, jak najít vnitřní hodnotu namísto vnějšího ocenění a dnes tu stojí dospělý člověk, který si je vědom toho kým je a ví, že má nedozírnou cenu, aniž by se musel o cokoli snažit a dokazovat komukoli, jak dobrý ve skutečnosti je. V příběhu dětství plného stěhování a neustálých změn může nový úhel pohledu vidět dětství plné dobrodružství, svobody a odolnosti. V příběhu nemocného dítěte, které se ptalo, proč zrovna já jsem nebyl zdravý jako ostatní děti a dlouho jsem jen bezmocně přihlížel životu tam venku v nemocnicích může nový úhel pohledu vidět příběh hluboké vize a duchovního vhledu, který dnes pomáhá dětem a lidem kolem něj. V příběhu odmítání dítěte a nedostatku lásky dnes může vidět cennou lekci, jak si vážit vlastních dětí, jak důležité je lásku rozdávat a neodmítat lásku přijmout…..
Přepište ten příběh. Jste to jen vy, kdo to může udělat. Kdo může skoncovat s filtrem oběti, filtrem viny, filtrem život mě nebaví a nechce se mi žít, protože …..
Koneckonců každý z nás si nese ještě osobní příběh z hluboké minulosti, který neznáme a ten v tomto novém příběhu přepisujeme a učíme se z lekcí, které nám v těch z hluboké minulosti ještě plně nedocházely. Kdo se nenaučil milovat sebe sama, učí se to teď. Kdo nepochopil dar života, učí se to teď.
Jakmile změníte úhel pohledu na sebe, život, přestanete řešit neřešitelné – třeba to, že máte emoce vnitřního dítěte, které s vámi je a bude po celý život – tedy i váš emocionální svět, který jak přijde jako pomocník a zase odejde, pokud se v něm nebudete utápět.
Začnete žít život. Ten skutečný.
Život, který není dokonalý (to závisí na vašem úhlu pohledu).
Život, který je plný radosti i smutku, lekcí i klidu.
To vše k životu patří.
Zapomeňte na to, že když se vám v životě takzvaně nedaří, je to tím, že jste špatní, nedostateční, nevyřešení. Je to jen o tom, jak se na „nezdar“, „problém“, „nemoc“, „lekci“ díváte. Jak máte v té chvíli poskládané priority, jak jste citliví na to vidět a zaměřovat se na to „špatné“ a přehlížet to „dobré“, co je tady a teď. Nesvádějte to na to, jakou práci jste už odvedli a pořád to není ono…. to závisí jen na tom, jak se na to díváte. To jste se jen v životě naučili přehlížet progres a vidět jen to nedokonalé a nedořešené. A dokud se nenaučíte dívat se jinak, nikdy to neuvidíte. Pořád to bude život, jaký ho chcete vidět vy sami.
Měň úhel pohledu v každé minutě,
v každé lekci,
v každém osobním příběhu.
Když máš něco naplno prožívat,
nepřemýšlej u toho.
Když se máš naučit milovat proces, život si počká na to, až se přestaneš zaměřovat na výsledky.
Zas a znovu, trpělivě, láskyplně, dokud neprocitneš a neuvidíš.
Shumavan