ZDROJ: Karma a osud
Jak lpění na úspěšném osudu vypadá?
* Přílišné zdůrazňování vlastního já a vlastního osudu, přání povýšit svůj úspěch nad lásku k Bohu. Zkrátka kašlat na druhé, jen když se bude dařit mně. Jakmile člověk začne tuto zásadu vyznávat, nejdřív má pocit, že mu naprosto všechno vychází. Po pár letech však tento program proniká dojemných vrstev duše, v nichž člověk neobcuje se Zemí, ale s celým vesmírem. Tady už se ani malé viny neodpouštějí a léčí se třeba i zmarem celého osudu.
* Pokud je hlavní uskutečnit každý svůj záměr, na všechno ostatní kašlat, příliš lpět na vlastním úspěchu. Když ve jménu vlastního prospěchu navíc poškodíte osud někoho jiného, vaše lpění se zdvojnásobuje.
To vše se může změnit v program sebezkázy. A právě tento program spouští obvykle narkomanii, nebo příjde úraz nebo epilepsie či jiné poruchy funkce mozku, eventuálně oslabení zraku či sluchu. To je první etapa blokace sebe-zkázných programů.
Lpění na úspěšném osudu se projevuje i v problémech s nohami – úrazy nohou, bolesti nohou, amputace, nepříjemnosti…
Pokud pochopíte, že jakákoli forma pozemského štěstí je jen prostředkem, že cit lásky je posvátný a nedotknutelný jak ve vlastní duši, tak v duších jiných lidí problémy mít nebude.
Hlavní, co musíme pochopit, abychom chorobně nelnuli k úspěšnému osudu, je to, že pomoc jiným lidem je spolehlivou metodou očisty karmy a že čím nezištnější je taková pomoc, tím rychleji se naše karma očišťuje, tím snáz se neguje lnutí k pozemskému štěstí.
Připoutanosti skýtá největší pýchu, největší agresi a nejtěžší nemoci.
Velebení a láska k moudrosti jiného člověka či sebe sama je tím největším pokušením. Odsud pochází podobenství o andělovi, který svou moudrost stavěl výš než Boha a nakonec se Boha zřekl a stal se Ďáblem.
Lidé skutečně moudří se stávají z jedinců s těžkým osudem, kteří přestáli mnohé strázně a neštěstí a uměli je přijmout jako očistu, protože pochopili, že opírat se mohou nikoliv o moudrost a osud, ale pouze o lásku k Bohu.
Sergej Lazarev