Žlutá sluníčka na jarní louce – potěšení i užitek
Jeden přítel si mi neustále stěžoval na svou manželku: Je pořád smutná, má protažený obličej, až mám strach přijít domů. Snažím se zabíjet čas tady v klubu nebo v jiném klubu, ale nakonec musím jít domů a tam je ona. Řekl jsem mu: Udělej jednu věc, jenom na zkoušku. Protože je tak vážná a pořád tě sekýruje, neumím si představit, že přijdeš domů s úsměvem.
Řekl: Myslíš, že bych to dokázal? V tom okamžiku, když ji spatřím, něco ve mně zamrzne – s úsměvem? Řekl jsem mu: Pouze na zkoušku dnes udělej jednu věc: kup krásné růže a tu nejlepší zmrzlinu ve 
městě. A když půjdeš domů, usmívej se a zpívej si písničku! Řekl: Udělám to, ale nemyslím si, že se něco změní. Řekl jsem: Půjdu za tebou a budu se dívat, jestli se něco změnilo, nebo ne. Můj nešťastný přítel se hodně snažil. Mnohokrát se cestou domů začal smát. Zeptal jsem se ho: Čemu se směješ? Řekl: Směju se tomu, co dělám! Chtěl jsem, abys mi řekl, že se s ní mám rozvést, a tys mi navrhl, abych se choval, jako bych šel na rande! Řekl jsem: Jenom si představ, že je to rande… udělej, co je v tvých silách. Otevřel dveře a tam stála jeho žena. Nejdřív se usmál a pak se sám sobě začal smát, že se na ni usmál… jeho žena tam stála jako solný sloup. Dal jí květiny, zmrzlinu a pak jsme vešel já. Jeho žena nemohla věřit tomu, co se děje. Když muž odešel na toaletu, zeptala se mě: Co se děje? Nikdy mi nic nepřinesl, nikdy se neusmál, nikdy mě nikam nevzal, nikdy jsem neměla pocit, že mě miluje, že mě respektuje. Co se stalo za zázrak? Řekl jsem: Nic. Oba jste jen dělali chybu. Teď, až přijde z toalety, pořádně ho obejmi. Řekla: Obejmout? Řekl jsem: Jedno objetí! Dala jsi mu už tolik věcí, teď mu dej jedno pořádné objetí. Je to tvůj manžel, rozhodli jste se, že budete žít společně. Buď spolu radostně žijte, nebo se radostně rozlučte, jinak to nemá smysl… život je moc krátký. Proč plýtvat životy dvou lidí, když to není nutné? V tom okamžiku vyšel muž z toalety. Žena trochu zaváhala, ale trochu jsem jí postrčil, a tak svého muže objala, ale ten z toho měl takový šok, že upadl na podlahu! Nikdy ho nenapadlo, že ho žena obejme. Musel jsem mu pomoct na nohy. Řekl jsem: Co se stalo? Řekl: Jenom jsem si nikdy nedokázal představit, že tahle žena umí objímat a políbit – ale umí! A když se usmála, byla tak krásná.
OSHO – O emocích
prevzaté z FB
Súvisiace články
Uzasne. Tolko pravdy je v tom, ze nase unahlene zavery vytvaraju nedorozumenia, okrem ineho.