Vnútorný zmysel života

Vieme čo chceme ?

Vnitřní smysl života

Jakmile nemusíte bojovat o pouhé přežití, začne být otázka smyslu a významu života prvořadá. Mnoho lidí se cítí být lapeno v rutině každodenních činností, které ubírají jejich životu na významu. Někteří mají pocit, že jim život utíká pod rukama a jiní věří, že už jim utekl. Jiní se cítí omezování svou náročnou prací, péčí o rodinu nebo finanční a životní situací. Někdo se nechá stravovat akutním stresem, někdo zase nudou. Někteří se ztrácí v horečnaté činnosti, jiní uvízli v mrtvém bodě. Většina lidí však touží po svobodě a růstu, jež slibuje úspěch a blahobyt. Jsou ale i tací, kteří si už relativní svobody spojené s prosperitou užívají a zjišťují, že ani ta jim k pocitu naplnění života nestačí. Nalezení pravého smyslu života nelze ničím nahradit. Nenajdete ho však ve vnějším světě, ve světě forem. Nezáleží na tom, co děláte, ale kdo jste – jinými slovy, na stavu vědomí. Je velmi důležité, abyste si uvědomili toto: váš život má svůj vnitřní a vnější smysl. Vnitřní smysl se týká Bytí a je prvotní. Vnější smysl se týká vaší činnosti a je až druhotný. Vnitřní a vnější je spolu nerozlučně spjato, takže mluvit o jednom a nezmínit se při tom o druhém je skoro nemožné. Váš vnitřní cíl je probudit se. Tento cíl sdílíte se všemi lidmi na této planetě – je to smysl existence celého lidstva. Váš vnitřní smysl existence je součástí smyslu existence celku, celého vesmíru a jeho nově rodící se inteligence. Vnější cíle má každý člověk jiné a mohou se měnit i během života. K tomu, abyste dokázali naplnit vnější smysl svého života, musíte najít a žít v souladu s tím vnitřním. To tvoří základ skutečného úspěchu. Určitých věcí můžete dosáhnout i bez tohoto spojení – pomocí píle, úsilí, odhodlání, tvrdé práce a protřelosti. Takové konání vám však nepřinese radost a vždy končí určitou formou utrpení.

Probuzení

Probuzení je změna vědomí, kdy se myšlení oddělí od uvědomění. Většina lidí to nevnímá jako nějakou událost, ale proces, jenž podstoupí. Dokonce i lidé, kteří zažijí náhlou, dramatickou a na první pohled nezvratitelnou transformaci, následně projdou obdobím, kdy jimi nové vědomí neustále proudí, mění vše, co dělají, a stává se tak součástí jejich života. Když se probudíte, přestanete se ztrácet v myšlenkách a začnete vnímat sebe sama jako vědomí za myšlenkami. Myšlení pak přestane být samoúčelnou, neřízenou činností, jež ovládá vás i celý váš život. Místo myšlení převezme moc nad vaším životem uvědomění. Myšlení se stane nástrojem ve službách uvědomění. Uvědomění je vědomé spojení s univerzální inteligencí. Synonymem pro uvědomění je také Přítomnost – vědomí bez jakýchkoliv myšlenek.

