Hovory s Bohom – Neale Donald Walsch

Predkladám vám krásny úsek z knihy Hovory s Bohom, ktorý sa mne osobne veľmi páči.. veď posúďte sami 🙂

„Teď víš, co děláš. To je ostatně cílem tohoto dialogu. Přišel jsem, abych tě probudil. Jsi teď probuzený. Uvědomuješ si, co děláš. Vědomí je stav bytí. Ty „jsi“ vědomý. V tomto stavu vědomí si můžeš zvolit jakýkoli stav bytí. Můžeš si zvolit, že budeš moudrý nebo úžasný. Můžeš být soucitný a trpělivý a odpouštějící.“

Nemohu být prostě šťastný ?

„Můžeš.“

Jak ?  Jak to mám udělat ?

„Nedělej to. Prostě buď šťastný. Nesnaž se to „udělat“. Prostě se rozhodni, že „budeš“ šťastný.
Z toho se zrodí všechno, co budeš dělat. To, co jsi, dává vzniknout tomu, co děláš. To si zapamatuj.“

Jak se mohu rozhodnout, že budu šťastný ?  Není štěstí něco, co se prostě děje ?  Není to něco, co prožívám jen proto, že se něco děje, nebo se to bude dít ?

„Ne !  Je to něco, co chceš prožívat, protože se to děje, nebo se to bude dít. Ty chceš být šťastný. Neviděl jsi nikdy dva lidi, kteří reagovali naprosto odlišně na tutéž situaci ?“

Samozřejmě. Ale táž situace měla pro každého z nich jiný význam.

„Ty určuješ, co něco znamená !  Ty tomu dáváš smysl. Dokud nerozhodneš, jaký má něco smysl, nemá to žádný smysl. To si zapamatuj. Nic nemá žádný smysl.

Smysl závisí na stavu tvého bytí.

To ty chceš být šťastný v každém okamžiku. Nebo chceš být smutný. Nebo rozzlobený nebo uklidněný nebo smířlivý nebo osvícený, prostě cokoli. Všechno záleží na tvém rozhodnutí. Na tobě, nikoli na vnějších okolnostech. A tvá volba je zcela náhodná.

Prozradím ti velké tajemství. Jako si volíš stav svého bytí po tom, co se něco stane, právě tak to můžeš udělat před tím, než se něco stane. Tímto způsobem si vytváříš svůj život, místo abys jej prostě měl.

Děláš to vlastně i v tuto chvíli. V každém okamžiku. Možná to děláš nevědomě. Jako náměsíčník. Jestliže ano, pak je na čase, aby ses probudil.

Nemůžeš být však úplně probuzený, dokud myslíš. Myšlení je jednou z forem snu. Neboť to, o čem přemýšlíš, je iluze. To je v pořádku. Žiješ v iluzích, protože sis to zvolil, a tak bys o tom měl přemýšlet. Ale uvědom si, že myšlení vytváří realitu. Takže jestliže sis vytvořil realitu, která se ti nelpí, přestaň o ní přemýšlet !“

Nic není zlé, dokud si to nemyslíme.

„Přesně tak.“

„Proto je občas dobré přestat myslit a uvědomit si vyšší realitu. Vystoupit ze světa iluzí.“

Jak mohu přestat myslit ?  Mám dojem, že pořád myslím. Teď dokonce přemýšlím o tomhle !

„Především se musíš uklidnit. Musíš být klidný.“

Oh, to je dobré. To je úžasné.

„Až se uklidníš a budeš chvíli klidný, všimneš si, že se tvoje myšlení zpomaluje. Teď začni přemýšlet o tom, na co myslíš.“

Cože ?

„Slyšel jsi mě. Začni přemýšlet o tom, kam se ubírají tvé myšlenky. Až si to uvědomíš, snaž se je zastavit. Soustřeď se na ně. Přemýšlej o tom, na co myslíš. Tohle je první krok k mistrovství.“

To je úžasné !  Skutečně šokující !

„Přesně tak.“

Ale to jsem nemyslil…

„Ale ano. Jen sis to neuvědomoval. Je to skutečně šokující. Ted opustíš svou mysl. Přestaneš myslit.

Když tě lidé uvidí v tomto stavu bezmyšlenkovitosti, budou se tě ptát, zda „jsi nepřišel o rozum“. A ty jim můžeš odpovědět: „Ano. A není to úžasné ?“  Neboť tvůj rozum je analyzátorem smyslových vjemů a ty jsi je přestal analyzovat. Přestal jsi o nich přemýšlet. Místo toho přemýšlíš o tom, o čem přemýšlíš. Začínáš své myšlení soustřeďovat a brzy nebudeš přemýšlet o ničem.“

Jak se mohu soustředit na nic ?

„Nejdřív se soustřeď na něco určitého. Nemůžeš se soustředit na nic, dokud se předtím nesoustředíš na něco.

Problém je částečně v tom, že tvá mysl je téměř vždycky soustředěna na mnoho věcí. Neustále přijímá vjemy z mnoha různých zdrojů. Tyto vjemy analyzuje neuvěřitelnou rychlostí a dává ti informace o všem, co se děje s tebou a kolem tebe.

Chceš-li se soustředit na nic, musíš zastavit tento duševní hluk. Nejdřív jej musíš omezovat, až jej nakonec úplně odstraníš. Chceš-li se soustředit na nic, nejdřív se musíš soustředit na jednu věc, místo aby ses soustředil na všechno najednou.

Takže začni něčím jednoduchým. Můžeš se soustředit třeba na plamen svíčky. Pozorně jej sleduj a všímej si všeho, co vidíš. Buď s tím plamenem. Nepřemýšlej o něm. Buď s ním.

Po chvíli se ti začnou zavírat oči. Plamen se začne rozmazávat.“

Je to autohypnóza ?

„Nesnaž se to pojmenovat. Už to zase děláš. Přemýšlíš o tom. Analyzuješ to a snažíš se dát tomu jméno. Kdykoli o něčem začneš přemýšlet, přestaneš s tím být. Chceš-li s něčím být, nepřemýšlej o tom. Jen vnímej, co se děje.“

Tak dobře.

„Když se ti zdá, že se ti zavírají oči, nebraň se tomu a prostě je zavři. Nepřemýšlej o tom. Nebudeš-li se tomu bránit, oči se ti přirozeně zavřou.

Tím omezuješ proudění vjemů. A to je dobré.

Nyní začni poslouchat svůj dech. Soustřeď se na dýchání. Zejména na nadechování. To ti zabrání vnímat všechno ostatní. V takové chvíli tě napadají nejhlubší myšlenky. Když se soustředíš na své nadechování, nasloucháš své inspiraci.“

Můj Bože, jak se to dělá ?

„Pst. Nemluv o tom. Přestaň o tom přemýšlet !

Soustřeď svůj vnitřní zrak. Tvá inspirace ti přinese hluboké poznání. Soustřeď se na bod uprostřed čela, mezi obočím.“

Tomu se říká třetí oko.

„Ano. Soustřeď se na něj. Hluboce se soustřeď. Nic neočekávej. Soustřeď se na toto nic: Buď s temnotou. Nesnaž se nic vidět. Uvolni se a spokoj se s klidem prázdnoty. Prázdnota je dobrá. Tvůrčí myšlenky mohou přicházet pouze do prázdnoty. Raduj se z ní. Nic neočekávej, nic nechtěj.“

Co mám se všemi těmi myšlenkami dělat ?  Většině lidí se nepodaří zůstat v prázdnotě déle než tři vteřiny. Mohl bys vysvětlit tento problém neustálého myšlení – zejména začátečníkům. Ti totiž nechápou, proč nejsou schopni uklidnit svou mysl a proč nemohou vstoupit do prázdnoty, o které tu mluvíš. Pro tebe to je snadné, ale pro většinu z nás to snadné není.

„Opět o tom přemýšlíš. S tím musíš přestat.

