Nezväzujme sa vzájomne, len kráčajme vedľa seba
Někdy zapomínáme, že jsme nejdůležitějšími lidmi svého života. Umění říci ne, když se vám něco nezamlouvá, z vás ještě nedělá egoistu. Musíte si začít vážit sami sebe.
Občas nepřikládáme žádný zvláštní význam věci tak důležité, jako je sebehodnocení. Jste si jisti, že dobře víte, co potřebuje vaše rodina, vaši blízcí. Každodenně citlivě reagujete na potřeby partnera, svých rodičů i dětí, protože je máte rádi a pečujete o ně. A teď se zamyslete, jestli vás každý den stejně vzrušuje, co potřebujete vy sami. Někdy je to těžké, jistě. Ve skutečnosti však jeví spousta lidí sklon uvažovat asi takhle: «Když je dobře ostatním, já jsem taky OK».
Je samozřejmé, že přinášet štěstí ostatním, starat se o jejich bezpečí a všechny jejich potřeby má prvořadý význam. Nicméně nikdy bychom neměli zapomínat, že také my sami si zasloužíme, abychom si některé věci dopřáli, abychom o sebe pečovali a naslouchali svým potřebám…
Potěšení z vlastní osoby, z vlastního prostoru i času, potěšení, jehož důsledkem je pocit vlastní důstojnosti a vysoké sebehodnocení, to vše má veliký význam. Pojďme se nad těmi věcmi zamyslet společně.
Moje potřeby, tvoje potřeby
Už dříve jsme se tu zmiňovali o Wendy syndromu. Wendy se jmenuje dívka Petra Pana ze známé pohádky. Dělá věci, které Petr Pan dělat nedokáže. Psycholog Dan Kiley zavedl termín Wendy syndrom v roce 1983. Popisuje jím ženy fungující jako matky svých partnerů nebo blízkých osob. Populární psychologie termín používá u každého člověka, vyznačujícího se těmito rysy chování:
– Je připraven sloužit druhým v kteroukoliv denní či noční dobu, přičemž přednost před ním samým má partner a rodina.
– Péče a uspokojení veškerých potřeb ostatních dělá osobu s Wendy syndromem šťastnou. Jednak to ty druhé uspokojuje, jednak je to její způsob jak demonstrovat svoji lásku.
– -Dříve nebo později přichází chvíle, kdy si dotyčný nebo dotyčná uvědomí, že velkoryse nabízí a vydává ze sebe všechno, aniž by se mu či jí dostávalo něčeho oplátkou. Sebehodnocení těchto lidí je velmi křehké a navíc mají strach z opuštění a toho, že přestanou být pro ostatní užiteční.
Je zcela možné, že u vás to tak daleko ještě nedošlo. Přesto však se ve všedním životě můžete dost často cítit asi takhle:
– Máte pocit, že jste v pasti. Máte práci, ale zároveň máte spoustu povinností doma, s výchovou dětí, s péčí o partnera a možná i starostí o rodiče nebo další příbuzné.
– Každý den se od vás očekává totéž: že budete stejně důslední v plnění svých úkolů, a že váš fyzický a emocionální stav se nikdy nezmění. Jste člověk sloužící druhým s láskou a naprostou transparentností.
– Ostatní si vůbec neuvědomují, že nemáte absolutně žádný čas pro sebe. Jsou si jisti, že jste šťastní, když plníte všechny úkoly a věnujete svůj volný čas na pomoc každému, kdo vás o to požádá.
– Když přichází večer, je vám líto, že jste si nenašli ani chvilku pro sebe. Zavíráte oči únavou a myslíte na to, že vás druhý den čekají stejné povinnosti.
– Pokud se budete i nadále chovat tímto způsobem, riskujete, že se během času ocitnete ve stavu úzkosti. V mysli snad zvládáte plánovat každý den a veškeré svoje úkoly, jenomže vašemu tělu se nemusí dostávat času, aby se s nimi vypořádalo.
– Nervozita, únava a hladina kortizolu v krvi začínají působit na vaše fyzické zdraví. Pokud jde o vaši emocionální rovnováhu, dříve či později si uvědomíte, že jste si vybudovali svého druhu vězení, z něhož nevíte jak ven.
Zkuste vyzkoušet následující strategie chování.
Teď jste vy hlavní postava!
«Když si dovolíte to, co si zasloužíte, přitahujete to, co doopravdy potřebujete.» Zamyslete se nad touhle větou a začněte ji uvádět do života. Do svého života. Řekneme vám, jak na to.
Dovolit sám sobě co si zasloužím neznamená, že jsem egoista.
Opravdu hodně lidí se mylně domnívá, že mít o sobě vysoké mínění znamená být sobec a myslet pouze na sebe. Nic není vzdálenější skutečnosti.
První, co musíte pochopit je fakt, že každý z nás si zaslouží, aby byl šťastný. Jestliže ve vašem životě převládají stres a úzkost, protože v první řadě a především se staráte o druhé a teprve potom o sebe, nakonec z toho onemocníte.
Co vám přináší tato oddaná služba blízkým? Nic. To je špatně a musíte to změnit. Dovolit sami sobě to, co zasluhujete, znamená určitý soubor jednání:
– V průběhu dne musíte alespoň dvě hodiny věnovat výhradně sami sobě. Věnujte je něčemu, co vám přináší štěstí, co vás zaujme a co bude napomáhat vašemu osobnímu růstu.
– Naučte se říkat ne. Říkáte-li toto slovo, vyjadřujete-li nahlas svůj názor a mluvíte o svých potřebách, nejste sobec. Jste realista. Nechcete-li udělat, o co vás požádala sestra nebo přítel, řekněte to přímo. Pokud nemáte chuť dělat něco, o co poprosil váš partner, odmítněte. Buďte přitom otevření. Upřímnost vám pomůže zbavit se zbytečné zátěže odpovědnosti.
Vychutnat si, co jste si zasloužili a být volní
– Ve chvíli, kdy si začnete užívat toho, co jste si zasloužili, věci kolem vás se začnou měnit. Proč? Protože lépe poznáváte sami sebe, protože si sami sebe začínáte vážit, vaše sebevědomí roste a začínáte chápat svoji cenu. To je to, co si zasloužíte.
– Jestliže si druzí vaši cenu neuvědomují, ukažte jim ji. Nedokážete jen pečovat o ně, sloužit jim a milovat je. Můžete také milovat sebe a pečovat o svůj vlastní osobní růst.
Začněte si hned dneska o něco víc vážit sami sebe. Najděte si svůj prostor k relaxaci, věnujte se svému koníčku, žijte společensky a nezapomínejte nikdy na to, že v historii svého života hrajete velmi důležitou roli. Jste jeho hlavní postava!
Súvisiace články
