PROCES JE TO OČ TU BĚŽÍ, VÝSLEDEK JE UŽ JEN BONUS

Vím, že vaše myšlení chce návody, jak PUSTIT a NELPĚT.

Znovu opakuji to, co v předchozích článcích, jakákoli blokující energie vznikla v našich životech na energetické úrovni, čili v oblasti prožitků. Nevznikla mentálně. Něco jsme prožili a následně jsme si z tohoto prožitku vytvořili mentální přesvědčení, která nám zůstala v podvědomí, které nyní ovlivňuje z větší části to, jak svůj život dál nevědomě prožíváme. Jsou to naše témata, se kterými se trápíme.Z tohoto důvodu je podstatný prožitek, nikoli výsledek.

Nebo jinak, není podstatné dostat návod, který by vás dovedl k výsledku. Podstatný je prožitkový proces, který vede k puštění, odpuštění, ne-lpění na něčem. Z vlastní zkušenosti vám zodpovědně říkám, že pokud jste procházeli procesem zvědomování na prožitkové úrovni, onen výsledek, na který chcete návod, je pro vás potom už jen jako bonus. Vlastně to v tu chvíli není důvod k ohňostroji, když tohoto výsledku dosáhnete, neboť jste v tu chvíli jen vděční za svůj proces, který k tomu puštění vedl. Jste přeplněni láskou k procesu, který vás posílil, něco v životě pustil, něco získal a něčím vás proměnil. Jste opět doma. Ve vibračním poli lásky, které po tak dlouhém čase znovu cítíte v sobě a které jste měli vždy v sobě, jen vám blokády, které brání jejímu přirozenému a svobodnému toku, neumožnily ho vědomě vnímat a prožívat. Jste doslova prosyceni touto láskou a to ke všemu, co přináší projev existence. Vibruje ve vás láska i k těm lidem, kteří vám tuto lekci poskytli a třeba vám v životě ublížili tak, že jste si mysleli, že jim nikdy neodpustíte. V tomto okamžiku jste ale už volní a vnímáte, že to všechno byla jen hra pro vás, která vám v procesu přinesla tolik nádherných poznání a uvědomění! Tolik lásky a úcty, ať už se stalo cokoliv, nebo ať jste udělali cokoliv, kterou k sobě v takovou chvíli procítíte, jste nikdy dřív neprožili. Vše je najednou puštěno a vy už víte srdcem, že nebylo za čím se hnát. V tomto procesu jste, aniž byste si toho možná byli vědomi, jen volili tak dlouho lásku a ladili se na ní, namísto toho, abyste propadali zas a znovu na jinou frekvenci, která vás stahovala od lásky. To je frekvence výčitek, starostí, trápení nad něčím, co se stejně nedá změnit, viny, studu, ponížení, lítosti, toxického hlasu (zní nápadně stejně jako hlas rodičů), nepochopení, že vše se děje pro váš růst a nejvyšší dobro, že je to větší, než jste vy, úroveň zrady, zklamání, sebedestrukce, morálky bez srdce, odsouzení, strachu…. Aniž byste si toho byli vědomi, jste zas a znovu volili ladění se do frekvence, která se v té těžké životní chvíli neodklonila od sebe a nezavrhla se v ničem, co právě prožívala emočně, nebo mentálně, či fyzicky. Jen jste šli zas a znovu do procesu a poklekli před ním s láskou a pokorou, neboť jste na určité úrovni vědomí věděli, že tak je to správně – jen prožít bez odporu a nezatratit se v tom. Jinými slovy, chcete-li návod, jak se pustit lpění, nehledejte ho. Jen si slovo PUSTIT při zvědomování nahraďte slovem – UVOLNIT. Jak se ještě více mohu uvolnit do lásky, jak vnést do této situace ještě více lásky k sobě, k životu, procesu, k emocím, které právě prožívám?

A uvolňujte se, postupně, pomaličku, to je postupné pouštění… pustit najednou a radikálně, to je velmi výjimečné, ne-li nemožné na počátku zvědomování, má to svůj proces a vývoj, svoje vrstvy… čili je zbytečné soustředit se na samotný výsledek. Výsledek pustit. To hlavní je proces pouštění, nikoli samotný výsledek.Mám jednu úžasnou duši v léčení. Také by ráda ve své mysli znala přesný čas, kdy se pustí toho, na čem si lpí. Často si na tom ujede a pak se trápí v neodpuštění sobě a zavrhuje se v tom. To je pro každého celkem přirozené, když žije procesové srágorky už tolik let, v transformačním období tyhle krušné sebedestrukční chvilky prožil každý. Protáhl se dnem a měl dny, kdy vylézaly stíny a emoční bouře tak silné, že už scházela síla a láska byla zahalena do toho bordelu určeného k vyklizení. Ale i v takových chvílích, přišla naděje, u mě třeba příroda, nebo moje spřízněná duše, která mi připomněla, že láska tu je a vždy tu pro mě byla. A pak zase na oplátku já posvítila jí…. cokoliv zasvítí v té chvíli, je tak láskyplné.A já teď zase svítím těmto duším, neukazuji jim návody, ale propojuji je s vibračním polem lásky a jejich světlem, svítím jim na blokády a měním úhly pohledu, dokud si v něm nenajdou svůj soulad. A pak i této duši znovu připomenu, jako tehdy sobě: Milovaná v tomto procesu ses naučila tolik o sobě a tolik krásného. Posílila ses ve vnitřních a vnějších hranicích, vymezila ses, konečně ses ozvala a přestala přitakávat lidem, kteří byli tvými učiteli hranic. Čím dál víc se ozýváš, jsi vidět a svět tě už nemůže nikdy ignorovat. Jsi součástí tohoto světa a je to znát. Tolik jsi zesílila od chvíle, co jsme se poznaly. Tolik jsi pochopila o sobě i svém největším lpění – na tom, aby svět byl spravedlivý a lidé také. Sice si ještě lpíš na tom, aby se lidé změnili a svět byl jiný a než pustíš tohle přesvědčení, že je musíš změnit stejně tak, jako jsi kdysi chtěla změnit svou mámu, aby tě viděla a byla k tobě spravedlivá, uběhne procesově ještě nějaká ta voda. V tom nakonec dojdeš k tomu, že nikoho nezměníš, ani nemusíš měnit, protože vše je v pořádku přesně takové, jaké to je a je to jen ztráta tvého vzácného času a energie. Bude ti jedno jestli je něco spravedlivé, či nespravedlivé. Odejde potřeba být chápána a milována, abys v tom světě nezůstala sama. Každopádně to se stane úplně samo od sebe, přestaneš na tom lpět, pokud v tomto procesu ještě nabereš síly a naučíš se stanovit hranice a vnímat se s úctou a láskou, jakou si zasloužíš.

Milovaní, stalo se mi nejméně dvakrát, že odpuštění přišlo samo od sebe…. po dlouhém procesu. Pak krátké setkání s tímto člověkem, při kterém jsem s úžasem zjistila, že už je mi to jedno Netušila jsem kdy se to pustilo, každopádně bylo to pryč a měla jsem klid. Vím, ovšem jedno. V tom procesu jsem přestala lpět na pochopení, milování, spravedlnosti, na hodné holce a dovolila jsem si být plně autentická, prožívat své emoce jako dar a nacházet k sobě úctu a lásku i za to staré já, které se tehdy moc v úctě nemělo a nechalo si mnohé líbit. Dospěla jsem k životu bez obviňování, sebedestrukce a dovolila jsem si rozkvést, zářit a vítat do svého života energie, které se mnou ladí a souzní. Miluji, procesuji, učím se a všechno čím jsem přeplněna, dávám i ven, s láskou. V knize se dozvíte více, ještě vám neřeknu, kdy vyjde, ale už teď je plná mého procesu a úžasných vhledů, kterých si cením, jako velkého daru, který smím předávat světu.