Od bolesti k rozhodnutí růst
Staršie, no stále aktuálne
Dnešní doba poukazuje na jedno velké minus. Nevyváženost fyzického a duševního stavu. Fyzicky jsme schopni poměrně dost pracovat, zatím co vnitřně sami na sobě už nikoliv. Toto samozřejmě vede k velké vnitřní nevyváženosti, možná to můžeme nazvat i rozpolceností, a to nám brání k nalezení toho, co všichni neustále hledáme. Tím je pochopitelně vnitřní klid, naplnění, štěstí.
Tak jak má každá věc dvě strany, tak i tady to tak je. Třeba boom duchovních nauk kde se toto děje přesně opačně. Budeme všichni velice „duchovní“ a těžší práci dělat nebudeme, protože je to moc materialistické. Jedno i druhé je nevyvážené. Je to jako se sprchou. Když máte vodu moc studenou, nebo moc horkou, neužijete si to. No můžete namítnout, že část lidstva více pracuje a druhá je více meditativní. Ale v tom není nevyváženost ale boj, mezi jednotlivými „kluby“. Tuto vyváženost musíme hledat každý sám v sobě. Například pokud mé zaměstnání znamená dlouhé hodiny sezení v kanceláři, měl bych odpoledne na zahrádce konečně přeskládat tu hromadu cihel, která na mě čeká už měsíce. A opačně. Pokud jsem horník, měl bych si večer po práci sednout k piánu a zahrát si krásnou sonetu. Když v pátém století našeho letopočtu přišel Bodhidharma (první patriarcha zenového buddhismu) do Číny a byl vpuštěn po devíti letech do kláštera Šaolin, zděsil se právě takové nevyrovnanosti. Mniši zde po většinu času jen meditovali a to vedlo k takové ochablosti těla, která jim posléze bránila v jejich duchovní praxi. Zavedl tedy tělesné cvičení (dnes tak věhlasné šaolinské kung-fu), aby posílil jejich slabá těla a dosáhl tak potřebné rovnováhy. Alespoň vidíte, že tento názor není nic nového, vymyšleného. Dnešní doba je nastavena především na fyzickou úroveň (hezky se obléknout, mít hezké auto, hezkou ženu atd.) a mentálně jsme schopni spíše jen přijímat. Řešíme, co kdo řekl, kdo co udělal, televize nám vytváří snový svět a politika myslí za nás. Doktoři nás vyléčí pilulkami na všechno. A kde jsme my? Na konec se nám stane něco, co se nám moc nelíbí a neumíme s tím naložit, neumíme to zpracovat, neumíme se tomu postavit. Škola a společnost nás tohle nenaučila. Stvořila nás pouze na výkon a spotřebu. Vše ostatní nám je v podstatě cizí a neumíme to správně řešit. Díky tomu od toho utíkáme a postupně se z nás stávají duševní lenoši. Pokuste se i vy svůj život více vyvážit. Budete šťastnější a pro společnost a sami sebe užitečnější…
Mějte krásný vyvážený víkend,
Pavel
ĎAKUJEME:
Súvisiace články
