Valkýry

Na Vianoce som dostala pre mňa najlepší darček- knihy od Paula Coelha – Jedenásť minút a  Valkýry. Valkýry som „zhltla“ za pár večerov 😀

Každému, kto má rád tohto autora ako ja, odporúčam prečítať si i túto útlu knižočku.

Valkýry- je  jednou z  prvých Coelhových kníh -a napriek tomu, že som prečítala takmer všetky jeho knihy, táto sa mi dostala do rúk až teraz. Bola napísaná krátko po Alchymistovi, je o Paulových skúsenostiach s anjelmi, s channelingom, s Valkýrami…

Veľa Vám neprezradím, aby som neubrala z čara tejto krásnej knihy. Ale dám  aspoň zopár úryvkov, ktoré Vás možno inšpirujú k prečítaniu, kúpe či darovaniu tejto knižky  😉

U vstupu do kaňonu zůstal stát a díval se na údolí před sebou. Obzor se zbarvil do červena. Poprvé viděl rozednívání v poušti; i kdž spali pod holým nebem, budil se až po východu slunce.

…

-Přišel jsem o takovou úžasnou podívanou, říkal si. Vrcholky v dálce se rozzářili a růžové světlo zalilo údolí, kamení i drobný porost, který přežíval skoro bez vody. Chvíli tu scenérii pozoroval.

„Toto je tvoje tvář, můj anděli strážný,“ řekl nahlas. „Vidím tě. Byl jsi vždy přede mnou, a skoro nikdy jsem tě nepoznal. Slyším tvůj hlas, každý den jej slyším jasněji. Vím, že existuješ, protože se o tobě mluví ve všech koutech světa.

Jeden člověk, nebo celá jedna společnost by se snad mohli mýlit. Avšak všechny společnosti a všechny civilizace na všech místech naší planety vždycky mluvily o andělech. Dnes jim naslouchají děti, staří lidé a proroci. I tak se však bude mluvit o  andělech po celá další staletí, protože vždy budou existovat proroci, děti a staří lidé.“

Před ním začal poletovat modrý motýl. To odpovídal jeho anděl.

…

Paulovo srdce se radovalo. Počká si na východ slunce, toho rána se dosyta vynadívá na tvář svého anděla. Pak půjde o sázce povědět Chris. A řekne jí, že vidět anděla je ještě snažčí než s ním mluvit! Stačí uvěřit, že andělé existují, stačí je potřebovat. A oni se zjeví, zářící jako úsvit. A pomáhají, plní svůj úkol chránit a vést, aby každá generace předala jejich přítomnost generaci náledující- tak, aby se na ně nikdy nezapomnělo.

…

Na obzoru zvolna vyvstával zlatý kotouč slunce. Paulo odložil blok a tužku, vstal a vztáhl paže ke světlu. Prosil, aby veškerá energie naděje- naděje, kterou nový den přináší milionům lidí na povrchu Země- sestoupila do jeho prstů a spočinula v jeho srdci. Prosil, aby stále věřil v nový svět, v anděly, v otevřené brány Ráje. Prosil svého anděla a Pannu Marii o ochranu- pro sebe, pro všechny, které miloval a pro svou práci.

Přilétl motýl a akoby poslušen skrytého znamení anděla usedl mu na levici. Paulo se ani nehnul, protože se stal svědkem dalšího zázraku; jeho anděl odpověděl.

V tu chvíli cítil, že se zastavuje Vesmír: slunce, motýl i poušť před ním.

a ešte  veta z obalu knihy:

Jestliže milujeme, svět se promění.

Prevzaté z knihy

Paula Coelha: Valkýry