Když máme v sobě strach, jsme oběti. Jenom čekáme na uskutečnění našich vlastních černých obav, které se nám s chorobnou silou tlačí do myšlenek. „Ježiši, co když se stane tohle, a co když se stane tamto“. Jako bychom byli dopředu naprogramováni na mód strachu. Kde hledat příčinu? Hádejte! Ale jistě, nemůžete minout. Rodiče a společnost.
Rodiče nás už od mala straší, aby nás připravili na ten zlovolný život, který nás s vyceněnými tesáky čeká tam venku. A společnost? Musíme splňovat určité předpoklady, protože pokud ne, dostaneme se na její okraj a to přeci nechceme. Patřit mezi bezdomovce, feťáky a podivíny… S láskou v srdci je svět jiný… Je vám jedno, co si o vás kdo myslí… je vám jedno, že umřete. Víte, že pokud už se tady nemáte co naučit, tak prostě odejdete ale nekončíte. Odejdete, abyste začali jinde. Láska vám dá tu jistotu a tu moc, vymanit se z myšlenkových okovů.
Podívejme se na spodní linii lidské existence. Na něco, čeho se nemůžeme zbavit. Dnes je první den zbytku naší nekonečnosti. Zdroj všeho má lásku pro všechny, je rovnocenná, mimo slova a věčná. Jakmile se znovu spojíme se svými rovinami, které jsou mimo zablokované vibrace, můžeme začít vysílat tuto neuvěřitelnou lásku do fyzického světa. Když jsme spojeni s láskou, láskou bez odsuzování nebo podmínek, jednoduše zde není strach nebo vina. Víme, že zde není nic, o co bychom se měli strachovat. Je to naše tvoření a síla našich srdcí a tvořivost naší mysli. Být beze strachu neznamená být uvědomělí. Bylo řečeno, že strach je nezbytný pro přežití a brání nám skočit autu pod kola nebo skočit do lví klece. Ale strach a uvědomění není to samé. Ve skutečnosti strach je často příčinou nepříjemných událostí a není obranou proti nim.
Strach je používán k manipulaci. Hesla jako „musíme je zničit nebo oni zničí nás“ nebo „oplaťte jako první“. Válka je ohromnou manifestací strachu. Láska a důvěra jsou ochrany proti válkám. Jestliže odstraníme strach v sobě, odstraníme strach ve světě. Odstraněním strachu ve světě odstraníme válku a disharmonii.
Strach je neoddělitelně spojen s nedostatkem sebehodnoty a respektu k sobě sama. A ty všechny tři jsou výsledkem našeho vidění se z venku. Důvodem, proč lidé mají strach mluvit na veřejnosti je strach. A strach pochází z toho, když zvažujeme, co si o nás druzí myslí. Díváme se na posluchače, zda to, co mluvíme, je správně přijato. Dejme tomu, že přesuneme řečníka do prázdné místnosti nebo k rodině a přátelům. Budou v pohodě. Před obecenstvem jsou nervózní a nemají sebedůvěru. Pokud opět navážeme spojení s naší pravou přirozeností, začneme vidět a cítit přesvědčení, že jsme O.K. Nezáleží, co o nás lidé říkají a co si myslí. Oni mají právo si myslet to, co chtějí – tak to dělejme také.
Jediný člověk, který si může myslet, co je pro nás správné, jsme my sami. Samozřejmě, že potřebujeme získat mnoho pohledů a informací, ale když jsme naladěni na náš pramen intuice z vyšších úrovní nás a na nic jiného, víme, co je pro nás správné říkat a dělat. Pokud si to jednou uvědomíme, už nikdy nebudeme stát před publikem strachující se, co si o nás myslí, protože přijmeme jejich právo s námi nesouhlasit. Víme, že co je skutečné, je to, co si o sobě myslíme sami. Nejvíce efektivní formou potlačení je strach z odlišnosti, strach z jiného myšlení, strach z jiného pohledu na svět.
Kdo má zde něco předat světu, je chráněn z vyšších sfér. Nemějme obavy, co si o nás lidé myslí, nenechme se zastrašit a důvěřujme sami sobě a ne ostatním. Nezáleží na tom, co si druzí o nás myslí. Lidé mění neustále svoje názory a my se snažíme neustále se jim přizpůsobovat. Tak se stáváme klony jiných názorů – částečně programovaných – místo toho, abychom byli mistři svých vlastních srdcí, myslí a určení. Není se o co strachovat.
~ David Icke
ZDROJ: