Skrze sebe změním tebe (a dotknu se nebe)

by JAN MENDĚL on 7. OKTÓBER 2013

Mnoho z nás chce změnit svět, protože se nám nelíbí, jak vypadá. Ke změně se nabízí mnoho nástrojů. Můžeme vyjít do ulic a protestovat. Můžeme založit sdružení, které si vytyčí proti něčemu bojovat. Můžeme si vytisknout letáky a rozdávat je lidem, aby se probudili. Můžeme pořádat kurzy, přednášky a besedy na téma změna společnosti. Můžeme založit internetovou stránku a šířit skrze ní osvětu. Můžeme se za změnu modlit.

Anebo, ať spolu s výše uvedeným anebo bez něj, můžeme začít měnit sami sebe. Každý den, každou hodinu a každou minutu můžeme věnovat tomu, abychom měnili sami sebe k lepšímu. Není to otázka říct si a změnit se, je to o říkat si a měnit se, pořád, bez ustání, dál a dál a dál. Pokud to poctivě děláme, zjistíme, že už nám zbývá opravdu málo času na tisknutí letáků, boji proti něčemu, účastnění se besed atd. Je to alibistické uzavření se ve svém kukle a ignorace vnějšího světa? Možná. Možná ale taky ne.

Když půjdu do ulic a budu mluvit o lásce, duchu a světlu, možná tím někoho inspiruju (a možná taky ne), ale během této aktivity můj vlastní vývoj bude trochu stagnovat. Když místo toho využiju svůj čas poctivou prací na sobě, udělám určitě větší krok. Díky této práci na sobě se budou zvyšovat moje vibrace, očišťovat moje záření, láskou plnit moje duše. Pak můžu celý den žít v nenápadné tichosti svůj život uprostřed rušného velkoměsta a měnit jeho strukturu nepozorovaně z toho nejvnitřnějšího vnitřku. Rušivé a nízké vibrace kolem se mi stanou nejlepšími trenéry mé vnitřní práce a moje stále rostoucí a sílící vyzařování bude pozitivně působit na květiny, stromy, vzduch, lidi a zvířata kolem mě. Svojí neviditelnou energií budu automaticky a bez jakéhokoliv snažení „pohánět“ ostatní k tomu, aby se také vydali na svou vnitřní cestu za světlem. Moje duše bude jako člověk s nakažlivým záchvatem smíchu, kterého postavíte uprostřed vážný, šedivý, zamračený dav lidí. Nakažlivé vibrace smíchu nakazí lidi kolem mě a ty se začnou smát a začnou samovolně rozesmívat ty další, ode mě vzdálenější. Asi ne všichni dostanou záchvat smíchu, ale nakonec ani jedna tvář nezůstane vážná, někteří se budou usmívat, někteří smát a někteří řvát smíchem.

Můžu nadávat na zprávy, média, vlády, korporace…

Anebo můžu vyhodit z okna televizi, z novin si udělat papírovou čepici, politice nevěnovat ani minutu měsíčně a přestat toužit po nesmyslech, které stejně nechci a už vůbec nepotřebuju. Můžu udělat ze svého domova chrám plný míru a lásky a zvát do něj ty, které mám rád. Můžu zamést chodník před svým domem a usmát se na souseda. Můžu zavřít bránu, kterou do mojí hlavy proudí miliardy zbytečných, nesmyslných, zkreslených a negativních informací a můžu se naučit hledat sám v sobě. Pomocí PRAVIDELNÉ a disciplinované meditace můžu zjistit, že tak jako existuje internet v tom vnějším světě, existuje duchovní informačně-energetická síť prostupující celý vesmír, proti níž je náš internet ubohý hybrídek.

Můžu v sobě nalézt mír a den za dnem ho prohlubovat a zesilovat, aby jím nic nemohlo otřást, a pokud přeci jen otřese, abych ho znovu zase nastolil. Svým myšlením, mluvením, chováním a vyzařováním můžu natolik změnit svojí auru, že v její přítomnosti změkne i ten nejtvrdší kámen.

Skrze sebe, můžu změnit tebe a celý svět.

Redakcia Eugeniky odporúča túto skvelú knihu:

Paul Ferrini – Sjednocení – Paul Ferrini píše mimoriadne pôsobivo, empaticky aj nekompromisne zároveň. Ponúka nám nové spôsoby myslenia a prežívania, ktoré vedú k hlbokému naplneniu a jasnému duchovnému precitnutiu. V tejto knihe popisuje, ako vyzerá pravý partnerský vzťah, a učí, ako odovzdane milovať a súčasne rozvíjať svoju vlastnú silu a nezávislosť. Rozoberá aj vzťahy k duchovným učiteľom, liečiteľom, terapeutom a pod. a kladie nám na srdce, aby sme nikdy neprenechali rozhodovanie o sebe inému človeku a aby sme ani my sami nerozhodovali o nikom inom.