Kdyby kdyby kdyby. Aneb jeden čin je více než tisíc myšlenek…
Chceme-li vyléčit citové tělo, musíme rány otevřít, vyčistit, namazat hojivým lékem a zavázat, dokud se nezahojí. Jak tyto rány otevřeme? Místo chirurgického skalpelu použijeme pravdy. Před dvěma tisíci lety nám jeden velký Mistr řekl: „Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“
Pravda v tomto světě je relativní; neustále se mění, proto žijeme ve světě představ. To, co je pravda dnes, nemusí být pravda zítra. Ale může to být pravda pozítří. Pravda může být jen další lží, kterou lze použít proti vám. Náš systém popírání reality je tak silný, že se stává velmi komplikovaným. Jsou pravdy, v nich se skrývají lži, a jsou lži, ve kterých se skrývají pravdy. Je to podobné jako, když loupete cibuli. Pravdu odhalujete po částech, až nakonec otevřete oči a zjistíte, že všichni kolem vás – včetně vás – pořád lžou.
Skoro všechno v tomto světě představ je lež.
Tři základní pravidla.
* První pravidlo zní: *
Nevěřte mi. Nevěřte mi a myslete sami na sebe. Věřte jen tomu, co má smysl a co vás činí šťastnými. Já jsem zodpovědný za to, co říkám, ale nejsem zodpovědný za to, jak to chápete. Každý z nás žije v naprosto jiném snu. To, co je pravda pro mě, nemusí být pravda pro vás. První pravidlo je jednoduché: Nevěřte mi.
* Druhé pravidlo je poněkud obtížnější: *
Nevěřte sami sobě. Nevěřte lžím, které si sami nalháváte – lžím, které jste si sami nevybrali, lžím, které vám byli vštěpovány v dětství. Nevěřte sami sobě, když si říkáte, že nejste dost dobří, že nejste dost silní, že nejste dost inteligentní. Nevěřte, že si nezasloužíte štěstí a lásku. Nevěřte, že nejste krásní. Nevěřte ničemu, co vám přináší bolest a utrpení. Nevěřte svému vlastnímu dramatu. Nevěřte svému Soudci ani své vlastní Oběti. Nevěřte svému vnitřnímu hlasu, který vám říká, že jste hloupí, a který vám radí, abyste se zabili. Nevěřte tomu, protože to není pravda. Otevřete své srdce a dobře poslouchejte. Teprve, když uslyšíte, co vám radí, učiňte rozhodnutí. Ale nevěřte sami sobě, protože osmdesát procent toho, čemu věříte je lež – prostě to není pravda.
*Třetí pravidlo zní: *
Nevěřte nikomu. Nevěřte druhým lidem, protože stejně pořád lžou. Až se zbavíte emočních ran, až nebudete mít potřebu věřit druhým lidem jen proto, aby vás uznávali, uvidíte všechno jasněji. Uvidíte, co je černé a co bílé, co existuje a co neexistuje. To, co existuje v tomto okamžiku, nemusí existovat za chvíli. To, co neexistuje teď, může existovat za několik okamžiků. Všechno se mění velmi rychle, ale jste-li dostatečně pozorní, změnu si uvědomíte. Nevěřte druhým lidem, protože zneužívají vaší vlastní hlouposti proti vám.
Nevěřte nikomu, kdo tvrdí, že přiletěl z Plejád, aby zachránit tento svět. To je špatná zpráva! Nepotřebujeme, aby někdo zachraňoval svět. Svět nepotřebuje mimozemšťany, aby jej zachraňovali. Svět žije; je to živá bytost a je mnohem inteligentnější, než jsme my všichni dohromady. Budeme-li věřit, že svět potřebuje být zachráněn, brzy někdo přijde a řekne: “K zemi se přibližuje kometa. Musíme opustit naši planetu. Zabijte se. Dostanete se do nebe.“ Nevěřte těmto báchorkám. Svůj sen o nebi si vytváříte vy sami a nikdo jej nemůže vytvořit za vás. Štěstí vám může přinést jen zdraví rozum. Třetí pravidlo je obtížné, protože máme potřebu věřit druhým lidem. Nevěřte nikomu.