Napadají-li tě nějaké myšlenky, pouze je pozoruj. Nepřemýšlej o nich. Nepřemýšlej o tom, o čem přemýšlíš. Pouze to vnímej. Neposuzuj to. Nenech se tím otrávit. Neříkej si: „A už zase přemýšlím !  Nevnímám nic než myšlenky !  Kdy vstoupím do nicoty ?

Budeš-li si pořád stěžovat, že tam nejsi, nikdy se tam nedostaneš. Když tě napadne nějaká myšlenka – myšlenka, která nemá nic společného s přítomným okamžikem – jen si ji uvědom. Požehnej jí, ale nepřemýšlej o ní. Myšlenky jsou přechodné. Nech je odejít.

Stejným způsobem reaguj na zvuky a pocity. Možná si všimneš, že jsi nikdy neslyšel tolik zvuků, jako slyšíš ve chvíli, kdy se snažíš uklidnit svou mysl. Možná si všimneš, že největší potíže uklidnit se máš právě ve chvíli, kdy se o to snažíš. Jen to vnímej. Uvědomuj si, že to vnímáš. Vnímej všechno, co prožíváš, ale nemysli na to. Všechno je přechodné. Nech to odejít.

Je to jako otázka, kterou jsi mi právě dal. Je to jen otázka, která tě právě napadla. Nech ji odejít. Nesnaž se na ni odpovědět, nesnaž se ji vyřešit. Jen ji vnímej. A nech ji zase odejít. Uvědom si, že se jí nemusíš zabývat.

V tom najdeš hluboký klid. Jaká úleva. Nic nechtít, nic nedělat, nic nebýt – kromě toho, čím jsi v tomto okamžiku.

Uvolni se. O ničem nepřemýšlej.

Jen sleduj, co se děje. Nic neočekávej… vnímej, co se děje. Když nepotřebuješ nic vidět… jsi připraven vidět všechno.

Možná poprvé, kdy se o to pokusíš – možná po desáté nebo po sté – uvidíš jakýsi blikající modrý plamen, jakési tančící světlo. Nejdřív uvidíš jen záblesky. Vnímej je. Budeš-li mít pocit, že s tím světlem začínáš splývat, nebraň se tomu.

Jestliže se to stane, už ti nikdy nebudu muset nic vysvětlovat.“

Jaký modrý plamen ?  Jaké tančící světlo ?

„To světlo jsi ty. Je to střed tvé duše. Je to všechno, co tě obklopuje, co tě prostupuje, čím jsi. Pozdrav svou duši. Konečně jsi ji našel. Konečně si ji uvědomuješ.

Jestliže s ní splyneš, poznáš vrcholnou blaženost. Uvědomíš si, že podstata tvé duše je podstatou Boha. Splyneš se mnou. Možná jen na okamžik. Možná jen na nanosekundu. Ale to bude stačit. Na všem ostatním přestane záležet, všechno se změní a nic ve vašem hmotném světě se tomu nevyrovná. Pak si uvědomíš, že kromě svého já nepotřebuješ nikoho a nic.“

To je trochu děsivé. Chceš říct, že už nikdy nebudu chtít být s někým ?  Že nebudu chtít nikoho milovat, protože mně nikdo nebude moci dát to, co jsem našel ve své vlastní duši ?

„Neřekl jsem, že už nikdy nikoho a nic nebudeš milovat. Řekl jsem, že už nikdy nikoho a nic nebudeš potřebovat. Znovu opakuji, že mezi láskou a potřebou je velký rozdíl.

Jestliže si opravdu uvědomíš vnitřní jednotu, o které tu mluvím, výsledek bude přesně opačný.

Budeš chtít být s každým – ale tentokrát z naprosto jiného důvodu.

Už nebudeš vyhledávat druhé proto, abys od nich něco dostal. Naopak jim budeš chtít něco dát. Neboť si budeš z celého srdce přát, aby s tebou sdíleli zážitek, který jsi našel ve své duši – zážitek jednoty.

Tento zážitek budeš chtít prožívat s každým, neboť si uvědomíš, že je podstatou tvého bytí.

Pak se staneš „nebezpečným“. Zamiluješ se do každého.“