ZÁZRAK JMÉNEM ZMĚNA ÚHLU POHLEDU

Jestliže chcete měnit vnější okolnosti jste s největší pravděpodobností v pasti zacykleného myšlení.
Právě způsob, jakým o něčem přemýšlíte vám přináší utrpení, a pak je tu podstata – vy, kteří si to „přemýšlení“ držíte.
Mysl má svou důležitou roli, jednak je manifestací hmoty a druhak má ochrannou funkci, kdy chrání před znovuprožitím bolesti.

Právě k prožívání (dítěte s otevřeným vědomím) se ovšem toužíme vrátit. Nikoli proto, abychom znovu pociťovali bolest a prožívali utrpení, ale proto, že pod každou bolestí je změnou úhlu pohledu uzdravení, radost, hravost a především uvolněná a vědomá přítomnost.

Než začnete podnikat jakékoli radikální změny a kroky v životě, zkuste nejdříve změnit úhel pohledu, jak se na danou situaci, člověka, vztah, sebe díváte. Jak o tom přemýšlíte? V jakých chvílích se k tomu vracíte? Co je tím spouštěčem? Uděláte-li totiž zbrklou akci, nic se sice nestane, ale brzy se opět vrátíte na počátek zpět, zase se to zopakuje, aby zde byla příležitost k vnitřní změně a uvědomění. Stále platí, že žijete to, v co věříte.

Jestliže se neustále soustředíte na HOJNOST, ale v každém vašem slovu, myšlence a zacyklení je NEDOSTATEK, pak se nedivte, že žijete nedostatek. Je v tom neustálé přemýšlení o tom, že něco chybí, není, nedostává se, že existuje konkurence, někdo, kdo má víc a kdo má zase méně, suchá období bez peněz, nikdo mi nedá takové peníze. Tím se brzy dostanete k tomu, že podstata nejsou ani peníze, ani nedostatek, ale vy sami se ještě vnímáte jako nedostateční a především ještě jste nepřijali NEDOSTATEK. Ne, mě by nikdo takové peníze nedal, ne, mě se pořád nedaří mít to a tamto… V mém životě neexistují finanční problémy, nedostatek, dluhy, konkurence, nouze a nesoustředím se ani na hojnost. V mém životě je všeho dostatek. Jsem v bezpečí. Je tu dost pro všechny. To je hluboké vnitřní přesvědčení. Jsou období, kdy je všeho hodně, období, kdy není téměř nic, střídající se jako roční období, ale nikdy se nestalo, že by byl mínus. Změna úhlu pohledu je v tom, že nejdříve přijmete nedostatek, přijmete ho s veškerou laskavostí a přítomností. Pojď sem můj nedostatku, jakou částečku vědomí, jsi pro mě přinesl? Věřím ještě ve vlastní nedostatečnost, kritizuji se, srovnávám se s ostatními? Ano, přijímám tebe nedostatku, jsi mou součástí a přijímám tu bytost, která ještě věří v nedostatečnost. Bez tebe bych v životě nedošel k tomu, k čemu potřebuji. Bez tebe bych si neprožíval hluboká uvědomění. Děkuji. V tu chvíli – se změnou úhlu pohledu se mění i okolní realita, ta je vždy relativní a formuje se dle toho, čemu věříme, jak jí vidíme. Existuje tolik pohledů na tu samou realitu, kolik je na planetě lidí. Je to jejich filtr myšlení, vnímání a víry.

Jestliže se soustředíte na ZDRAVÍ, ale v každém vašem slovu, myšlence i zacyklení je NEMOC, pak žijete nemoc. Nejdříve ji přijměte. Změňte úhel pohledu. Ano jsi mou součástí. Stále jsem se snažil o uzdravení v budoucím čase, řešil jsem zdraví a tím jsem odbíhal od toho, co je teď a tady – od přijetí nemoci. Od podstaty bezmocné bytosti ve mě, které stále věřím, že nemá žádnou svobodnou vůli a je vláčena ve vleku nepříjemných vnějších životních okolností, bolesti a utrpení. Co ode mě tato moje vnitřní osobnost potřebuje právě teď? Pozornost? Laskavost? Přijetí? Začnu praktikovat pozornost, laskavost, přijetí. Svou nemoc nemůžu přijmout polovičatě, je na mě, abych ji přijal/a takovým způsobem, jakým by se zhmotnil ten nejhorší scénář (to je přijetí i stínových stránek nemoci) – to bývá většinou myšlenka, že se mnou nemoc zůstane celý život, že nikdy neodejde. To je skutečné přijetí. Polovičaté přijetí je přijetí jen světlé strany mince – tak já ji teď přijmu a ona odejde 😀 Jistě stát se může cokoli, ale my ji chceme přijmout celou, celičkou se všemi aspekty. Stejně jako sebe sama, se všemi aspekty, nejen s těmi světlými. Jinak se nejedná o přijetí. Změna úhlu pohledu je v tom, že přijímám to, co je. Že věřím v to, že mám svobodnou vůli, která v každém okamžiku může změnit cokoli – od úhlu pohledu, přijetí, po prožívání vnější reality. Je to jen na mě.

Jakmile změním úhel pohledu, není možné již prožívat utrpení a bolest, neboť na utrpení a bolest pohlížím jako na uzdravování. Tato změna úhlu pohledu mi pomohla i při prožívání dřívějších osobních příběhů. Pomáhala mě vést ke skutečnému uzdravení. Pomáhala mi ve chvíli, kdy přicházel strach se pustit. Dát tomu zodpovědnost. Pomáhala mi ve chvíli, kdy jsem neviděla progres. Kdy mě má mysl vedla k iluzi, že zůstávám na jednom místě. Kdy jsem neviděla dvacet malých krůčků, které jsem prožila naplno a uvolnila z těla. Kdy jsem přemýšlela o „nekonečnosti“ tohoto procesu. Kdy mi má mysl vytvářela příběhy o „mě“. Kdy jsem vnímala bolest na srdci a věděla dobře, že teď půjdu do hloubky, před kterou není úniku. Tohle všechno mi pomohl změnit úhel pohledu na proces a na sebe v procesu – uzdravování. Každý krůček je uzdravování. Každá myšlenka, emoce je uzdravování. Vědomí uzdravování. Jsem vědomí uzdravování, jsem čisté vědomí, jsem podstata všeho, co uzdravuje a je uzdravováno. Jsem podstata. Jsem. Přítomnost. Bdělost v každém okamžiku se vším, co přijde do prostoru.
Cvak 😀

Shumavan

ZDROJ:

Shumavan