EGO pasti
Výročí poté, co jsme zažili ztrátu milované osoby, v nás často mohou vzbuzovat bolest. Jestliže jsme zažili ztrátu milované osoby, přibudou nová výročí, jako je den, kdy tato osoba zemřela. A každé jednotlivé výročí smrti milované osoby je pro nás důležité: výročí jednoho měsíce, šesti měsíců, jednoho roku a tak dále.
Adrian měla vždy problémy s tím, jak trávit výročí smrti své matky. Snažila se, aby v ten den byla zaneprázdněná, nebo cestovala… Zkusila všechno možné, jen aby na to nemusela myslet. Přesto se jí však nedařilo zármutku uniknout. Nakonec si řekla, že jediný způsob, jak se zbavit zármutku, je prožívat jej. A rozhodla se, že od té chvíle bude každoročně navštěvovat matčin hrob.
Následujících několik let tedy v den výročí smrti svojí matky Adrian vždy seděla u jejího hrobu, plakala a nechávala zármutku volný průběh. Cítila jakousi úlevu, když jí slzy stékaly po tvářích a dolů na zem. Letos však byla velmi překvapená, když usedla u matčina hrobu a nezačala plakat. Říkala si, čím to může být, a pak na to přišla: Poprvé si na matku vzpomněla pouze s pocitem lásky a ne se zármutkem. Umožnila sama sobě, aby prožívala zármutek, a proto se dostala do fáze, kdy mohla pocítit lásku. Nyní mohla vnímat vděk za svoji matku a za to, jakou roli v jejím životě hrála.
Výročí mohou být také příležitostí, kdy na sebe můžeme být pyšní, že jsme tak silní. Nebo příležitostí, jak uctít milovanou osobu. Před rokem nebo mnoha lety jste byli jiným člověkem, život se však změnil. A ten člověk, kterým jste kdysi byli, se také změnil. Část vašeho starého já zemřela spolu s vaší milovanou osobou, avšak část vaší milované osoby žije dál ve vašem novém já. Takže namísto zhroucení vaší mysli se může odehrát opravdu úžasná přeměna.
Dnešek je dnem, kdy s láskou a úctou vzpomínám na toho, koho jsem miloval/a.
V tento den výročí vzpomínám na toho, koho jsem miloval/a, s radostí a vděčností.
Můžete mít negativní myšlenky a můžete být smutní. Je to normální a lidské. Může se vám po milované osobě stýskat každý den. Můžete se cítit osaměle. Věnujte prostě pozornost myšlenkám, které máte a které se vám opakují. Opakování negativních myšlenek vás nakonec může zavést do temnoty, ve které nebudete věnovat lásku a úctu ani sobě a ani milované osobě, kterou jste ztratili.
Může se stát, že smrt milované osoby souvisí s nějakým svátkem. Možná váš manžel zemřel den před Valentýnem, Dnem matek nebo Dnem otců. Nikdy nezapomenete na to, že zemřel těsně před Velikonocemi nebo před Dnem nezávislosti. A od té chvíle tyto svátky už nikdy nebudou takovými, jakými bývaly. Svátky představují výjimečné dny v roce, takže i když osoba, kterou jste milovali, nezemřela přímo v den svátku, přesto si můžete říkat, že to bylo její nebo jeho poslední Díkůvzdání nebo poslední Vánoce. Někteří z nich už věděli, že je to jejich poslední svátek a někteří ne. Ať tak či tak, svátek, který jste dříve prožívali radostně, už navždy budete prožívat jinak. Otázkou je, zda tento den bude dnem, kdy uctíte památku milované osoby, nebo dnem, kdy se budete soužit.
Je naprosto přirozené myslet si, že již nikdy se nebudete moci radovat o svátcích tak jako předtím. A je pravda, že nikdy nebudou takové, jako předtím. Po čase je nicméně člověk schopen nalézt nový význam sváteční tradice jako období, kdy místo truchlení nad ztrátou vzpomínáme s láskou.
Svátky v každém případě představují velmi těžká období poté, co jste zažili ztrátu milované osoby, a každý se s nimi vyrovnává jinak. Důležité však je, aby nad pocitem ztráty převažoval pocit lásky.
Během těchto svátků budeme myslet více na lásku než na samotnou ztrátu.
Svátky jsou dny, kterým by měla být věnována náležitá pozornost. Můžete se v ten den zaměřit na lásku, kterou jste k sobě cítili, a na společné vzpomínky. Jen vy sami si nakonec zvolíte, jak svátky budete slavit.
Pokuste se do všeho vnést pozitivní nádech. Slova vás mohou srazit na kolena a stejně tak povzbudit. Bolest ze ztráty vás zraní, ale pozitivní myšlení a laskavost můžou léčit.
Dnes si na tebe vzpomeneme s velikou láskou v srdci.
* * *
– z knihy Miluj své srdce, Louise L. Hay a David Kessler
ĎAKUJEME:
Súvisiace články
