Zamilujte se sami do sebe (2/3)

Věřím, že – tak jak říká Earnie Larsen a další autority – naše nízká sebedůvěra a vlastní sebenenávist jsou spojeny se všemi podobami naší spoluzávislosti: mučednictví, odmítání užívat si života; workoholismus, kdy zůstáváme natolik vytíženi, že si nemůžeme užívat život; perfekcionismus, kdy si nedovolujeme vychutnat si věci nebo se díky nim cítit dobře; prokrastinace, sypání si hromady viny a nejistoty na hlavu; a bránění si v blízkosti s druhými lidmi jako utíkání ze vztahů, vyhýbání se závazkům, setrvávání v destruktivních vztazích, vytváření vztahů s lidmi, kteří pro nás nejsou dobří, a vyhýbání se lidem, kteří pro nás dobří jsou.

Můžeme najít nekonečně mnoho způsobů, jakými sami sebe týráme: přejídání, přehlížení našich potřeb, srovnávání se s druhými lidmi, soutěžení s lidmi, posedlosti, lpění na bolestivých vzpomínkách nebo představování si budoucnosti v bolestivých scénách. Myslíme si, co když začne zase pít? Co když bude mít s někým románek? Co když dům zasáhne tornádo? Tato všechna „co když“ jsou příhodná pro vytvoření si obrovské tíhy strachu. Děsíme se, a pak se divíme, proč se pořád cítíme tak vyděšení.

Nemáme se rádi a nedovolíme si dostat nic dobrého, protože věříme, že si to nezasloužíme.

Jako spoluzávislí vstupujeme do protikladných vztahů se sebou samými. Někteří z nás se naučili těmto návykům sebenenávisti ve svých rodinách, možná i s pomocí rodiče závislého na alkoholu. Jiní z nás si sebepohrdání ještě upevnili tím, že opustili rodiče alkoholika a vzali si partnera alkoholika. Možná jsme vstoupili do dospělých vztahů s nalomenou sebedůvěrou, a pak zjistili, že i ta zbývající nízká sebeúcta se úplně rozpadla. Někteří z nás možná měli předtím svou sebedůvěru naprosto nedotčenou, dokud jsme nepotkali jeho nebo ji nebo dokud ten problém nepřišel; najednou či postupně jsme zjistili, že se nenávidíme. Alkoholismus a jiné chorobné poruchy ničí sebehodnotu jak u alkoholika, tak u spoluzávislého. Pamatujte, že alkoholismus i jiné poruchy jsou sebedestruktivní. Někteří z nás si možná ani nejsou vědomi naší nízké sebehodnoty nebo vlastní sebenenávisti, protože jsme se srovnávali s alkoholikem nebo jinými narušenými lidmi v našich životech; ve srovnání s nimi jsme přece výš. Nízká sebehodnota se k nám však může připlížit, kdykoli to dovolíme.

Ve skutečnosti nezáleží na tom, kdy jsme se začali trýznit. Musí to skončit hned teď. Právě teď si sami dáváme velké pocitové i myšlenkové objetí. Jsme v pořádku. Je nádherné být takoví, jací jsme. Naše myšlenky jsou v pořádku. Naše pocity jsou dobré. Jsme správně tam, kde jsme dnes měli být, právě v tomto okamžiku. Nic s námi není špatně. V úplné podstatě s námi není nic špatně. Pokud jsme něco udělali špatně, je to v pořádku; udělali jsme to tehdy nejlépe, jak jsme uměli.

Ve veškeré naší spoluzávislosti, se vší naší kontrolou, zachraňováním a smíšenými nedostatky v charakteru, jsme naprosto v pořádku. Jsme přesně takoví, jací jsme měli být. Mluvila jsem o spoustě problémů, lekcí a věcí, které je třeba změnit – to jsou cíle, věci, kterých v životě dosáhneme. To, kým jsme teď, je naprosto v pořádku. Ve skutečnosti jsou spoluzávislí lidé jedni z nejvíce laskavých, milujících, štědrých, dobrosrdečných a starostlivých lidí, jaké znám. Jen jsme dovolili sami sobě oklamat se tím, že jsme dělali věci, které nás zranily, a nyní se naučíme, jak tyto věci přestat dělat. Ale všechny ty věci jsou jen našimi problémy – nejsme to MY. Máme-li nějaký odporný charakterový rys, je to způsob, jakým se nenávidíme a dobíráme. To se prostě nedá tolerovat ani přijmout. Tento návyk není naší chybou, ale je naší zodpovědností naučit se přestat ho dělat.

Můžeme oslavovat sebe samé i naše životy. Můžeme o sebe pečovat a milovat se. Můžeme přijmout naše nádherné Já, se všemi chybami, slabůstkami, silnými body, slabými body, pocity, myšlenkami a se vším ostatním. Je to ta nejlepší věc, kterou pro sebe můžeme udělat. Je to to, kým jsme a kým jsme měli být. A to není žádný omyl. My sami jsme tím největším, co se nám mohlo přihodit. Věřte tomu. Dělá to život mnohem jednodušším.

Jediný rozdíl mezi spoluzávislými a zbytkem světa je ten, že ostatní lidé si sami sebe nedobírají za to, kým jsou. Všichni lidé myslí na podobné myšlenky a mají širokou škálu pocitů. Všichni lidé dělají chyby a jiné věci dělají dobře. Takže se můžeme klidně nechat na pokoji.

Nejsme druhořadí obyvatelé. Nezasloužíme si žít druhořadé životy. A nezasloužíme si ani druhořadé vztahy! Jsme k pomilování a jsme dost cenní na to, abychom si to mohli uvědomit. Lidé, kteří nás mají rádi a milují nás, nejsou kvůli tomu hloupí ani špatní. Máme právo být šťastní. Zasloužíme si dobré věci.

I ti nejnádhernější lidé jsou stejní jako my. Jediný rozdíl je v tom, že oni sami sobě říkají, že vypadají dobře, a pak to vše nechávají ze sebe vyzařovat. Lidé, kteří říkají, že jsou inteligentní a moudří, jsou stejní jako my. Prostě se nechávají být tím, kým jsou, a nechávají věci plynout. Lidé, kteří se zdají být nejvíce sebejistí a uvolnění nejsou od nás nijak odlišní. Také si prošli děsivými situacemi, ale řekli si, že je zvládnou. Lidé, kteří jsou úspěšní, jsou také stejní jako my. Šli kupředu a vylepšovali své schopnosti a dary, a dosahovali svých cílů. Jsme také úplně stejní jako lidé v televizi – naši hrdinové, naše idoly.My všichni pracujeme s přibližně tímtéž materiálem – s lidskostí. Rozdíl spočívá tom, jak se cítíme ohledně sebe samých. Stejně jako v tom, co sami sobě říkáme.

* * *

– z knihy Přestaňte být závislí, Melody Beattie

ĎAKUJEME: