Krásne napísané.. buď berieme problémy ako výzvy, alebo sa nimi necháme zložiť na lopatky. Voľba je na nás. Ak pochopíme, že nedostaneme nič, čo nezvládneme, a to, čo sa nám deje sú to len následky predošlých činov, vezmeme všetko do vlastných rúk, prestaneme sa vyhovárať a budeme konať. Sťažovanie, nadávanie, obviňovanie je len zbytočná strata času a energie 😉
Tento jev se dá pozorovat všude kolem nás. Jako kdyby se lidé rádi chlubili svým neštěstím a ještě si ho hýčkali jako svého 
nejlepšího přítele. Všichni si stěžujeme na to či ono, pořád se nám něco nelíbí, nic není takové, jaké bychom chtěli. Dokážeme nad těmito tématy diskutovat i hodiny. Bavíme se o nich s takovým zaujetím, že to vypadá jako bychom se tím spíše chlubili než, že se tím trápíme. Když poslouchám starší lidi, kteří dokážou povídat o svých nemocech se zaujetím studovaných doktorů říkám si, že tito lidé jsou opravdu nemocní. Bohužel ne tělesně ale mentálně. Každý si na něco stěžuje. A co tím chceme docílit? Aby se to změnilo, nebo je to jen fraška o tom, že chceme vypadat důležitě a potřebujeme, aby nás druzí litovali? Či je v tom komplex méněcennosti a chceme prostě ostatní ohromit, zaujmout či předvést své znalosti v tématu neštěstí? Proč jednoduše něco neuděláme s tím, co nás činí tak šťastně nešťastné? Zní to dost absurdně viďte. A přesto takové životy žijeme dnes a denně. Co je těžkého na tom si přestat stěžovat. Co je těžkého místo toho si uvědomit, že takto to nechci a začít něco dělat? Jsem nemocný? Jsem tlustý? Jsem líný? Jsem… proč s tím něco nedělám? Stěžuju si na to, poukazuju na to a nedělám? Možná že s tím nechci nic dělat. Jen s tím chci být asi zajímavý, možná s tím chci otravovat jiné lidi, kamarády, rodinu. Zřejmě chci být chudákem, kterého je třeba politovat či obdivovat jak jsem silný a snáším to. Ale to je jen lež. Jsem slaboch. Ten, kdo nedokáže měnit, ten kdo jen žvaní. A když vám řeknu, pojďme si povídat o miliónu korun. Budete z toho snad bohatí? Budete kvůli tomu, že se bavíme o miliónu milionáři? Pochybuji. Tak si přestaňme stěžovat a začněme pro to něco dělat. Protože jedině tak dosáhnete změny, pokud o ni opravdu stojíte. A pokud ne, přestaňte tím vysávat ostatní lidi kolem sebe. Protože jen vy sami jste se rozhodli žít šťastně ve svém neštěstí… Věřte, že osud člověka se dá měnit. Jen je k tomu potřeba odhodlání a činy. Ne jen kvákání žab u rybníka.
Všem přeji nádherný začátek týdne,
Pavel
ZDROJ:
