Schopnost být sám je schopnost milovat

Schopnost být sám je schopnost milovat. Možná se vám to bude zdát paradoxní, ale není.

Jedná se o existenční pravdu: pouze ti lidé, kteří jsou schopní být sami, jsou schopní milovat, sdílet, pronikat do nejhlubší podstaty druhého člověka – aniž by jej vlastnili, aniž by na něm byli závislí, aniž by jej degradovali na věc a aniž by si na něj utvořili návyk.Dávají druhému naprostou svobodu, protože vědí, že jestliže odejde, budou stejně šťastní, jako jsou nyní. Jejich štěstí jim druhý vzít nemůže, protože jim je ani nedává.Proč pak tedy chtějí být spolu? Už to pro ně není potřeba; je to nadstavba, obohacení. Pokuste se to pochopit.Skuteční lidé milují jeden druhého pro vzájemné obohacení; není to pro ně potřeba. Rádi se dělí: mají tolik radosti, že by ji rádi do někoho přelili. A vědí, jak hrát na svůj život jako na sólový nástroj.Sólový hráč na flétnu se umí těšit ze své flétny sám. Jestliže k sobě najde hráče na tablu, sólového hráče na tablu, budou se těšit ze společné hry a harmonie, již vytvoří mezi flétnou a tablou. Pro oba to bude potěšení: obohatí jeden druhého o své vlastní bohatství.Láska nikdy není vztah; láska je stýkání. Je jako řeka, proudící a nekonečná. Láska nezná žádný konec; líbánky začnou, ale nikdy neskončí.Není jako román, který v určitém bodě začne a v určitém bodě skončí. Je to nepřerušený úkaz. Milenci končí, láska pokračuje. Je to nepřetržitý sled. Je to sloveso, nikoliv podstatné jméno.Proč omezujeme krásu stýkání na vztah? Proč tolik spěcháme? Protože stýkat se je nejisté, zatímco vztah je bezpečný, ve vztahu je jistota. Stýkání je pouze setkání dvou cizích lidí, kteří spolu zůstanou možná jen jednu noc a ráno si dají sbohem. Kdo ví, co se stane zítra?

Náš strach je tak velký, že ze zítřku chceme udělat jistotu, chceme, aby byl předvídatelný. Chtěli bychom, aby se odehrával podle našich představ; nedovolíme, aby si svobodně řekl své. Proto každé sloveso okamžitě redukujeme na podstatné jméno.Když jste zamilovaní do ženy či muže, začnete okamžitě přemýšlet o tom, že byste se měli vzít. Udělat z toho smluvněprávní vztah.Proč? Jak ovlivňuje zákon lásku? Zákon lásku ovlivňuje proto, že láska chybí. Je to jen pouhá představa a vy víte, že taková představa jednou zmizí. Před tím než zmizí, se tedy usadíte. Před tím, než zmizí, uděláte něco, abyste se nemohli rozejít.V lepším světě, ve světě s meditativnějšími lidmi, ve světě, kde je rozestřeno o něco více osvícení, budou lidé milovat, nesmírně milovat, ale jejich láska zůstane stýkáním, nikoliv vztahem.

Neříkám, že jejich láska bude pouze krátkodobá. Je více než možné, že jejich láska půjde mnohem hlouběji než láska vaše, že bude na mnohem vyšším stupni důvěrnosti, že v ní bude trochu více poezie a zbožnosti. Je více než možné, že jejich láska bude trvat déle, než mohou kdy trvat vaše takzvané vztahy.Nebude však zaručená zákonem, soudem, policistou. Její záruka bude vnitřní. Bude to závazek vycházející ze srdce, bude to tiché souznění. Jestliže jste s někým rádi, chtěli byste s ním být víc a více. Jestliže vám důvěrnost přináší potěšení, chtěli byste ji prozkoumávat stále více.Musí to však být závazek jednoho srdce k druhému. Nemusí být ani převeden do slov, protože převést jej do slov, znamená znevážit jej. Musí to být tichý závazek: jednoho oka k druhému, jednoho srdce k druhému, jedné bytosti k druhé. Musí být pochopený, nikoliv vyslovený.

Není vůbec hezké vidět lidi, jak chodí do kostelů či na radnice, aby se vzali. Je to tak ošklivé, tak nelidské. Dokazuje to pouze, že si nemohou věřit, že věří více úřadům než svému vnitřnímu hlasu. Dokazuje to, že protože nemohou důvěřovat své lásce, důvěřují zákonům. Zapomeňte na vztahy a naučte se, jak se stýkat. Poznávejte zas a znova, začínejte nanovo. To je to, co mám na mysli stýkáním. Stýkat se znamená vždy začínat nanovo, neustále se snažit o seznámení. Zas a znova se jeden druhému představovat.

Pokoušet se proniknout do všech stránek osobnosti toho druhého. Usilovat o stále hlubší poznání království jeho vnitřních pocitů, prohlubní její bytosti. Snažit se rozluštit tajemství, jež je nerozluštitelné. To je radost lásky: poznávání vědomí. A jestliže vztah vytváříte a neredukujete ho na hotovou věc, pak se vám ten druhý stane zrcadlem. Poznáváním druhého budete nevědomky poznávat i sami sebe. Tím, že budete pronikat hlouběji do druhého, poznávat jeho pocity, jeho myšlenky, jeho inspirace, poznáte i své vlastní hluboké inspirace. Milenci se stanou zrcadlem jeden druhému a láska pak přeroste v meditaci. Proto říkám, abyste se stýkali. Mám tím na mysli, abyste nepřetržitě zůstávali na líbánkách. Neustávejte ve vzájemném poznávání a zkoumání, hledání nových způsobů, jak jeden druhého milovat, hledání nových způsobů, jak jeden s druhým být.

Každý člověk je tak nekonečná záhada, tak nevyčerpatelná, neproniknutelná, že není možné, abyste jednoho dne prohlásili: „Už ji znám.“ „Už ho znám.“ V nejlepším případě můžete říct: „Snažil jsem se ze všech sil, ale záhada stále zůstává záhadou.“ Čím více ve skutečnosti víte, tím tajemnější ten druhý je. Láska je pak nepřetržitým dobrodružstvím.

~ Osho