Strata budúcnosti

„Zlý člověk nemá budoucnost.“ Stává se zlým ten, pro kterého je mnohem důležitější dostávat, než dávat.

Konzumenství na fyzické úrovni vypadá jako chamtivost, konzumenství na úrovni ducha vypadá jako závist a hněv. Konzumenství na úrovni duše vypadá jako chtíč. Zlým se stává ten, kdo nedokáže přijmout omezení těla, ducha a duše, kdo se ztotožňuje s těmito součástmi. Pouze ten, kdo chápe relativní cennost lidského štěstí, kdo se ztotožňuje s láskou, se může stát skutečně dobrým člověkem.
V naší duši jsou vrstvy, které se rozpadají – to je povrchní úroveň. A ve svých hlubinách je duše jednotná s Bohem a věčná. Její věčná část se nachází za hranicemi času. Proto musí člověk ve své nejhlubší podstatě ztotožnit sebe s Bohem a chápat, že je věčný. A jeho přechodný obal, sestávající z těla, ducha a duše, se rozvíjí, mění, dokud se časem nepromění na věčnost. Ten, kdo zapomněl, že je synem Božím a že na jemné úrovni jeho duše nikdy neztratí kontakt se Stvořitelem, se začíná ztotožňovat s tělem, duchem nebo duší – její smrtelnou částí. A tehdy nedokáže přijmout jejich rozpad a stává se zlým. „Zlý člověk nemá budoucnost.“ Pokud však tuto větu přeložíme do jazyka vyšší moudrosti, bude znít poněkud jinak. Ten, kdo ztratil stálou touhu po Bohu a lásce, nevyhnutelně ztratí i svou budoucnost.