Láska nemá protiklady
Neustále někam spěcháme …abychom byli někde „včas“.
Není divu, že pak naše tělo vnímáme jako mechanický nástroj, který nás má dopravit z bodu A do bodu B, nástroj či objekt, který nám má pouze sloužit… a ne jako Milost, skrze kterou můžeme prožívat život jako Dar, se všemi hlubokými vhledy a otevření se svému nejvyššímu potenciálu…
Přitom zpomalení je jednou z nejhlubších praxí sebepoznání.
Na počátku ale můžeme zjistit, jak to je těžké, obhájit svůj rytmus a pak prociťovat reakci svého těla, kdy pro některé tkáně znovuobnovení pomalého (fluidního toku – s proudem života) znamená větší vnímavost toho, co v tkáních doopravdy je a co může být příčinou rychlého rytmu. Jednou z příčin i důsledku traumatu je totiž zvýšená reakce nervového systému (vyšší napětí) a to nás podvědomě nutí k rychlým pohybům a posléze i životního stylu – nebo oddělením se od těla.
Pro traumatizovanou tkáň pomalý a fluidní pohyb je výzvou. Ze začátku to prostě „drhne“….Ale pak se tělo začne odměňovat. ..a my vstupujeme do své SÍLY vlastního lečitele, kráčíme vstříc vůči univerzální kreativní síle, kterou zažíváme jako lásku s jejím posvátným pulsem vnímáným v multidimenzionalitě svého těla…..
Súvisiace články