Nevěřte mě, nevěřte sobě, nevěřte nikomu. Všechno, co není pravda se rozplyne jako dým, jakmile tomu přestanete věřit. Všechno je takové, jaké to je. Pravdu nemusíte ospravedlňovat. Pravda nepotřebuje ničí podporu. Podporu potřebují vaše lži. Musíte si vymýšlet stále nové lži, abyste potvrdili lži předešlé, které jste si vymyslili. A tak vytváříte ohromnou stavbu lži, která se zhroutí, jakmile si uvědomíte pravdu. Tak to prostě je. Nemusíte si dělat výčitky svědomí jen proto, že lžete.
Většina lží se rozplyne, jakmile jim přestaneme věřit. Lež nepřežije pohled skeptického rozumu; ten přežije pouze pravda. Pravda je pravda, ať tomu věříte nebo ne. Vesmír se skládá z hvězd; je to pravda, věřte tomu nebo ne. Přežije jen to, co je pravda, a to se týká i toho, co si myslíte o sobě.
Už jsem řekl, že když jsme byli malí, neměli jsme možnost vybrat si, čemu věřit a čemu nevěřit. Dnes je to jiné. Jsme dospělí a můžeme se svobodně rozhodnout. Můžeme věřit nebo nevěřit. I když něco není pravda, můžeme tomu věřit, protože tomu věřit chceme. Každý si může vybrat, jak bude žít. A jste-li k sobě upřímní, uvědomujete si, že jste vždycky svobodní dělat nová rozhodnutí.
Jsme-li ochotni dívat se očima pravdy, můžeme odhalit některé lži a otevřít rány. V našich ranách je nahromaděná spousta jedu.
Jakmile své rány otevřeme, musíme je vyčistit od všeho jedu. Jak se to dělá? Mistr, o němž jsem již mluvil, nám dat před dvěma tisíci lety tuto radu: musíme odpouštět. Chceme-li vyčistit své rány, musíme se naučit odpouštět.
Musíme odpustit všem, kteří vám ubližují, i když se vám připadá neodpustitelné, co vám udělali. Neodpouštíte jim proto, že by si to nezasloužili, ale abyste netrpěli, kdokoli si vzpomenete na to, co vám udělali. Nezáleží na tom, co vám udělali, odpustíte jim proto, že se nechcete pořád cítit špatně. Odpuštění je pro vaše dobro, neboť vás to uzdraví. Odpustíte druhým, protože máte soucit sami se sebou. Odpuštění je aktem sebelásky.
Můžete-li se dotknout své rány, aniž vás bolí, pak víte, že jste odpustil/a. samozřejmě vám zůstane jizva, ale ta už bolet nebude.
Zkoušeli jste to, ale nejsme toho schopni. Všichni máme své důvody, proč nemůžeme odpustit. Ale to není pravda. Nemůžete nikomu odpustit, protože jste se naučili neodpouštět, protože jste se to celý život učili, až jste nakonec dosáhli dokonalosti.
Když jsme byli malí odpouštěli jsme instinktivně.
Odpouštět se nemusíte učit, protože jste se s touto schopností narodili. Ale hádejte, co se stalo? Naučili jste se neodpouštět. Jakmile nám někdo něco udělá, nenávidíme ho. Je to otázka hrdosti. Proč? Protože, když neodpustíme náš pocit důležitosti roste. Zdá se nám, že náš názor je důležitější, když můžeme říci: „Ať udělá cokoli, stejně mu neopustím. To, co udělal, je neodpustitelné.“
Skutečným problémem je pýcha. Naše pýcha a hrdost nám připomínají, že nemůžeme odpustit. A hádejte, kdy tím bude trpět. My sami. Budeme trpět vším, co dělají lidé kolem nás, i když to s námi nemá nic společného.
Odhoďte svou hrdost. K ničemu ji nepotřebujete. Zbavte se pocitu vlastní důležitosti a požádejte o odpuštění. Odpouštějte druhým a uvidíte, jak se ve vašem životě začnou dít zázraky.