Zahájení procesu probouzení je akt milosrdenství. Nemůžete nijak zařídit, aby se to stalo, nemůžete se na to nijak připravit ani to uspíšit. Neexistuje žádný logický, pevně daný postup, jak se k němu dopracovat, ačkoliv mysli by se to jistě líbilo. Nemusíte k tomu předem dosáhnout určitých „kvalit“, nemůžete si to nijak zasloužit. Probuzení může potkat „hříšníka“ a teprve potom „svatého“, a nebo naopak. To je důvod, proč se Ježíš obracel na všechny lidi bez rozdílu, ne jen na ty uznávané. Pro probuzení nemůžete nic udělat. Cokoliv proto budete chtít udělat, bude jen snahou ega zvýšit pomocí probuzení nebo osvícení svou cenu, svou důležitost. A tak místo, abyste se probudili, pouze přidáte pojem probuzení do své mysli nebo si vytvoříte mentální představu, jak by měl osvícený vypadat a budete se ho snažit napodobit. Žití podle nějakého vzoru nebo podle toho, co od vás ostatní lidé očekávají, není skutečný život, je to jen další nevědomá role vašeho ega. Jak ale může být probuzení hlavním cílem a smyslem života, když pro něj nelze nic udělat? Není cíl něco, o co se musíme snažit?Pouze krátkého probuzení, prvního záblesku vědomí se vám dostane jako daru milosrdenství bez vašeho přispění. Pokud vám toto bude připadat nesmyslné a nepochopitelné, ještě vás to nepotkalo. Pokud na to něco ve vašem nitru reaguje nebo pokud alespoň tušíte pravdu zde obsaženou, znamená to, že proces probuzení ve vás už probíhá. Jakmile už začal, nemůžete ho zvrátit, pouze ego může vaše probuzení prodloužit. U některých lidí dojde k probuzení díky tomu, že si začnou uvědomovat své myšlenky, zvláště ty negativní, jež se často nesmyslně opakují celý život. Najednou pocítí vědomí, které si tyto myšlenky uvědomuje a není přitom jejich součástí. Jaký je vztah mezi uvědoměním a myšlením? Uvědomění je prostor, ve kterém myšlenky existují, jakmile si tento prostor začne uvědomovat sám sebe. Nemusíte se bát, že byste probuzení propásli. Jestliže zažijete záblesk uvědomění neboli Přítomnosti, budete o tom vědět. Už to nebude pojem ve vaší mysli. Budete si moct vybrat, jestli zůstanete přítomní nebo jestli se znovu ponoříte do zbytečných myšlenek. S darem probuzení získáte i odpovědnost. Můžete buď pokračovat dál tak, jak jste byli zvyklí a dělat, jakoby se nic nestalo, nebo si můžete uvědomit nedozírný význam té události a brát nové vědomí jako to nejdůležitější, co se vám kdy mohlo přihodit. Otevření se nově vznikajícímu vědomí a přivedení jeho světla do tohoto světa se stane prvotním cílem a hlavním smyslem vašeho života. Možná stále ještě čekáte, až se vám v životě něco důležitého přihodí a neuvědomujete si, že to nejdůležitější, co se kdy může jakékoliv lidské bytosti přihodit se už ve vás odehrává: proces oddělení myšlení a uvědomění. Mnoho lidí procházejících počátečními fázemi probuzení najednou ztrácí jistotu, jaký je vnější smysl jejich života. Najednou mají pocit, že to, co zajímá okolní svět, už pro ně není důležité. Jasně si uvědomují šílenství naší civilizace, takže mohou pocítit i určité odcizení okolnímu světu. Někdo může mít pocit, že uvízl ve vzduchoprázdnu mezi dvěma světy. Už je sice neřídí ego, ale ještě nestačili probouzející se vědomí plně zapojit do svého života. Ještě se jim nepodařilo skloubit vnitřní a vnější smysl jejich života.

Dokud si nezačnete uvědomovat věčné Bytí, budete hledat jen na úrovni činů a budoucnosti, jinými slovy, v rozměru času. A ať už najdete jakýkoliv význam nebo naplnění, pokaždé časem ztratí sílu nebo se ukáže, že to byla jen iluze. Neodolá náporu času. Každý smysl nalezený na této úrovni platí pouze za určitých okolností a dočasně.

