Jedním z hlavních vnějších rozdílů křesťanství od ostatních náboženství je obrovské množství uzdravených nemocných. Proč to bylo možné?
Protože Kristus našel mechanizmus pro očištění duše. Problémy duše způsobí vznik nemocí ducha a těla. Duše se očišťuje nepřetržitým citem lásky k Bohu a pocitem jednoty s Ním. Jestliže zachováváme lásku k Bohu, když jsou uraženy a poníženy ty nejsvětější city, když nám druzí do duše naplivali, pokud i v tom uvidíme Boží vůli a přijmeme ji – tehdy se naše duše očišťuje…
Božská láska nezávisí na těle a existuje, i když tělo trpí, je nemocné a umírá. Božská láska nezávisí na duchu a nadále existuje, i když se rozpadá budoucnost, hroutí se plány a naděje, když se osud i lidé k tobě zachovají nespravedlivě. Láska nezávisí ani na duši. Proto bez ohledu na to, jak byly uraženy naše nejvznešenější city, lásku musíme zachovávat, poněvadž je věčná.
Jakmile si začneme myslet, že láska může zmizet, že se jí lze zříct při urážce duše, ducha a těla, jsme již nemocní.
S. N. Lazarev – Člověk budoucnosti 4 (Výchova rodičů 3)
zdroj: Cestou Světla