Nejdřív si napište seznam lidí, které byste měli požádat o odpuštění. Pak to udělejte. Pokud nemáte čas, požádejte je o odpuštění ve svých motlitbách nebo ve svých snech. Pak si napište seznam lidí, kteří vám ublížili, všech lidí, kterým musíte odpustit. Začnete u svých rodičů, bratrů, sester, dětí a přítel. Nezapomeňte ani na svou kočku a psa, ani na vládu a Boha.
Uvědomte si, že to, co vám druzí udělali, nemělo nic společného s vámi. Každá žije ve svém vlastním snu. Slova a činy, které vám ublížily, byly jen reakcí na démony v myslích druhých lidí. Každý žije ve svém vlastním pekle a vy jste jen druhořadou postavou ve snech ostatních. Nikdy nedělá nic kvůli vám. Jakmile si to uvědomíte a přestane brát chování druhých osobně, budete schopni odpouštět.
Začněte se učit odpouštět.
Učte se odpouštět, tak dlouho, dokud nebudete schopni odpustit sami sobě. V určitém bodě si uvědomíte, že musíte odpustit sami sobě za všechny rány, které jste si způsobili ve svém vlastním snu. Když odpustíte sami sobě, vaše sebeláska vzroste. Odpustit sám sobě je ta nejvyšší forma odpuštění.
Odpusťte sami sobě, co jste v životě udělali. A jestliže věříte na minulé životy, odpusťte si všechno, co si myslíte, že jste udělali v minulých životech. Karma, existuje jen proto, že v ni věříme.
Sami si vytváříme svou karmu a musíme za ni platit. Takovou máme moc. Přerušit svou karmu je snadné. Prostě v ni přestaneme věřit, a ona odejde. Nemusíme trpět, nemusíme nic platit; je po všem. Jestli jste schopni odpustit sami sobě, vaše karma zmizí. Od tohoto okamžiku můžete začít znovu. Život začne být snadný, neboť odpuštění je jediný způsob, jak vyčistit emoční rány.
Láska je lék, který určuje proces léčení. Bezpodmínečná láska je jediným skutečným lékem. Nikdy neříkejte: „Budu vás milovat, když…“ nebo „Budu milovat sám sebe, když… Žádné když neexistuje. Nemusíte nic vysvětlovat. Nemusíte nic ospravedlňovat. Prostě milujte. Milujte sami sebe, svého bližního a milujte své nepřátele. Je to snadné pochopit, ale nikdy nemůže milovat druhé, pokud nemiluje sám sebe. Proto musíme začít sebeláskou.
Šťastní můžeme být jen tehdy, když z nás vyzařuje láska. Bezpodmínečná láska k sobě samým. Vzdejme se této lásce. Přestaňme odmítat život. Přestaňme odmítat sami sebe. Zbavme se špatného svědomí a pocitů viny. Smiřme se s tím, čím jsme, a přijímejme druhé takové, jací jsou. Všichni máme právo milovat a smát se a být šťastní. A všichni máme právo přijímat lásku.
Léčení spočívá v pravdě, odpuštění a sebelásce. Až si to lidé uvědomí, celý svět se vyléčí a přestane být jedním velkým blázincem.
Tři klíče k léčení mysli: pravda, odpuštění a sebeláska…
Přestavte si, že by všichni lidé mluvili pravdu, začali každému odpouštět a začali každého milovat. Kdyby se tak chovali všichni lidé, přestali by být sobečtí, přestali by odsuzovat druhé a byli by schopni přijímat a dávat. Lidé by se přestali pomlouvat a emoční jed by zmizel.
Nyní mluvíme o naprosto jiném Snu. Nevypadá to jako planeta Země. Ježíš tomu říkal „Nebe na Zemi“, Buddha tomu říkal „Nirvána“ a Mojžíš tomu říkal „Zaslíbená země“. Mluvíme o světě, kdy všichni mohou žít v lásce, protože tak žít chtějí…
***
Don Miguel Ruiz / Láska, vztahy a přátelství – Čtyři dohody – toltécká láska
http://www.bux.cz/knihy/24780-laska-vztahy-a-pratelstvi-ctyri-dohody-toltecka-laska.html?utm_source=seznam&utm_medium=cpc&utm_campaign=longtail
ĎAKUJEME:
Probuzení * 2012 * – Awakening * 2012 *
Súvisiace články