Pokud vás například naplňuje péče o děti, co se stane, až vás přestanou potřebovat a možná i poslouchat? Pokud je vaším smyslem života pomoc druhým, potřebujete, aby na tom ostatní byli hůř než vy, aby váš život neztratil smysl a vy jste se cítila dobře. Pokud vidíte smysl ve snaze být nejlepší, vítězit, nebo mít úspěch v té či oné činnosti, co když nikdy nevyhrajete nebo jednou přestanete vyhrávat, k čemuž jistě jednou dojde? Nezbude vám pak nic jiného než utéct se do představ nebo vzpomínek – a tam se nějaký význam hledá těžko. „Být jednička“ v kterémkoliv oboru má smysl jen tehdy, když miliony ostatních jsou nuly – takže k tomu, aby váš život měl význam, potřebujete, aby ostatní selhali. Neříkám, že pomoc druhým, péče o děti nebo snaha o prvenství v jakémkoliv oboru nestojí za námahu. Pro mnoho lidí je tato snaha důležitou součástí vnějšího smyslu jejich života, ale ten je sám o sobě vždycky relativní, nejistý a pomíjivý. To neznamená, že byste se takovými činnostmi neměli zabývat. Znamená to, že byste je měli propojit se svým vnitřním, primárním cílem, aby to, co děláte, prostoupil hlubší význam.

Dokud nebudete ve spojení s vnitřním smyslem svého života, jakýkoli cíl, který si vymyslíte – i kdyby jím bylo vytvořit ráj na Zemi – bude pouze cílem vašeho ega a neodolá náporu času. Dříve nebo později se pro vás stane zdrojem utrpení. Dokud budete přehlížet svůj vnitřní smysl, ať uděláte cokoli, i kdyby to bylo sebevíc duchovní, ego se projeví v tom jak to děláte a použité prostředky tak znesvětí účel. Jinými slovy, nejdůležitější nejsou vaše cíle ani činy, ale stav vědomí, ze kterého vzešly. Naplněním prvotního smyslu svého života položíte základ nové skutečnosti, novému světu. A díky tomu bude váš vnější smysl nabitý duchovní silou, neboť vaše cíle a úmysly budou ve shodě s evoluční potřebou vesmíru.

Každý člověk má jiné vnější cíle a žádný z nich netrvá věčně. Každý nakonec podlehne času a nahradí ho jiný cíl. Různý je i vliv, jaký může mít oddanost vnitřnímu smyslu – probuzení – na vnější okolnosti vašeho života. Někteří lidé dokáží udělat tlustou čáru za minulostí. Všechno do základu změní: práci, životní situaci, vztahy. Některé změny nastartují sami, aniž by se k tomu museli dlouho odhodlávat, díky náhlému uvědomění: to musím udělat! Dá se říct, že život rozhodne za ně. Za taková rozhodnutí může uvědomění, ne mysl. Jednoho rána se probudíte a najednou víte, co máte udělat. Někdo zničehonic opustí nesmyslné zaměstnání, jiný nesnesitelnou životní situaci. Proto než zjistíte, co je pro vás ve vnějším světě dobré, co je v souladu s vaším probouzejícím se vědomím, budete možná nejdřív muset přijít na to, co není dobré, co už vám nevyhovuje, co odporuje vašemu vnitřnímu smyslu. Jiný druh změn k vám může přijít nečekaně zvenku. Náhodné setkání vám poskytne novou příležitost nebo rozšíří vaše obzory. Zdánlivě nepřekonatelná překážka nebo konflikt se rozplynou. Vaši přátelé buď prodělají tuto změnu současně s vámi nebo se jim postupem času vzdálíte. Některé vztahy se rozpadnou, jiné se prohloubí. Z práce vás buď vyhodí nebo se v ní zasloužíte o změnu k lepšímu. Partner od vás odejde nebo se s ním mnohem víc sblížíte. Některé změny mohou zpočátku vypadat jako negativní, ale brzy zjistíte, že ve vás jen vytvořily prostor pro něco nového.Ve vašem životě může nastat období obav a nejistot. Co potom? Jakmile váš život přestane ovládat ego, zmenší se i psychologická potřeba vnějšího bezpečí, které e stejně jenom iluzí. Budete schopní žít v nejistotě a dokonce si ji užívat. Jakmile si na ni zvyknete, otevřou se vám v životě netušené možnosti. Strach přestane svazovat každý váš krok a přestane vám bránit v činech směřujících ke změně. Dokud pro vás bude nejistota nepřijatelná, bude ve vás probouzet strach. Jakmile ji dokážete bez výhrad přijmout, přinese vám výjimečnou živost, bdělost a tvořivost.